Paraša TECAVE (Ex 27,20 – 30,10) – šabat zachor

Paraša TECAVE (Ex 27,20 – 30,10) – šabat zachor 5.00/5 (100.00%) 10 ohodnocení

1-toraŠabat, který bezprostředně předchází svátku Purim, se nazývá šabat zachor. O tomto šabatu vyjímáme z aron ha-kodeše dva svitky Tóry. Z prvního předčítáme pro sedm vyvolaných mužů parašu Tecave a pro osmého-maftíra předčítáme pasáž z Deuteronomia 25,17-19. Zde se píše „Zachor et ašer asaá lechá Amálek…. – זכור את אשר עשה לך עמלק…. – Pamatuj, co ti udělal Amálek….“ Amálek ze zálohy napadl zadní voj (ženy, starce a děti) našeho lidu poté, kdy jsme vyšli z Egypta. Všechny slabé povraždil a poté mrtvé ještě oloupil. Amálek byl lítým nepřítelem Izraele po mnoho staletí. Amálek nás chtěl bez příčiny zahubit. Musíme si stále připomínat onu iracionální nenávist Amáleka, jehož potomkem byl Haman, který chtěl za panování perského krále Achašvéroše vyvraždit všechny Židy v perské říši. To se mu díky odvaze královny Ester a jejího bratrance Mordechaje nepodařilo a sám byl po zásluze potrestán. Samozřejmě, že dnes starověký loupeživý kočovný národ Amálekiťanů již neexistuje, podobně jako jiné starověké národy, ale ničím neopodstatněná nenávist k Židům přetrvala dodnes. Také Amálek přetrval dodnes, byť v jiné formě. Po druhé světové válce nazývali Hitlera novodobým Amálekem. Tudíž Amálekem je každý, kdo má jeho vlastnosti a v srdci zakořeněnou nenávist k Židům.

Paraša Tecave je jedinou parašou počínaje Exodem až do konce Tóry, kde se nezmiňuje jméno našeho učitele Mojžíše – Mošeho. Proč tomu tak je? Odpověď na tuto otázku nám dá následující paraša Ki tisa, přesněji 2. Kn. Mojžíšova 32,32, kde Mojžíš prosí Všemohoucího, aby odpustil lidu hřích, kterého se dopustil ulitím zlatého telete. Mojžíš říká Hospodinu: „Můžeš jim tento hřích ještě odpustit? Ne-li, vymaž mě z knihy, kterou jsi napsal!“ Mojžíš byl člověkem nanejvýš spravedlivým – cadikem. Odtud se též učíme, že prosba nebo i kletba spravedlivého-cadika, ať byla vyslovena třeba jen podmíněně, tak se vyplní. Bůh lidu prominul a samozřejmě nevymazal Mojžíšovo jméno z celé Tóry, ale pokud se i přesto měla naplnit Mojžíšova prosba, tak Hospodin neuvedl v této paraše Mojžíšovo jméno.

28,15-30
ועשית חושן משפט…ומלאת בו מלאת אבן ארבעה טורים…. – Zhotovíš také umně utkaný náprsník Božích rozhodnutí….Vysadíš jej drahými kameny ve čtyřech řadách. V první řadě – rubín, topas a smaragd, ve druhé – malachit, safír a diamant, ve třetí – opál, achát a ametyst, ve čtvrté řadě – chrysolit, karneol a onyx. Na každém z dvanácti drahokamů bylo vyryto jméno jednoho z dvanácti synů Jákobových.

V souvislosti s drahokamy, kterými byl osázen veleknězův náprsník, je zajímavý příběh z moderní doby, který se udál v New-Yorku, na ulici 770 East Parkway, v domě Lubavičského rabína (rebeho) Menachema Mendela Shneersohna: Jednou jakýsi obchodník s drahokamy a chasid (přívrženec) rabiho Menachema Mendela Shneersohna (1902-1994) si všiml, že když rebe přijímá návštěvy, dává přednost prostým lidem. Chasid se ho proto zeptal, čím jsou takoví obyčejní a prostí lidé výjimeční, že jim rabi dává přednost před ostatními. On mu odvětil, že tito prostí lidé mají velmi vysoké morální vlastnosti. Chasid nevěřícně kroutil hlavou a řekl rebemu, že mu je líto, ale on na těchto lidech nic zvláštního nevidí, a přestal se s rebem přít. Asi za hodinu, ještě než chasid odešel, ho náhle Lubavičský rebe požádal, aby mu ukázal vzorky svých drahokamů. Obchodník se velmi zaradoval, že rebeho zajímá jeho zboží a vyndal z kufříku drahokamy a začal rebemu vysvětlovat jejich vlastnosti a zvláště vychvaloval vlastnosti a krásu diamantu. Po několika minutách odborného obchodníkova vysvětlování rebe přiznal, že se v drahokamech vůbec nevyzná. Tato rebeho slova obchodníka velmi rozčarovala a stál jako opařený. Nakonec rebemu řekl: „Vážený pane rabíne, měl byste se přece v drahokamech vyznat.“ Rebe mu na to s úsměvem odpověděl: „Musíme se především vyznat v židovské duši a pochopit ji.“

chosen mispat II.