Jom ha-šoa – Den památky holokaustu a 70. výročí konce druhé světové války

Jom ha-šoa – Den památky holokaustu a 70. výročí konce druhé světové války 4.79/5 (95.71%) 14 ohodnocení

85160c67e927913f83e83ad29c6c39ef36978522Počínaje středečním večerem, 15. dubna do čtvrtečního večera 16. dubna se nejen v Izraeli, ale i v mnoha židovských komunitách celého světa konají vzpomínkové slavnosti k uctění památky šesti milionů nacisty zavražděných Židů během let 1938-1945. Důstojně vzpomínáme též nesčetných tisíců židovských vojáků a partizánů, kteří bojovali proti nacistickému Německu a jeho přisluhovačům na všech frontách druhé světové války. Šest milionů je sice obrovské číslo, ale je to jen statistický údaj, který dnešní, zvláště mladší generaci neřekne téměř nic. Toto statistické číslo si však musíme představit jako šest milionů jednotlivých lidských životů, které byly násilně přervány v plynových komorách vyhlazovacích táborů, v nesčetných Babich jarech či při likvidaci obyvatel ghett především na okupovaných územích Polska, Sovětského svazu a Pobaltí. Jediným proviněním těchto obětí byla skutečnost, že byli Židé. Podle nacistické ideologie byli rasově méněcenní Židé odpovědni za vše špatné, co bylo na světě včetně bídy, hladu a válek. Nacisté chtěli jednou pro vždy vyřešit tzv. židovskou otázku, a to vyvražděním Židů na celém světě. To, že nebyli schopni dokonat svůj ďábelský plán, který, v případě jejich vítězství, by postihl, podobně jako Židy, i jiné „méněcenné“ slovanské národy, včetně Čechů, můžeme děkovat spojeneckým vojskům Sovětského svazu, Velké Británie a USA a dalším armádám, které po jejich boku bojovaly proti nacistickému Německu.

8. či 9. května bude celý svět vzpomínat sedmdesátého výročí konce druhé světové války i holokaustu. Celý svět bude vzpomínat konce nejkrutější války v dějinách lidstva a také bude vzpomínat již velmi málo těch, pro něž konec války nebyl pouze koncem válečných útrap a strachu, ale přímo vysvobozením ze spárů jisté a kruté smrti. Každým rokem přirozeně ubývá těch, kterým se podařilo díky osvobození spojeneckými armádami holokaust přežít. Vždyť nejmladším přeživším je nyní minimálně 75 let, a to jsou jednotlivci, neboť v době nacistického panství byly dětmi, jichž přežila nepatrná hrstka. Rok od roku přímých pamětníků holokaustu a konce druhé světové války bude ubývat. O to více je nutné připomínat skutečnou, svědectvím dosud žijících pamětníků a dobovými dokumenty podepřenou historickou pravdu. Historickou pravdu totiž nelze zkrášlovat „politicky korektními“ výplody polopravd, lží a překrucováním skutečnosti na objednávku té či oné současné politické reprezentace, toho či onoho státu. Zvláště je to do nebe volající a ostudné v případě překrucování historických faktů o holokaustu a druhé světové válce.

Nemám zapotřebí, a ani nechci být politicky korektní. V současné České republice zvedá hlavu patologický antisemita A.B. Bartoš, který se 31.3. t. r. podepsal pod tato slova na nové informační tabulce na symbolickém hrobu Anežky Hrůzové v lese u Polné: „….Její smrt český národ semkla a s naléhavostí mu ukázala nutnost řešení židovské otázky. Židovská otázka nebyla dosud uspokojivě vyřešena.“
Též se nelze smířit s bustami a pamětními deskami připomínajícími dr. Jozefa Tisu na Slovensku (Bytča, Čakajovce) nebo s názvem ulice nesoucí jeho jméno (Varín u Žiliny). Prezident Slovenského štátu Tiso byl politicky odpovědný za deportace 58 tisíc slovenských Židů do nacistických vyhlazovacích táborů.

Dalším políčkem historické pravdě a výsměchem nejen židovským obětem holokaustu , ale i části volyňských Čechů, Poláků a etnických Rusů, kteří padli za oběť ukrajinským nacionalistům v letech 1942- 45 z OUN – UPA. Ukrajinský parlament, Nejvyšší rada ve čtvrtek 9. dubna definovala zákonem nacionalistickou Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA) za druhé světové války jako „bojovníky za nezávislost“. Organizace ukrajinských nacionalistů během druhé světové války spolupracovala s nacistickou rozvědkou. Roku 1943 OUN organizovala UPA, která tvořila páteř SS divize Galizien-Haličina. UPA má na svědomí minimálně milion obětí, včetně dvou set tisíc Poláků.
Banderu a další ukrajinské nacionalisty prohlásit za hrdiny a stavět jim pomníky – i to je důkazem pohrdání oběťmi nacistů a jejich přisluhovačů.
Také mám za to, že bojkot oslav (oslavy netvoří pouze vojenská přehlídka) vítězství nad fašistickým Německem v Moskvě mnohými představiteli evropských zemí je určitou neúctou k obětem nacismu a padlým bojovníkům proti fašismu na všech frontách.
Památka všech obětí nacismu a padlých vojáků protinacistické koalice, kteří položili životy v boji proti fašismu je a musí být nadčasová. Tuto památku nelze relativizovat, ani „upravovat“ podle politické zakázky či potřeb té či oné strany nebo země.

2 komentáře u „Jom ha-šoa – Den památky holokaustu a 70. výročí konce druhé světové války“

  1. Neúčast čelních představitelů západních demokratických zemí na letošních oslavách v Moskvě je chybou považovat za neúctu k obětem nacismu. Je to pochopitelný krok, kterým demokratické západní země vyjadřují svůj nesouhlas s anexí Krymu a intervencí ruských jednotek na východní Ukrajině. Památku padlých na východní frontě také nikdo neupravuje podle politické zakázky. Na Rudém náměstí bude defilovat současná armáda před „carem“ Putinem, který před několika lety prohlásil: „Naše cíle nejsou velké, ale velkolepé!“ Nyní můžeme s obavou sledovat, jaké velkolepé cíle to budou. Ostatně ani izraelský prezident či premiér se oslav v Moskvě nezúčastní.

Komentáře nejsou povoleny.