Paraša VAJIKRA (Lv 1,1 – 5,26)

Paraša VAJIKRA (Lv 1,1 – 5,26) 5.00/5 (100.00%) 14 ohodnocení

1 toraO tomto šabatu začínáme v synagógách číst Třetí knihu Mojžíšovu (Vajikra). Tento šabat se nazývá též šabat ha-chodeš, neboť je prvním šabatem v měsíci nisanu, v němž naši předkové vyšli z Egypta a zároveň je šabatem roš chodeš, sobotou novoluní, neboť připadá na první den v měsíci, na roš chodeš. Proto se vyjmou z aron ha-kodeše tři svitky Tóry. Z prvního svitku čteme pro šest vyvolaných mužů parašu Vajikra, pro sedmého vyvolaného čteme z druhého svitku pasáž z Nu 28,9-15 „וביום השבת“ a pro osmého vyvolaného-maftíra čteme ze třetího svitku pasáž z Ex 12,1-20 „ויאמר…החודש הזה“.

ויקרא  1,1  – I zavolal….
Malé „alef“ na konci slova nám naznačuje, že Mojžíš se nikdy nechlubil svými úspěchy a svým vysokým postavením, kterého dosáhl. Zůstal stále velmi skromným a pokorným člověkem. Mojžíš se podobal člověku, který stojí na střeše vysokého domu, kterému vůbec nepřijde na um chvástat se tím, že stojí vysoko nad ostatními, neboť to není výška jeho těla, co jej činí vysokým, ale výška domu, na jehož střeše stojí. Podobně si vedl i Mojžíš, který dosáhl vysoké morální úrovně, ale byl si vědom toho, že to není jeho zásluha, ale zásluha Všemohoucího, který ho obdaroval vysokou morálkou a duchovní velikostí. Proto také Mojžíš nevešel do stanu setkávání sám o své vůli, ale čekal, ža jej Hospodin zavolá.  (rabi Simcha Bunem z Przysuchy, 1767-1827). Naši učitelé proto říkali: „Každý, kdo se pachtí za mocí, moc před ním prchá. Každý, kdo se moci vyhýbá, moc je pronásleduje. Protože Mojžíš byl velmi skromný a vyhýbal se poctám, pocty ho pronásledovaly a Všemohoucí si zavolal pouze jeho do stanu setkávání.“

Podle dávné tradice, malé děti se začínaly učit Tóru právě z této třetí knihy. Proč? Vysvětlení je jednoduché. Tak, jako všechny Hospodinu přinášené oběti musí být čisté (pouze rituálně čistá-kašer zvířata), bez poskvrny a bez vady, tak i děti, které se začínají učit slovo Boží, jsou bez hříchu a bez poskvrny. Je přáním každého rodiče, aby i v dospělosti zůstaly takovými čistými a zabývaly se učením Tóry.

Lublinský rabín Meir Šapira (1887-1934) říkal, že se má být opatrný v jednání s chudými, neboť od nich vyjde Tóra (v traktátu Nedarim 81a). Neboť chudí rodiče jsou ochotni obětovat téměř vše, odříci si i suchý krajíc chleba, jen aby zaplatili školné a jejich děti mohly studovat Tóru. Hmotné oběti chudých rodičů jsou opravdu veliké a jejich děti, které si to velmi dobře uvědomují, zůstávají věrny studiu Tóry.

Slovo „Vajikra – – ויקרא i zavolal“ se v Tóře píše s menším „alef“ na konci slova. Pražský rabín Efrajim S. Lunčic (asi 1550-1619), který je znám v tradičních kruzích podle názvu svého díla jako „Kli jakar“, to vysvětluje tak, že menší alef, které je prvním písmenem hebr. abecedy, je pro rodiče náznakem, že jejich malé děti se mají začít učit Tóru od tohoto sobotního oddílu.

4,22
אשר נשיא יחטא… – Prohřeší-li se kníže…
Rabi Jochanan ben Zakaj pravil: „Šťastné pokolení, jehož kníže přináší oběť za neúmyslné provinění.“ (traktát Horajot 6).
Opravdu takové pokolení může být šťastné, má-li představitele, který je schopen a ochoten veřejně přiznat svou vinu a odčinit ji. Takový člověk se nestane neomylným diktátorem.