Paraša MIŠPATIM (Ex 21,1 – 24,18) šabat šekalim

Paraša MIŠPATIM (Ex 21,1 – 24,18) šabat šekalim 5.00/5 (100.00%) 7 ohodnocení

1 toraTato paraša je  pokračováním předcházející paraši JITRO, v níž jsme četli Desatero a zákony o zbudování oltáře.
V Desateru přikázání je obsaženo všech 613 micvot Tóry (תרי“ג מצוות). V sefardských obcích čtou o svátku Šavuot dílo האזהרות rabína a básníka Šlomo ibn Gabirola (asi 1020 – asi 1057), které se zabývá 613 micvot Tóry, jež jsou všechny obsaženy v Desateru.

21,1
ואלה המשפטים…. – A toto jsou právní ustanovení….

Tato kapitola je zasvěcena zákonům, které vymezují mezilidské vztahy. Proto začíná slovy ואלה המשפטים“ – a toto jsou právní normy…“, aby se zdůraznilo, že všechny zákony, a to do nejmenších podrobností, byly dány Mojžíšovi na hoře Sinaj. Avšak zákony, které vymezují mezilidské vztahy se liší od ostatních zákonů tím, že byly Mojžíšovým prostřednictvím ohlášeny lidu ještě před darováním Tóry na zastávce v Maře (viz Ex 15,23-25).  (Podle komentáře k Tóře dr. Josepha H. Hertze, 1872-1946, vrchního rabína Velké Británie).
21,1
משפטים – právní ustanovení. Jsou to vlastně první písmena pěti slov, která jsou vyjádřením priority každého soudce – dajana. (הדיין) מצווה שיעשה פשרה טרם יעשה משפט – (Soudci) je přikázáno, aby vynesl rozhodnutí o smíru dříve, než vynese rozsudek.
21,2
כי תקנה עבד עברי שש שנים יעבוד… – Když koupíš hebrejského otroka, bude sloužit šest let a sedmého roku odejde na svobodu.
Židé jsou jediným starověkým národem, kde otrok měl právo jeden den v týdnu odpočívat (šabat), podobně jako svobodný člověk. Otrok nebyl instrumentum vocale – mluvící nástroj, jak Římané nazývali své otroky, ktetré mnozí z nich prakticky nepovažovali za lidi, ale za svůj osobní majetek. Podobně hebrejský otrok může maximálně sloužit svému pánu šest let a sedmého roku ho jeho pán musí propustit na svobodu. Pokud však otrok chce svému pánu sloužit navždy, přivede ho jeho pán před soudce a u veřejí soudní budovy mu propíchne pravé ucho šídlem a ten bude otrokem navždy. Proč mu má propíchnout ucho šídlem? Protože i ucho tohoto hebrejského otroka slyšelo na hoře Sinaj, že synové Izraele jsou zvláštním Hospodinovým vlastnictvím a jsou pouze Božími služebníky, ale nejsou služebníky (otroky) služebníků (otroků), t. j. lidí. Tak se to uvádí v traktátu Bava mecia 10a: „Avadaj hem, v’lo avadim l’avadim.“ Otrok, který chce být otrokem navždy, pohrdl svobodou, kterou mu dal Hospodin nejen východem z Egypta, z domu otroctví, ale tou, kterou obdržel od Hospodina pod horou Sinaj.

21,24-25
עין תחת עין שן תחת שן…. – Oko za oko, zub za zub… Všichni naši nenávistníci a antisemité po staletí poukazovali na to, jakým jsme my, Židé, nelítostným národem. Pokud někdo vypíchl Židovi oko, mělo mu být také vypíchnuto…. Samozřejmě, že takový výklad zákona „oko za oko“ je scestný a nepravdivý. Naopak, oko za oko znamená, že za zničené oko má dostat poškozený náhradu v ceně zničeného orgánu, podobně je to i s vyraženým zubem a dalšími částmi lidského těla. Ve všech případech se striktně jedná o peněžní kompenzaci. Například vypíchl-li někdo svému bližnímu oko, zaplatí mu cenu oka například 500 šekelů stříbra a ještě několik šekelů stříbra na výlohy za léčení. Pokud mu vyrazil zub, zaplatí mu jen 2 šekely stříbra atp.