Paraša VAJIŠLACH (Gn 32,4 – 36,43)

Paraša VAJIŠLACH (Gn 32,4 – 36,43) 4.85/5 (96.92%) 26 ohodnocení

1 tora32,4
וישלח יעקב מלאכים לפניו אל עשיו אחיו, ארצה שעיר, שדה אדום. – Pak Jákob vyslal posly ke svému bratru Ezauovi do země Seíru, na pole Edómské.
Jákob posílá ke svému bratru Ezauovi posly, kteří mají za úkol Ezaua uklidnit Ezaua a pokusit se urovnat mezi ním a Jákobem více než dvě desetiletí starý problém, kdy Jákob získal lstí Izákovo požehnání, které mělo patřit Ezauovi. Raši uvádí, že poselstvo k Ezauovi bylo složeno z opravdových andělů. Rašiho vysvětlení ohledeně opravdových andělů, kteří na sebe přijali lidskou podobu nás učí to, že chceme-li opravdu dosáhnout míru, nelze se spoléhat pouze na prosté posly – vyjednavače, kteří také mohou protěžovat v těchto jednáních i své čistě osobní zájmy. K dosažení míru je třeba opravdových andělů, mezi nimiž neexistuje závist, nenávist a soutěživost. (Podle knihy לקראת שבת rabína Šmuela Avigdora HaCohena)

32,6
ויהי לי שור וחמור צאן ועבד ושפחה ואשלחה להגיד לאדוני….
Mám voly a osly, ovce, otroky a otrokyně. Posílám o tom zprávu tobě, svému pánu…
Tuto Jákobovu zprávu vyřizují poslové, které vyslal Jákob ke svému bratru Ezauovi. Komentátor Raši objasňuje, že to nebyli prostí poslové, které Jákob vyslal k Ezauovi, ale opravdoví andělé – מלאכים.
Jákob chce tím ukázat svému bratru, že není pouze duchovním člověkem, jak se uvádí v Tóře „איש תם יושב אהלים – muž bezúhonný, sídlící ve stanech“, t.j. sedící v ješívě a učící se Tóru (25,27). Také Jákob stojí oběma nohama pevně na zemi, i když dává přednost „duchovní potravě“, pokud to je možné. Jákob si velmi přeje, aby se s ním Ezau smířil. Všeobecně je však známo, že עם הארץ – nevzdělanec nenávidí učence a je i všeobecně přijaté pravidlo – הלכה, že Ezau nenávidí Jákoba.
Pokud přijmeme tradičně přijatý model: Ezau = Edom = Řím, tak dostaneme téměř dva tisíce let, které byly vyplněny nenávistí Ezaua, t. j. Říma, t. j. křesťanství, počínaje církevními otci až do 20. století vůči Jákobovi a jeho potomkům, tedy vůči židovskému národu. Tato nenávist se projevovala v různých historických etapách různě, ať již „pouze“ omezeními společenskými či profesními nebo krvavými pogromy, obviněními z rituálních vražd a z odpovědnosti za všechny epidemie, které lidstvo postihly, což opět vyvolalo další vlny vraždění Židů.

32,11
טנתי מכל החסדים ומכל האמת…. אשר עשית את עבדך. – Nejsem hoden veškerého tvého milosrdenství…, které jsi prokázal svému služebníku.
Náš praotec Jákob řekl: „Přestože jsi se mnou učinil velké milosrdenství, zůstal jsem ve svých očích nicotný a stejně se stále bojím Ezaua. Přece vím, co jsi, Bože, učinil svému služebníku, Vš to, veškeré toto milosrdenství jsi učinil mě. Já sám bych nebyl s to si pomoci v ničem. Tak čím se mohu pyšnit? (Podle díla ליקוטי מגדים).

32,12
הצילני נא מיד אחי מיד עשו…. – Vytrhni mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezauovy…
Náš otec Jákob se bojí dvou věcí v Ezauově vztahu k němu, k Jákobovi. Bude-li proti němu Ezau bojovat, Jákob se obává krveprolití. Pokud spolu uzavřou mír, Jákob se bojí přílišné Ezauovy blízkosti. Neboť přílišná Ezauova blízkost může velmi negativně ovlivňovat celou Jákobovu rodinu. Proto Hospodina prosil, aby jej ochránil před oběma problémy – před přílišnou Ezauovou bratrskou láskou – „vytrhni mne prosím z ruky mého bratra“ a před Ezauovou zlobou – a „z ruky Ezauovy“. Hospodin vyslyšel obě Jákobovy a zachránil jej před Ezauovou zlostí a též před přílišnou jeho blízkostí, neboť stojí psáno (33,16): „A tak se Ezau toho dne vrátil svou cestou do Seíru.“ (Podle dílaדרוש – בית הלוי rabi Josefa Davida ben Jicchaka Zeeva Haleviho Soloveichika)

32,25
ויותר יעקב לבדו ויאבק איש עמו
Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil.
Prostřednictvím síly mnoha lidí se vyhneme válkám, které našim duším a tělům vyhlašuje יצר הרע- zlý pud. Avšak v případě, že se člověk octne náhle sám, bez blízkosti ostatních lidí, tak tehdy s ním může „kdosi zápolit“. Tím „kdosi“ je právě יצר הרע a boj s ním je velice těžký a nebezpečný.