Původní česká detektivka – Na šábes se nevraždí

Původní česká detektivka – Na šábes se nevraždí 5.00/5 (100.00%) 5 ohodnocení

201344_bigDetektivní romány z židovského prostředí a tematikou nejsou v Čechách běžné. Posledními dozvuky uvolněného kulturního ovzduší pražského jara 1968 byla vydání některých knih během následujících dvou let, které by později, již v období tuhé normalizace, vyjít nemohly. To se týkalo i oddychové literatury, kterou detektivky jsou. Jednou z takových knih byla detektivka Harry Kemelmana Rabín v pátek zaspal, Mladá fronta 1969. Další jeho detektivka, V neděli zůstal rabín doma, vyšla až roku 1995. Současnou autorkou povídek a románů, včetně detektivních s touto tematikou, je spisovatelka Inna Rottová. Petr Eidler si ale troufl na velice citlivé téma, totiž život uvnitř židovské komunity. Kolem tohoto tématu se zpravidla chodí po špičkách, tedy pokud nedojde k nějakému skandálu, který potom bulvární i nebulvární tisk pitvá ze všech stran. Existují také fotografické publikace, ale život komunity si dosud nikdo nedovolil tímto způsobem mapovat. Eidlerovi se podařilo provázat klasickou detektivku s prostředím zahaleným závojem mystična či výlučnosti. Pro mnohé je snazší se rozplývat nad malebnými hřbitovy, než se podívat do skutečného života. Židé a židovství to naštěstí není pouze historie, ale i život, historii silně poznamenaný, ale přece jen život a je dobře, že to autor připomíná detektivním románem Na šábes se nevraždí. Eidlerova kniha vyšla počátkem letošního roku v edici Původní česká detektivka brněnského nakladatelství MOBA.

Příběh začíná počátkem července v penzionu u jednoho z rybníků pod Prachovskými skalami, kam přijela skupina klientů pražského židovského domu seniorů. Náhodou tu tráví dovolenou také rodina soukromého detektiva. Skupinu doprovází rebecin Judita Bergerová a německá dobrovolnice Celestýna. Již zde, na počátku románu, se čtenář seznámí s charaktery seniorů, s tím, kdo je jim sympatický, ale naopak, koho by vidět třeba nemuseli. Po jejich návratu do Prahy dojde během krátké doby v domově seniorů k dvěma náhlým úmrtím klientů. Tato skutečnost se zpočátku jeví jako přirozená, vždyť lidé žijící v domově seniorů si během holokaustu užili své a nyní mnozí z nich již dávno překročili osmdesátku. Přece však zemřeli relativně zdraví, byť staří lidé a rebecin Bergerová má pocit, že se nemusí jednat o přirozený odchod. Proto si najímá soukromého detektiva, s nímž se seznámila na rekreačním pobytu v Prachovských skalách. Ten pak s její pomocí a svého bizarního parťáka Lály začne pátrat  a odhaluje dávno do podvědomí klientů uložené vzpomínky z let nacistické okupace, ale i z počátku neblahých let padesátých. Závěr celého příběhu je překvapivý, v detektivních románech neobvyklý, ale to musí čtenář pochopit sám. Zpočátku se zdá, že vyprávění je do určité míry rozvláčné, s mnoha detaily, které čtenář může považovat za zbytečné, ale v závěru se ukáže, že pro vykreslení situace, ale i lidských a psychologických profilů postav příběhu, byly na místě. Byť se jedná o fiktivní detektivní příběh, mnozí čtenáři v něm poznají konkrétní instituce a osoby z okruhu současné pražské židovské pospolitosti. Petrovi Eidlerovi se podařilo napsat napínavý detektivní román, sondu do prostředí, které je samo o sobě historickým a sociologickým materiálem.  Autor se nesoustředil pouze na napínavé vyšetřování a ještě překvapivější rozuzlení. Plasticky také vykreslil psychologii mezilidských vztahů klientů židovského domova seniorů, která byla ovlivněna tragickými prožitky doby jejich mládí, ale nezmizely, ba naopak, v mezních situacích probudily touhu po vypořádání, v níž po tolika letech již nikdo nedoufal. Detektivní příběh Petra Eidlera lze vřele doporučit čtenářům, kteří jej přečtou jedním dechem.