Tragická situace syrských křesťanů

Tragická situace syrských křesťanů 5.00/5 (100.00%) 9 ohodnocení

uprchlící v SýriiSýrie. Dvě stě tisíc mrtvých – z toho 1354 v lednu tohoto roku, 6,6 milionů uprchlíků. Tato hrozivá bilance syrské války vedla Staffana De Misturu, zvláštního zmocněnce OSN pro Sýrii, aby při vystoupení v zahraniční komisi Evropského parlamentu požadoval jediné řešení – nevojenské a přihlížející ke všem stranám –alawitům, sunnitům, křesťanům i Kurdům. Toto řešení musí brát v úvahu stávajícího syrského prezidenta Assada, poznamenal De Mistura, vzhledem k tomu, že jeho vláda dosud kontroluje polovinu území a populace. Zmocněnec Spojených národů na evropské půdě varoval před možným rozšířením konfliktu do Libanonu a požadoval zastavení teroristů z Islámského státu a skupiny Al Nusra, kteří ohrožují město Aleppo.

O situace v syrské metropoli a jejím okolí informuje tamní jezuita, O. Hassan Sahoui.

”Především v těchto posledních dnech válka skutečně běsní. Bomby vybuchují stále častěji a nelítostněji. Dozvěděli jsme se, co Islámský stát udělal v obci Tel Hormizd v kraji Hassaka. Jde o křesťanskou vesnici. Islamisté nařídili odstranění kříže z místního kostela. Požadujeme bezpečnost a zejména žádáme, aby se celý svět zmobilizoval a hledal cesty k míru, ke smíření, k zastavení násilností takzvaného Islámského státu.”

Jak na tyto epizody reagují věřící?

”Jsou to dramatické skutečnosti, ale zároveň nás posiluje, když vidíme, že křesťané navzdory tomu všemu zůstavají pevní ve víře a připoutaní ke své zemi. Nechtějí ji opustit, i když jsou tu pronásledováni. Toto je víra, pravá víra, která se především v těžkých momentech musí projevit před světem, protože náš život není v lidských rukou, ale v rukou Božích. Nemáme z džihádistů strach. Přejeme si, aby se vrátili z této cesty násilí. Mezi křesťany roste solidarita – a to také vůči muslimům. V soucitu a utrpení držíme pospolu. V Aleppu je v těchto dnech vidět spoustu lidí, kteří se snaží pomáhat a být druhým nablízku.”

Popisuje O. Hassan Sahoui válku v syrské metropoli.

Aleppský biskup arménské katolické církve: k míru vede jen odpuštění

Sýrie. O atentátu ve třetím největším syrském městě Homs, kterému minulou středu (21.1.2015) podlehlo 17 mladých lidí, západní sdělovací prostředky neinformovaly. Jejich pozornost byla obrácena do Paříže, říká s lítostí pro francouzskou agenturu Kirche in Not syrský jezuita P. Ziad Hilal. Bomba vybuchla v centru města na přeplněné hlavní třídě a byla úmyslně namířena proti mladým lidem, kteří se dosud nerozhodli pro emigraci, dodává. Mezi oběťmi byli také křesťané, šedesát dalších mladých lidí bylo zraněno, někteří těžce. Jaké poselství má ale vyslat takovýto atentát?, ptá se O. Hilal. Těžké rozhodování syrských občanů mezi exilem a setrváním ve zničené vlasti zná také arménský katolický arcibiskup severosyrského Aleppa, Boutros Marayati:

”Lidé, kteří za námi přicházejí, se ptají na jediné: zůstaneme nebo půjdeme? Co na to říká církev? Dáte nám nějakou radu – máme setrvat nebo jít pryč? A tady stojíme před otázkou, na kterou nemůžeme odpovědět, protože je záležitostí svědomí a lidé se musí rozhodnout sami. Jestliže chtějí zůstat, je jim třeba pomoci. Lidé ale vidí, že se v tomto ohledu nic kladného neděje. Nakonec jsou tak zoufalí, že se rozhodnou odejít.”

Jak vypadá každodenní život v Aleppu?

”Situace se stále zhoršuje, protože životní podmínky jsou pořád dramatičtější. Elektrický proud a dodávky vody fungují hodinu denně, někdy nemáme ani vodu, ani proud. Jídla je málo a především není čím topit a letošní zima je opravdu tuhá. Dříve nebylo vidět děti a staré lidi obalené dekami. Vláda shazuje sudy s benzínem do části okupované džihádisty, kteří naopak vystřelují rakety na část kontrolovanou vládou, kde jsou také křesťanské čtvrti. Rakety nedávno zasáhly také naši katedrálu a další kostely. Neříkejme proto, že se situace uklidnila. Je naopak horší než dříve, a to také kvůli nesmírnému chaosu, který tu vládne. Není tu pouze jedna teroristická skupina, ale mnohá uskupení, což vůbec nepomáhá dialogu. Nevíme, kdo koho unesl, v jaké oblasti jsou naši unesení biskupové a pod jakou kontrolou. Exodus lidí je silnější než dříve – dosud stále doufali v řešení, ale vidí, že v terénu se nic nemění.”

Jaká je tu úloha církve a kudy vede cesta k míru?

”Z církve se stalo místo, kde se lidem pomáhá, solidární prostor. Stala se z ní obrovská charita. Lidé už nepotřebují morální ponaučení, modlitbu, ale konkrétní pomoc. Při každém biskupství a kostele je otevřeno centrum, které přijímá všechny a bez rozdílu jim pomáhá. Přicházejí také muslimové, věřící z pravoslavné církve, protestanti…Mír nastane po procesu smíření. A kde je smíření, tam je odpuštění. Obě dvě strany si musí odpustit, tak bude možné se smířit a začít nový život.”

Říká arcibiskup arménské katolické církve ze syrského Aleppa.

(jag)

Přetištěno s laskavým souhlasem české redakce Vatikánského rozhlasu.

Původně publikováno pod názvy Syrský jezuita z Aleppa: Z džihádistů nemáme strach a Aleppský biskup arménské katolické církve: k míru vede jen odpuštění.