MIKEC (Gn 41,1-44,17) – šabat Chanuka

MIKEC (Gn 41,1-44,17) – šabat Chanuka 5.00/5 (100.00%) 21 ohodnocení

1 tora41,8   ויהי בבקר ותפעם רוחו – Když nastalo ráno, byl rozrušen…

První část snu, který se faraónovi zdál o sedmi tučných a hubených krávách naznačoval, že bude nedostatek masa k jídlu. To jej ještě tolik neznepokojilo. Když nebude dostatek masa, tak bude jíst chléb. Probudil se, ale zanedlouho znovu usnul. Když se mu zdála druhá část snu o sedmi pšeničných klasech plných zrna a o sedmi klasech hluchých, což naznačovalo, že ani chleba nebude dostatek, tak se faraón probudil velmi rozrušen a okamžitě nechal zavolat mudrce, aby mu sen vyložili. (Podle díla sbírek kázání)

41,14  ויריצהו מן הבור ויגלח – Propustili ho z žalářní kobky a on si ostříhal vlasy. Komentátor Raši vysvětluje, že si Josef ostříhal vlasy, neboť ho k tomu vedla úcta ke královskému majestátu (מפני כבוד המלכות). Kdyby se nejednalo o úctu ke králoskému majestátu, cožpak si nemá člověk ostříhat a upravit vlasy, poté, co po dlouhé době vyšel z vězení? Kromě toho naši učitelé uvádějí v Talmudu (traktát Roš hašana 10), že Josef vyšel o Roš hašana z vězení. Jak je tedy možné, že si Josef ostříhal vlasy o svátku? Vždyť na svátek se nesmí vlasy stříhat. Právě na to Raši odpovídá: „Z úcty před královským majestátem.“ Tak, jak uvádí Šabtaj ha-Kohen ((הש“ך v odkazu na Šulchan Aruch, Jore Dea § 198, že pokud to je nutné kvůli vyplnění micvy, je to povoleno – שלצורך מצווה מותר. (Podle díla תורת משה)

41,38  הנמצא כזה איש אשר רוח אלהים בו – Zda najdeme podobného muže, v němž je duch Boží?

Faraónovi ministři namítali, že podle egyptských zákonů je nepřípustné, aby otrok měl právo vládnout. Faraón jim však řekl, že Josef není v pravém smyslu slova obyčejným otrokem jako ostatní otroci. Josef je svého druhu výjimečným člověkem, na kterého se tento zákon nevztahuje. Ministři však namítli, že pokud by tomu bylo tak, musel by být přece v zákonu zvláštní odstavec, který by uváděl, že v případě geniálního a velmi nadaného otroka, tento má právo vládnout. Faraón jim však odvětil, že kdyby kdokoli hledal, nenajde na celém světě takového člověka jako Josef. Prot egyptským zákonodárcům něco takového ani nepřišlo na mysl, prostě vůbec nepředpokládali, že může být na světě takový člověk jako Josef. (Podle díla נחמד ונעים)

 V paraše MIKEC se se dovídáme o kolosální změně v Josefově životě. Z uvězněného hebrejského otroka se během hodiny dvou stává faraónův zástupce a správce celého Egypta, před nímž, podle příkazu samotného vládce, jsou všichni povinni padat na kolena. Faraón Jsefovi daruje jako symbol moci svůj prsten, zlatý náhrdelník a též ženu Asenatu (Osnat), dceru kněze Potípery z města Ón (Heliopolis). S ní má pak Josef dva syny, Menašeho a Efrajima.

Jistě nebude od věci upozornit čtenáře na pseudoepigrafní řecky psané dílo „JOSEF A ASENAT“, které prof. David Flusser nazývá židovským helenistickým románem. Český překlad tohoto díla nalezneme v publikaci Knihy tajemství a moudrosti III., kterou vydalo pražské nakladatelství Vyšehrad roku 2013.