Máme povinnost odsoudit každé porušení důstojnosti a lidských práv

Máme povinnost odsoudit každé porušení důstojnosti a lidských práv 5.00/5 (100.00%) 4 ohodnocení

e9dad20fbePapež František na setkání s muslimskou obcí, Turecko – Ankara

Pane předsedo,
vážení náboženští a občanští představitelé,
dámy a pánové,

Mám důvod k radosti, že se s vámi dnes mohu setkat při své návštěvě ve vaší zemi. Děkuji panu prezidentovi tohoto významného úřadu za srdečné pozvání, které mi dává možnost setkat se s politickými a náboženskými leadery, muslimy i křesťany.

Je tradicí, že se papežové během svých návštěv různých zemí v rámci svého poslání setkávají také s představiteli a komunitami jiných náboženských vyznání. Bez této otevřenosti setkání a dialogu by papežská návštěva nesplnila svůj účel a tak to mám v úmyslu také já ve šlépějích svých ctihodných předchůdců. V této souvislosti rád připomínám zvláště setkání papeže Benedikta XVI. na tomto místě v roce 2006.

Dobré vztahy a dialog mezi náboženskými leadery mají totiž velkou důležitost. Vysílají zřetelný signál jednotlivým komunitám a vyjadřují, že vzájemná úcta a přátelství jsou navzdory rozdílům možné. Toto přátelství, kromě toho, že je hodnotou samo o sobě, dostává zvláštní význam v této době krize, která se v některých oblastech světa pro celé národy stává vskutku dramatickou.

Probíhají války, které zasévají oběti a zmar, mezietnická a mezináboženská napětí, hlad a chudoba, jež sužují stovky milionů lidí, škody na životním prostředí, vzduchu, vodě i zemi.

Opravdu tragická je situace na Blízkém východě, zejména v Iráku a Sýrii. Všichni trpí důsledky konfliktů, a humanitární situace je skličující. Myslím na četné děti, na utrpení mnoha matek, starých lidí, uprchlíků a utečenců, na násilí každého druhu. Zvláštní znepokojení budí fakt, že celé komunity, zejména – ale ne jenom – křesťané a jezídi, vytrpěly a dosud trpí od extremistické a fundamentalistické skupiny nelidské násilí kvůli svojí etnické a náboženské příslušnosti. Byli vyhnáni ze svých domovů, museli opustit všechno, aby zachránili svůj život a nezapřeli svoji víru. Násilí postihlo také sakrální budovy, náboženské památky a symboly a kulturní dědictví, jako by měla být zničena jakákoli stopa, jakákoli památka po druhém.

Jako náboženští představitelé máme povinnost odsoudit každé porušení důstojnosti a lidských práv. Lidský život, dar Boha Stvořitele, má posvátný charakter. Proto násilí, které hledá náboženské ospravedlnění, zasluhuje nejrozhodnější odsouzení, protože Všemohoucí je Bůh života a pokoje. Ode všech, kdo tvrdí, že se Mu klanějí, svět očekává, že budou muži a ženami pokoje, schopní žít jako bratři a sestry i přes etnické, náboženské, kulturní a ideologické rozdíly.

Po tomto odsouzení musí následovat společná snaha o nalezení vhodných řešení. To vyžaduje spolupráci všech stran: vlád, politických a náboženských leaderů, představitelů občanské společnosti a všech mužů a žen dobré vůle. Zvláště představitelé náboženských komunit mohou poskytnout cenný vklad hodnot, které se vyskytují v jejich tradicích. My, muslimové a křesťané, jsme nositeli nedocenitelných duchovních pokladů, včetně některých společných prvků, třebaže rozvíjených podle vlastních tradic: klanění se milosrdnému Bohu, vztah k praotci Abrahamovi, modlitba, almužna, půst… tyto upřímně žité prvky mohou proměnit život a dát bezpečný základ důstojnosti a bratrství mezi lidmi. Uznání a rozvíjení této duchovní pospolitosti prostřednictvím mezináboženského dialogu nám pomáhá prosazovat a bránit ve společnosti také morální hodnoty, pokoj a svobodu (srov. Jan Pavel II., Promluva ke katolické komunitě v Ankaře, 29. listopadu 1979). Společné uznání posvátnosti lidské osoby podporuje společný soucit a solidaritu i faktickou pomoc ve vztahu k těm, kdo nejvíce trpí. V této souvislosti bych rád vyjádřil svoje uznání za vše, co turecký lid, muslimové i křesťané, konají pro stovky tisíc lidí, kteří utíkají ze své vlasti kvůli konfliktům. Je to konkrétní příklad toho, jak společně sloužit druhým, příklad hodný povzbuzení a podpory.

S uspokojením jsem se dověděl o dobrých vztazích a spolupráci mezi Diyanetem a Papežskou radou pro mezináboženský dialog. Doufám, že budou pokračovat a upevní se ku prospěchu všech, protože každá iniciativa autentického dialogu je znamením naděje pro svět, který velmi potřebuje mír, bezpečí a prosperitu.

Pane předsedo, opět vyslovuji svoji vděčnost Vám a Vašim spolupracovníkům za toto setkání, které naplňuje mé srdce radostí. Všem vám děkuji za vaši účast a za modlitby, které laskavě obětujete za moji službu. Ujišťuji vás, že se za vás budu rovněž modlit. Pán vám žehnej.

Přeložil Milan Glaser