Paraša BEHAR – BECHUKOTAJ (Lv 25,1-26,2 a 26,3-27,34)

Paraša BEHAR – BECHUKOTAJ (Lv 25,1-26,2 a 26,3-27,34) 5.00/5 (100.00%) 6 ohodnocení

1 tora25,2-7
Paraša začíná sedmým rokem odpočinutí země – שנת שמיטה (šnat šmita). Podobně jako člověk, který šest dní pracuje, sedmého dne, o šabatu bude odpočívat a nebude konat žádnou práci. Tak je to i se zemí Izraele. Šest let bude zemědělec obdělávat půdu, bude orat, sít sklízet úrodu, ale sedmého roku bude země (půda) odpočívat. Zemědělec ji nebude obdělávat a nebude sklízet úrodu. Ze všeho, co samo od sebe na polích vyroste, z toho si může kdokoli vzít a jíst. Bůh přislíbil, že šestého roku bude tak veliká úroda, že z ní mohou být lidé živi celý sedmý rok odpočinutí. Dnes jsou v Izraeli zemědělci, kteří dodržují sedmý rok odpočinutí doslovně a neobdělávají svá pole či sady. Ti mají dohodu s Vrchním izraelským rabinátem, který jim měsíčně vyplácí finanční podporu, aby překlenuli sedmý rok. Jinak se praktikuje také to, že židovští zemědělci prodají na tento rok svá pole lidem, keří nejsou Židé. Na nežidovskou půdu se totiž sedmý rok odpočinutí nevztahuje. Tito zemědělci jsou pak na cizích polích jako nájemní pracovní síla člověka, který od nich půdu koupil. Místo, aby jim platil měsíční mzdu za jejich práci, souhlasí, aby si to, co nyní vypěstují na jeho polích prodali. Obilí, zelenina nebo ovoce budou jejich mzdou, respektive peníze utržené z prodeje těchto zemědělských produktů. Této možnosti se říká heter mechira (התר מכירה). V Izraeli letošní rok 5775, tedy od 25.9.2014 do 13.9.2015 je sedmým rokem odpočinutí země – שנת שמיטה.

25,8-31
Po sedmi letech odpočinutí, t.j. po 49 letech nastupuje též padesátý, jubilejní rok – שנת היובל (šnat ha-jovel). Tohoto roku o Jom kipur prozvučí po celé zemi zvuk šofaru a bude vyhlášena svoboda všem obyvatelům. Zchudl-li někdo v minulosti a byl tak nucen prodat své pole, tak toto pole se o jubilejím roce navátí zpět do vlastnictí toho, kdo jej v minulosti prodal. Podobně to bylo s domem, který stál v nehrazených obcích a venkovských městech. Takový dům se v jubilejním roce vrátil zpět tomu, kdo jej prodal nebo jeho potomkům. Jinak tomu bylo s domem, který byl v hrazeném (hradbami obehnaném) městě.Pokud takový dům někdo musel prodat, měl od dne jeho prodeje rok na to, aby jej vykoupil zpět. Pokud tak do roka neučinil, dům dům zůstal navždy ve vlastnictví kupce, bez ohledu na jubilejní rok. V tomto jubilejním roce dostávali též otroci svobodu. Jubilejní rok byl velmi důležitým sociálním zákonem, který zamezoval tomu, aby se z majitelů půdy, kteří ji byli nuceni prodat, se stávali navždy bezzemci. Toto opatření v určité době společensko-ekonomického rozvoje mělo své opodstatnění. Problém nastal, když ekonomické vztahy se dostaly na tak vysokou úroveň, že jubilejní rok se již stal brzdou ekonomiky. Nikdo totiž pak nechtěl kupovat pole či domy, neboť si lehce spočítal, že za tolik a tolik let je bude muset vrátit původním majitelům. Proto jeruzalémský učenec Hilel (žil koncem 1. stol. př.o.l.) zrušil jubilejní rok, jakožto již nevyhovující pro tehdejší společnost. Tehdejší židovská společnost měla již velmi rozvinutý systém pomoci chudým, vdovám a sirotkům.
25,35-38
Pokud tvůj bratr, t.j. bližní zchudne, pomoz mu a ujmi se ho jako hosta a přistěhovalce a bude žít s tebou. Nebudeš také od něj brát lichvářský úrok, ale budeš se bát svého Boha. Opět ve verši 37 se opakuje zákaz půjčovat stříbro (později peníze) na lichvářský úrok a na poskytované potravě chudému nemá člověk chtít vydělávat. Tento zákon je věčný. Pokud například půjčíš 100 Kč, tak dlužník ti je povinnen vrátit oněch 100 Kč bez jakéhokoli úroku. Co však je povoleno přivázat dlužnou částu k indexu cen, který zohledňuje inflaci. Podobně je v pořádku, když jsem půjčil někomu 100 $, které v den půjčky odpovídaly například 2000 Kč. Po roce mi dlužník chce oněch 100 $ vrátit, ale chce mi dluh vrátit ne v dolarech, ale v korunách. Nyní však hodnota 100 $ odpovídá 2400 Kč. Já mám právo dnes dostat od dlužníka 2400 Kč.
26,1-2
Na konci paraši nám Hospodin připomíná zákaz modloslužby a nakonec paraša končí, stejně jako začala, sedmičkou. Hospodin připomíná naši povinnost dodržovat sedmý den odpočinku – šabat.