Pevnost řetězu

Pevnost řetězu 4.62/5 (92.38%) 21 ohodnocení

2730433855_a65e07db09_oJiž před časem se redakce rozhodla publikovat na stránkách eretz.cz drobnou prózu, recenze na krásnou literaturu s židovskou tématikou a možná se ani nevyhnout poezii. Nyní tedy začínáme „literární kavárnu“, která obohatí konce týdne krátkou povídkou Vlasty Rut Sidonové. V nejbližší době se čtenáři mohou těšit na povídku o králi Davidovi, recenzi velmi zajímavé knihy a překlad původní izraelské povídky. Kdo z čtenářů by chtěl do této virtuální literární kavárny přispět, je vítán. První povídku autorky knihy Jídelna Šalom a jiné židovské povídky (2012) a básnické sbírky Před pikolou, za pikolou (2014),  přinášíme jako příspěvek k zamyšlení nad současnými dilematy židovské Prahy.

Maiselova ulice v Praze není moc široká. Dá se říci, že je úzká. Jmenuje se podle Mordechaje Maisela. Býval to majetný obchodník a bankéř, mecenáš a primas Židovského města pražského. Půjčoval si od něj na svůj nákladný život, kromě mnoha šlechticů, i sám císař Rudolf II. Když Mordechaj roku 1601 zemřel, zabavil mu císař majetek i se svými nezaplacenými dluhy. Byl to bláznivý, leč praktický panovník.
Co všechno potkalo od té doby obyvatele Prahy na kopci v hradních komnatách i tady v úzké Maiselově uličce, to by bylo asi dlouhým vyprávěním.
V této chvíli, čyřistačtrnáct let po úmrtí Mordechaje Maisela, sedmdesát let po zničení pekla, jménem Osvětim, které připravili lidé lidem v Evropě, můžeme vidět dva muže. Jdou proti sobě tou úzkou ulicí, po témže chodníku, vážní a zamyšleni. Směrem od Staroměstského náměstí jde Pavel, starý a nemocný muž, který nese životem tíhu toho, čemu se říká přeživší Šoa. Jde opatrně a opírá se o hůl.
Od Staronové synagogy kráčí ztěžka o generaci mladší Žid v kaftanu, na hlavě vysoký klobouk a v ruce nese knihu.
Ve chvíli, kdy se míjejí, pozdraví ten mladší zbožný muž toho staršího. Ten se náhle zastaví, jakoby si na něco vzpomněl a velice zdvořile promluví:
,,Promiňte, pane rabíne, už dlouho se vás chci zeptat, zda jste myslel minulý rok při pietním shromáždění skutečně vážně to, že si Židé přivolali trest od B-ha tím, že nedodržovali náboženské povinnosti. Dokonce, že pogromy i ten největší jsou toho důsledkem.“
Ten v klobouku se zatvářil zaskočeně a stáhnul k sobě husté obočí.
,,Jistě.“ odpověděl.
,,Já jsem si všiml, a vy určitě taky, že několik velice zbožných mužů, včetně vás, na postech rabínů naší komunity, se dopustilo za poslední léta bigamie a to je porušení musaru, židovské morálky, ne? Víte něco přece jenom znám.“
,,Myslím, že si děláte zbytečné starosti. Hospodin si s tím umí poradit. Nemyslíte.“ odpověděl ten v kaftanu. Chtěl pokračovat v chůzi, ale Pavlovi odpověď nestačila.
,,Nezlobte se, leží mi to v hlavě. Myslíte, že pokud se sice chodíte modlit ale, porušujete při tom zákon, můžete taky přivolat další trest pro všechny ostatní Židy? Nebo existuje nějaký rozdíl v porušování a dodržování jednotlivých přikázání a lidé se dělí na kategorie různé zodpovědnosti.“ chtěl dále diskutovat Pavel.
,,Co dělám ve svém soukromém životě je moje věc a také si za to sám nesu zodpovědnost.“ dodal ten zbožný.
,,Víte já jsem se ptal jednoho mladého rabína a on mi řekl, že je psáno – pokud vážený člověk dělá veřejně hřích, může tím ovlivnit ke špatnosti ostatní a posuzuje se to podobně, jako by zabíjel jejich duši. Vy jste pro mě byl vážený člověk, tedy do loňského pietního aktu, kde jste soudil nás, kteří jsme byli podle vás trestáni.“ řekl smutně Pavel.
,,Asi se na tom nedomluvíme, ale musím teď odejít.“ řekl dost arogantně ten v klobouku, otočil se a bez pozdravu odešel.
Pavel pokračoval směrem k Židovské obci, kde měl v jídelně schůzku s nakladatelem jeho nové knihy, pro kterou vybral motto ,,řetěz je tak pevný, jak pevný je jeho nejslabší článek“. Ale už dlouho si lámal hlavu, jak se vlastně ten nejslabší článek rozpozná. Není vyloučeno, že vypadá, jako ten nejpevnější.