Paraša VAJIGAŠ (Gn 44,18-47,27)

Paraša VAJIGAŠ (Gn 44,18-47,27) 5.00/5 (100.00%) 6 ohodnocení

1 toraTento sobotní oddíl je  pokračováním předcházející paraši Mikec. Juda přivádí své bratry k Josefovi a společně padají před ním na zem (44,16) poté, kdy správce našel stříbrný Josefův kalich v Benjaminově žoku (44,12). Juda předkládá návrh, aby se všichni stali Josefovými otroky. Josef však nesouhlasí, chce si ponechat pouze nejmladšího Benjamina a ostatní propouští. Tu se opět ujme slova Juda a vypráví celou historii bratrů včetně upozornění, že když se Benjamin nevrátí k otci do Kenaánu, bude to Jákobova smrt (verše 18-34). Po této Judově obsáhlé řeči je Josef tak rozrušen, že se dává poznat svým bratrům a po jejich těžké zkoušce-trestu nastává usmíření. Vidíme, že Juda byl ochoten udělat cokoli, jen aby Josef Benjamina propustil a on se mohl vrátit ke svému otci Jákobovi. V historii Josefa a jeho bratrů začíná dlouhá historie vzájemné lásky i napětí mezi syny a potomky Ráchel (Josef a Benjamin) a syny a potomky Lei (Juda).

Náš učitel Mojžíš, který byl synem Amrama a Jocheved, obou z kmene Levi, tedy Leiných potomků, dostal od Hospodina veškerou moc. Bůh mu dal království (מלכות), tedy moc výkonnou a dal mu také kněžství (כהונה), tedy moc duchovní. Jak výkonná, tak duchovní vláda byla v Mojžíšových rukou, v rukou potomka Lei. Později, na přání Všemohoucího, předává Mojžíš duchovní vládu svému bratru Áronovi a jeho potomkům. Tímto aktem nepřešla sice duchovní moc do rukou Racheliných potomků, ale i tak se pro budoucnost vytvořila samostatná vrstva kněží a velekněží jako protiváha moci královské. Toto rozdělení bylo pouze pro dobro Izraele. Podobně i francouzský spisovatel, filozof a ideolog osvícenství Charles L. Montesquieu (1689-1755) spatřoval v rozdělení zákonodárné, výkonné a soudní moci záruku proti despotismu.
Napětí mezi Rachelinými a Leininými potomky se vyhrocuje opět za krále Šaula (z kmene Benjaminova, tedy potomka Rachel) v jeho vztahu k Davidovi (z kmene Juda, tedy potomka Lei). Vidíme však i náklonost mezi nimi, což dokumentuje vztah mezi Davidem a Šaulovým synem Jonatánem.
Opět byly sloučeny moc královská a duchovní až za Makabejských. Rodina Hasmonejců, která osvobodila naši zemi od nadvlády Seleukovců, byla rodinou kněží. Shromáždění lidu Judska přiřklo titul velekněze (כהן הגדול) poslednímu z Makabejských bratří, Šimonovi (roku 142 př.o.l.). Jeho vnuk, Juda Aristobul (l04-103 př.o.l.) si přisvojil titul „král“, ač mu nepříslušel, a zůstal i nadále veleknězem. Konec dynastie Hasmonejsců byl tragický. Idumejec Herodes I., aby dodal legitimnosti své vládě, se oženil s Miriam-Mariamné Hasmonejskou, s níž měl dva syny Alexandra a Aristobula. Svou ženu Miriam nechal roku 28 př.o.l. zavraždit a časem (r. 7 př.o.l.) nechal popravit své syny pro údajnou účast na spiknutí proti němu. Tato historická skutečnost jakoby potvrzovala nutnost oddělení světské a duchovní vlády.

1 komentář u „Paraša VAJIGAŠ (Gn 44,18-47,27)“

Komentáře nejsou povoleny.