Paraša Acharej – Kedošim (Lv 16,1-18,30 a 19,1-20,27)

Paraša Acharej – Kedošim (Lv 16,1-18,30 a 19,1-20,27) 5.00/5 (100.00%) 10 ohodnocení

1 tora16,16
השכן אתם בתוך טמאתם – který stojí u nich, uprostřed jejich nečistot.
Rabi z Lublinu, blahé paměti, říkal: „Mám radši hříšníka, který ví, že je hříšník než cadika (spravedlivého), který ví, že je cadik…“ Když se ho zeptal rabi z Przysuchy, bl. paměti, jak to myslí, tak mu to vysvětlil: „Hříšník ví, že je hříšník a má svou pravdu a podle ní se řídí, ale stále má určitou blízkost k Hospodinu, který je Pravda. Ale cadik, který ví, že je cadik, tedy, ve svých vlastních očích se považuje za spravedlivého, ten má problém s vlastní neoprávněnou pýchou, neboť je psáno: „Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil“ (Kaz 7,20). Vzhledem k tomu, že je neoprávněně pyšný, není vůbec blízký Hospodinu, neboť je psáno (traktát Sota 5a): „Já, ani on nemůžeme přebývat na světě“, neboť je psáno v Žalmu 101,5: „Kdo má pyšné oči a naduté srdce, toho nestrpím.“

18,5
– ושמרתם את חוקותי ואת משפטי אשר יעשה אותם האדם וחי בהם Budete dbát na moje nařízení a práva. Člověk, který podle nich bude jednat, bude z nich žít.
Jednou přišla utrápená vdova k cadikovi rabimu Cvi Hiršovi z Rymanówa (1778-1846) a vylila mu své srdce. Stěžovala si, že dajan rozhodl nespravedlivě ve při, kterou měla se svým zaměstnavatelem. Cadik se obrátil na onoho dajana a vyčinil mu, že rozhodl proti duchu Tóry. Dajan se s udivením zeptal: „na základě čeho soudíte, rabi Cvi, že jsem rozhodl proti duchu Tóry, vždyť neznáte podrobnosti tohoto sporu.“ Cadik mu odvětil: „Viděl jsem zlomené srdce té vdovy, což způsobilo tvé rozhodnutí a ihned jsem pochopil, že jsi rozhodl proti duchu Tóry. Vždyť Tóra je Božím učením – תורת ה‘ , které dává Slitovný a Milostivý, Spravedlivý Soudce vdov a Otec sirotků. Tudíž dajan, který rozhodne v neprospěch ubohé vdovy, nemůže tak učinit v duchu Tóry.“

19,18
ואהבת לרעך כמוך – a budeš milova svého bližního jako sebe samého.
V talmudickém traktátu Šabat 31a je příběh, který se udál před více než dvěma tisíci lety v Jeruzalémě, kde tehdy žili dva učenci – Šamaj a Hilel. Jednou přišel k Šamajovi jakýsi pohan a řekl mu, aby ho konvertoval, ale má podmínku, že mu Šamaj musí vysvětlit celou Tóru za tak krátkou dobu, co bude moci stát na jedné noze. Šamaj, který byl považován za velmi přísného učence, když slyšel pohanovu podmínku, rozzlobil se a kandidáta na giur vyhnal. Pohan se však nedal odradit a přišel k Hilelovi se stejnou prosbou, aby jej konvertoval a také se stejnou podmínkou. Hilel jej přijal a řekl mu, ať si stedy stoupne na jednu nohu. Potom mu řekl: „Nečiň tvému bližnímu to, co nechceš, aby on činil tobě.“ Pohan se podivil tak krátkému vysvětlení a když Hilel viděl jeho překvapený obličej, dodal: „Ano, to je celá Tóra, vše ostatní je komntář. Teď jdi domů a uč se ten komentář.“ Hilel ho přijal, ale pravděpodobně jej konvertoval až poté, kdy se onen pohan naučil celý komentář. Jak dloho mu to trvalo, Talmud neuvádí.