Paraša ŠMINI (Lv 9,1 – 11,47)

Paraša ŠMINI (Lv 9,1 – 11,47) 5.00/5 (100.00%) 9 ohodnocení

1 tora9,1
ויהי ביום השמיני…. – Bylo pak osmého dne, tu zavolal Mojžíš Árona, jeho syny…
Paraša začíná slovesem „היה – byl“. Sloveso však je ve formě budoucího času „יהי – bude“, ale před ním stojí „ו“, které nazýváme vav consecutivum, a to mění čas slovesa z budoucího na minulý, proto: „Bylo pak osmého dne…“
Toto vav consecutivum vytváří jakousi spojnici mezi minulostí a budoucností.
V minulosti jsme měli sedm pastýřů – רועים שבעה – Abrahama, Izáka, Jákoba, Josefa, Mojžíše, Árona a Davida. Osmým pastýřem, kterého v budoucnu povolá Hospodin, bude námi očekávaný Mesiáš – משיח.

V našich dějinách byly pouze dvě osobnosti, které byly proroky a současně měly královské pravomoci – Mojžíš a poslední ze soudců, prorok Samuel. V budoucnosti i v osobě Mesiáše se budou snoubit vlastnosti proroka s pravomocí krále.

10,1-2
Áronovi synové Nádab a Avíhú vzali každý svou kadidelnioci, dali do ní oheň a na něj kadidlo.Přinesli před Hospodina cizí oheň, jaký jim nepřikázal. I vyšlehl oheň od Hospodina a pozřel je, takže zemřeli před Hospodinem.
Toto místo je velmi nejasné a mnozí komentátoři je vysvětlují různě. Raši, uvádí například mínění rabi Eliezera, který tvrdil, že vynesli halachické ustanovení v přítomnosti svého učitele Mojžíše (Sifra, Eruvin 63a). Rabi Jišmael například tvrdí, že přišli před oltář opití vínem a proto zemřeli. Po jejich smrti také Hospodin přikazuje Áronovi, že on ani jeho synové nesmí pít víno nebo opojný nápoj, pokud budou vcházet do stanu setkávání (10,8).

11. kapitola
V této kapitole se uvádějí zásady kašrutu, zvláště co se týče košer (dovolených) a nekošer (zakázaných) zvířat k požívání. Pokud hovoříme o košer zvířatech, která máme povolená ke konzumaci, jedná se výhradně o zvířata mající současně dva znaky: jsou to sudokopytníci s rozdělenými kopyty a přežvýkavci. Do této kategorie spadají například, kráva, ovce, koza, srna, jelen, daněk, muflon, asijský buvol (Bubalus, hebr. (ג’מוס. Dokonce i žirafa má tyto dva znaky současně, ale je tradice, že žirafy nejíme. Také produkty košer zvířat jsou košer, například kravské a kozí mléko. Naopak produkty nekošer zvířat jsou zakázané, např. velbloudí nebo vepřové mléko.
Pokud je u zvířete pouze jeden ze znaků nebo žádný, zvíře je nekošer a je zakázáno jíst jeho maso a nebo se dotýkat jeho mrtvého těla, jak je uvedeno např. u vepře (11,7-8). Dále je zakázáno jíst zajíce, králíky, damany, velblouda, koně, osla atp. Samozřejmě také žádné hlodavce, kteří nemají ani jeden ze znaků košer zvířat.
Je samozřejmě zakázané požívat veškerou dravou zvěř. Nejenom, že lvům, tygrům, leopardům, rysům atd. chybějí znaky, které by z nich dělaly košer zvířata, ale je ještě jeden důvod: Židovská tradice učí, že pokud člověk jí maso určitého zvířete, tak jeho požíváním si osvojuje některé vlastnosti tohoto zvířete. Proto není vhodné, aby člověk jedl maso takové zvěře, neboť by se z něj mohl stát člověk dravý, úskočný a krutý.
Podobně je tomu i ryb. Ryby musí mít také současně dva znaky, které z nich dělají ryby povolené-košer. Taková ryba musí mít jak šupiny, tak ploutve. To jsou například kapr a všechny kaprovité ryby, dále štika, losos, tuňák, makrela, sardinka, sleď, nilský okoun, treska atp. Kapr holec, který má málo šupin, je košer.
Naopak, ryby zakázané k požívání jsou ty, u nichž jeden z těchto znaků (šupiny nebo ploutve) chybí. Například úhoř, sumec, jeseter, žralok, pangasius. Ryby nepodléhají rituální porážce –šchítě. Pokud je řeč o tzv. mořských plodech, například o krevetách, chobotnicích, langustách, krabech, ale také o racích a různých druzích mušlí, tak tito živočichové jsou zákázaní k požívání.
Z ptactva jsou košer všechna domácí drůbež, například slepice, husy, krůty, kachny a holubi. Kromě toho jsou košer i křepelky, které kromě many Bůh seslal synům Izraele poté, co vyšli z Egypta (Ex 16,11-13) a bažanti. Není třeba připomínat, že křepelky a bažanti, aby byli košer, nesmí být zastřeleni, ale zaříznuty rituálním židovským řezníkem – šochetem.

V Tóře je také několikrát upomenut striktní zákaz požívání či pití krve, neboť v krvi, jak bible uvádí, se nachází duše živého tvora (Gn 9,4; Lv 17,10-14; Dt 12,16 a Dt 12,23-25. Proto musí být zvířata a ptáci rituálně zaříznuti šochetem, aby došlo téměř k jejich úplnému vykrvení. To však nestačí, neboť v mase rituálně poraženého zvířete či ptáka se nachází ještě určité procento krve, které musíme ještě před zpracováním masa odstranit. To je tzv. košerování masa – הכשרת בשר (hachšarat basar), kterýžto postup se skládá ze tří částí:
1. Porce (kusy) masa dáme do nádoby s vodou, která má pokojovou teplotu. Maso musí být ve vodě celé ponořené. Tak jej máčíme půl hodiny.
2. Poté vymáčené maso položíme na železnou nebo platikovou mřížku a chvilku počkáme, aby s něj stekla všechna voda. Poté maso vezmeme a ze všech stran jej nasolíme polohrubou solí a položíme zpět na mřížku. Sůl necháme působit hodinu. (Krystalky polohrubé soli absorbují vodu a zbytky krve, které ještě byly v mase).
3. Po uplynutí hodiny maso třikrát opláchneme ve vodě nebo pod proudem tekoucí vody, aby všechna sůl byla z něho odstraněna. Teprve nyní je maso opravdu připravené k tepelnému pracování a následné konzumaci.
Z výše uvedených slov je zcela jasné, že všechna nařčení o tzv. rituálních vraždách křesťanských pannen a následné přidávání jejich krve do pesachových macesů, je zlovolným výmyslem našich nenávistníků – judeofobů a v moderní době mnohých antisemitů. Požívání krve, o lidské vůbec nemluvě, je samotným Bohem zakázáno.