Paraša NASO (Nu 4,21 – 7,89)

Paraša NASO (Nu 4,21 – 7,89) 5.00/5 (100.00%) 8 ohodnocení

1 tora5,10
ואיש את קדושיו לו יהיו איש אשר ייתן לכהן לו יהיה.
„Svaté dary od kohokoli budou jeho; co však každý dá knězi, bude jeho.“
Mnozí nemoudří lidé si myslí, že majetek, který mají ve svých pokladnicích patří jim, ale majetek, který věnovali-dali, jim již nepatří. Mnozí se proto snaží rozmnožovat svůj majetek na úkor jiných. Avšak věc se má zcela opačně.
Majetek, který darovali „אשר ייתן לכהן“ na dobré (svaté) účely a dali jej kněžím nebo učencům – tento majetek je neustále majetkem dárce „לו יהיה“ – je jejich. Vždyť takovým darem pomohli jiným, nemajetným nebo pomohli šířit Tóru. Takový darovaný majetek jim vytváří nezničitelný fond – קרן קיימת micvot, který se neustále zvětšuje a je jim na nebesích připsán k dobru – קרן קיימת לעולם הבא.

Avšak člověk, který svůj majetek nashromáždil v pokladnici a jehož část pochází ještě z majetku cizího, není vůbec jeho majetkem. Během jedné sekundy se může jeho majetek rozplynout jako dým – může o celý přijít.
Přihlédneme-li k několik let trvající finanční krizi bank, úvěrů a mnohých „jistých a silných“ akcií a k nejnovější krizi eura, je takový komentář velmi aktuální, byť vznikl před několika staletími.

6,7
לאביב ולאמו ולאחיו ולאחותו לא יטמא – Nesmí se poskvrnit ani tehdy, kdy mu zemře otec nebo matka, bratr nebo sestra…
Kohen-kněz se může rituálně poskvrnit a zúčastnit se pohřbu nejbližších příbuzných. Avšak nazír má zakázáno se rituálně poskvrnit i při pohřbu nejbližších příbuzných. Kohen-kněz nepřijal dobrovolně na sebe různá omezení, která jej činí posvěceným, ale proto, že se jako kněz již narodil (kněžství se dědí po mužské linii), tak se na něj automaticky vztahují omezení o rituální nečistotě. Proto je možné, že by nebyl schopen obstát i v takové zkoušce, jako je smrt nejbližších a nejmilejších jemu lidí, tak v tomto případě má výjimku ze zákazu. Kdežto nazír – zasvěcenec Boží na sebe dobrovolně přijal pravidla a omezení nazírů, proto také lze předpokládat, že před tím, než na sebe přijal nazirát, sám sebe prověřil, a přesvědčil se, že bude schopen obstát ve všech omezeních týkajících se nazírů.

6,23
כה תברכו את בני ישראל… – Tak budete žehnat synům Izraele…
Podle halachy si koheni-kněží před tím, než vystoupí před aron ha-kodeš, aby žehnaly synům Izraele, zouvají boty a kněžské požehnání pronášejí bosky. Tento riktuál má možná kněžím připomenout, že každý, kdo se chystá žehnat národu, byť tak činí na Boží příkaz, sám musí plnit Boží přikázání „של נעליך מעל רגליך – zuj si obuv se svých nohou“ (Ex 3,5). Národ pak sklání hlavu před kněžími a přijímá od nich požehnání. V okamžiku, kdy kněží žehnají národ, stojí na vyvýšeném místě synagógy, před aron ha-kodeš, tudíž stojí výše všech ostatních synů Izraele. Proto ten, který žehná lidu, dobře udělá, když bude lidu demonstrovat určitou míru skromnosti a bude před ním stát na boso. (Podle knihy rabína Šmuela Avidora ha-Kohena לקראת שבת)

6,22-27
Hospodin dále promluvil k Mojžíšovi: „Mluv k Áronovi a jeho synům: Budete žehnat synům Izraele těmito slovy:
Ať Hospodin ti žehná a chrání tě.
Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv.
Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.

V posledním oddílu Mišny – Teharot (na konci traktátu Ukcin 3:12) čteme: Pravil rabi Šimon ben Chalafta: „Hospodin nenašel lepší nádobu, která by udržela požehnání pro Izrael než je mír. Neboť je řečeno (Ž 29,11): „Hospodin žehná svůj lid pokojem.“ Toto nám také osvětluje svým komentářem zvaným Tosfot-Doplňky pražský rabín Jom Tov Lipmann Heller (1579-1654), když uvádí, že text konce verše je vlastně vysvětlením jeho začátku. Bůh chtěl dát sílu svému lidu. Co učinil? Požehnal mu mírem, neboť všechna požehnání, která jsou na světě nemohou dojít svého naplnění, pokud není mír.

7,12
ויהי המקריב ביום הראשון נחשון בן עמינדב – Prvního dne tedy přinesl svůj dar Nachšon, syn Amínadabův.
Proč se jmenoval Nachšon? Protože jako první sestoupil do velkých vln. Slovo “ נחשול- nachšol“ znamená mořskou vlnu. Řekl rabi Šimon bar Jochaj: „Hospodin řekl Mojžíšovi: „Ten, kdo posvětil mé jméno, jen ten bude obětovat prvním.“ (Podle midraše Bemidbar Rabba)