Šéfka izraelské diplomacie: Celá Země izraelská je naše

Šéfka izraelské diplomacie: Celá Země izraelská je naše 4.57/5 (91.43%) 21 ohodnocení

Cipi Chotovely, 21. 5. 2015„Je důležité říct: Tato celá země je naše. Nepřišli jsme sem, abychom se za to omlouvali,“ prohlásila Cipi Chotovely (Tzipi Hotovely, ציפי חוטובלי), faktická šéfka izraelské diplomacie v projevu k izraelským velvyslancům.

I když je jen náměstkyní ministra zahraničí, stojí dnes Cipi Chotovely v čele izraelské diplomacie, protože post ministra není obsazen a funkci formálně vykonává premiér Netanjahu, který si funkci „šetří“ pro případ rozšíření své vládní koalice.

Náměstkyně Chotovely pronesla projev, který byl vysílán všem 106 izraelským velvyslancům po celé světě, v němž zdůraznila židovský nárok na celou biblickou Zemi izraelskou, tedy i na Judsko a Samařsko (zvané též Západní břeh Jordánu), která Izrael spravuje od roku 1967 a kde chtějí palestinští Arabové vytvořit svůj stát „Palestina.“

Chotovely, která dříve byla náměstkyní ministra dopravy, parafrázovala jeden ze známých sloganů svého dřívějšího působiště – „Na silnici nemějte pravdu, ale buďte chytří“ – když řekla, že „nadešel čas říci světu, že máme pravdu – nejen, že jsme chytří.“

Izraelští diplomaté se podle ní řadu let spíše snažili být chytří, než pravdiví.

„Často se po nás chce, abychom v našich mezinárodních vztazích raději používali argumenty, které jsou diplomatické, než abychom zdůrazňovali oprávněnost naší věci. Ale v době, kdy je zpochybňována sama existence Izraele, je důležité hovořit o oprávněnosti,“ prohlásila.

„Mezinárodní společenství jedná s ohledy na spravedlnost a morálku. Musíme se vrátit k základní pravdě o našem právu na tuto zemi,“ prohlásila. „Svět samozřejmě rozumí bezpečnostním potřebám Izraele, ale argumentace etikou a spravedlností bude nad bezpečnostní argumentací triumfovat,“ dodala a vyzvala izraelské diplomaty sloužící v zahraničí, aby zdůrazňovali právo židovského národa na celou Zemi izraelskou – tedy nejen na území dnešního Státu Izrael, ale i na Judsko a Samařsko, které Izrael spravuje, ale dosud neanektoval.

Cipi Chotovely citovala článek 22. května 2015 zesnulého novináře Uriho Elicura (Uri Elitzur), který žádal, aby Izrael na mezinárodním fóru namísto bezpečnostních zájmů zdůrazňoval své právo na suverenitu nad Judejí a Samařím. „Je důležité říci: Tato země je celá naše. Nepřišli jsme sem, abychom se za to omlouvali.“

Náměstkyně také citovala z rozhovoru, který po svém návratu z přelomových mírových jednání v Camp Davidu v roce 2000 dal bývalý izraelský ministr zahraničí Šlomo Ben-Ami (Shlomo Ben-Ami) z levicové Strany práce. Ten řekl, že se nemůže zbavit dojmu, že Palestincům více než o řešení konfliktu jde o zahnání Izraele do kouta.

„Více, než stát pro sebe, nás chtějí vyhnat z našeho. Je to v tom nejhlubším slova smyslu negativní étos,“ citovala Ben-Amiho. „Proto na rozdíl od sionistů nejsou schopni kompromisu, protože nemají představu budoucí společnosti, pro níž stojí za to udělat kompromis.“

Na závěr projevu Cipi Chotovely citovala Rašiho (rabiho Šloma Jicchakiho), který ve svém komentáři Tóry v 11. století o.l. uváděl, že Tóra začíná příběhem o stvoření proto, aby si všichni uvědomili, že celá Země patří B*hu, který ji dal, komu chtěl, a proto nikdo nemůže obviňovat národ Izraele z ukradení Země izraelské jiným národům.

„Pokud budou Židé přesvědčeni o spravedlivosti své cesty a o tom, že to je jejich země, pak se se světem domluví,“ prohlásila, citujíce rabiho Jehudu Leona Aškenaziho (Yehuda Leon Ashkenazi), předáka francouzských Židů ve 20. století.

Někteří diplomaté, kteří projevu naslouchali, byli prý podle levicových novin Haarec biblickou argumentací překvapeni.

Politička premiérovy strany Likud je dlouhodobou zastánkyní anexe Judska a Samařska a vyslovuje se proti vzniku arabského státu Palestina na těchto územích, která Izrael spravuje od roku 1967, kdy je v Šestidenní válce odebral Jordánsku.

Svými jasnými vyjádřeními by mohla vyvolat vrásky na čele premiéra Benjamina Netanjahua, který tento týden zopakoval, že vznik arabského státu v biblickém srdci Země izraelské při splnění určitých podmínek podporuje.

I sama Cipi Chotovely po pronesení projevu novinářům sdělila, že navzdory svým osobním politickým názorům podporuje dvoustátní řešení, prosazované Netanjahuem. Smyslem jejího projevu tak zřejmě bylo zdůraznit, že pokud Izrael přece jen umožní vznik arabského státu v části Judska a Samařska a část si ponechá, bude se jednat o ústupek izraelský, nikoliv arabský.

22 komentářů u „Šéfka izraelské diplomacie: Celá Země izraelská je naše“

  1. Přátelé, trochu tady zase naruším názorovou linii. Já vím, ona to paní náměstkyně nemyslí zle, ale k čemu ta tvrdost je? Jsou to nediplomatická a netaktická vyjádření. Její výroky aktuálně více izolují Izrael na mezinárodní scéně a zvýší se naopak podpora palestinské autonomii a jednostranné kroky. Zvlášť v současné době. Jak se píše už v článku, Bibimu paní náměstkyně způsobí vrásky na čele v situaci, kdy se on snaží sebe a svou vládu ukázat jako tu, která je ochotna jednat o dvoustátním řešení. I paní náměstkyně ke konci teda řekla, že je ochotna, ale bude jí někdo nyní věřit, že se chce na čemkoliv domluvit? Aby nakonec Izrael nezůstal na mezinárodní scéně sám a nepřišel i o východní Jeruzalém.
    O co opírá paní náměstkyně ten nárok Izraele? O biblickou dobu? O Tóru? Vždyť ta ostatní nemusí vůbec zajímat, tohle nejsou kategorie pro mezinárodní právo a řešení dnešních konfliktů, nejsou to pro ostatní (bohužel logicky a správně) relevantní argumenty.
    Uvědomuje si paní náměstkyně, že na území palestinské autonomie žije 4,5 mil. Arabů, kteří se cítí být tzv. Palestinci a hodlají prosadit své právo na sebeurčení i vznikem vlastního státu? Co chce s tímto počtem lidí a jejich právem na sebeurčení paní náměstkyně dělat? To už neříká. Odsuny (přesídlování) jsou nereálné. Absorbování a asimilace tamních obyvatel do Izraele v podstatě také.
    K čemu by chtěla paní náměstkyně anektovat třeba Ramalláh nebo Jericho nebo Nabulus? A na základě čeho?
    Já bych si z celého srdce přál Erec Jisra’el pro židy, ale je zde nějaká realita.

    1. Ano, ty reálie je právě potřeba brát v potaz. A ty reálie jsou, že arabové chtějí zničit Izrael a vyvraždit židy. Proto za stavu těchto reálií nesmí a nemůže vzniknout nic jako další arabský stát, který můžeme nazývat jakkoliv – třeba Palestinský stát.

      1. Je třeba neustále jednat a přesvědčovat protistranu, že Izrael není nepřítel, že tolerance může existovat a že se vyplatí oboustranně si uznat právo na existenci. Nemyslím si, že zrovna Abú Mazin chce vyvraždit židy, to se myslím týká některých jeho arabských konkurentů.

        1. Ale no tak…
          http://palwatch.org/site/modules/videos/popup/video.aspx?doc_id=459
          http://palwatch.org/main.aspx?fi=708

          A to mi trvalo jen 23 vteřin to najít. Nechtějte vědět, co bych na pana Mázina našel, kdybych hledal trochu déle.

          Stále tvrdím, že je potřeba zcela jasně a bez politické korektnosti říkat, jaké jsou ty reálie. Abú Mázin chce vyvraždit židy a zničit židovský stát. Jako první krok chce sebrat Izraeli Judsko a Samaří, které podle mezinárodního práva patří Izraeli a arabové na něj nemají vůbec žádný právní nárok.
          Každý, kdo používá termín „Západní Břeh“, tak zpětně potvrzuje okupaci izraelského území Jordánskem v letech 1948-1967. A takovým člověkem je i Abú Mázin.

          Souhlasím s vámi, že je třeba neustále jednat a přesvědčovat protistranu, že Izrael není nepřítel, že tolerance může existovat. A to je přesně i postoj paní náměstkyně. Jen vyjasnila, jaká je územní pozice Izraele. To ale nijak nesouvisí s tím, že chce jednat a přesvědčovat protistranu, že Izrael není nepřítel a že tolerance může existovat. Zatím je to v případě izraelsko-arabského konfliktu dost jednostranné snažení. Izrael to dělá, arabové to nedělají. Až to začnou arabové dělat, tak se můžeme bavit, jaký bude další krok.
          Problém je, že spousta lidí si myslí, že výchozí podmínky jsou:
          1) Judsko a Samaří neexistuje, je to Západní Břeh
          2) Izrael neoprávněně okupuje Západní Břeh
          3) Západní Břeh je území, na které má právní nárok PA
          4) Izrael se musí stáhnout z okupovaného území a nechat vzniknout Palestinský stát bez jakýchkoliv podmínek si kladených

          A do této situace a do těchto špatných názorů zasáhla paní náměstkyně, aby je uvedla na pravou a pravdivou míru. Bod 1-4 neplatí a jsou to samé lži, dokladem toho budiž mezinárodní právo.

    2. Realita je taková, že když to nikdo neřekne, tenhle argument prostě nezazní, ale zazní argumenty Arabů, kteří říkají (i když si to nemyslí), že ta země je jejich.

      V určité chvíli, a ta už dávno nastala, nezbývá, než říci celou pravdu. V téhle zemi nebude spravedlivě vládnout nikdo kromě Izraele. Největším nebezpečím pro zdejší Araby nejsou Židé, ale jiní Arabové. Ti, kteří si z vašeho domu udělají vojenské stanoviště nebo muniční sklad, ti, kteří z vašich dětí udělají sebevražedné atentátníky, ti, kteří z vašich daní budou platit teroristické útoky a jejich podporu.

      Pokud pro ostatní není relevantní Tóra (což jsem od nich mimochodem dosud nikdy neslyšel), mohla by pro ně být relevantní situace před Oslo a po něm. Pomohlo Oslo většině Arabů? Nebo pomohlo jen OOP a Hamásu a ostatním ublížilo? A pokud Oslo ublížilo Židům i Arabům, nenastal čas konečně hledat řešení jinde? Přímo tady Tóra i Korán relevantní jsou a třeba by stálo za to hledat řešení s nimi v souladu a ne za každou cenu proti nim.

  2. Mezinárodní právo stojí v otázce Judska a Samaří na straně Izraele. Neexistuje mezinárodní smlouva, která by to zpochybňovala. Paní náměstkyně zde pouze předkládá výchozí parametry k rozhovorům. Mnohým ve světě se zdá (a některým na eretz.cz také), že „Palestinci“ mají snad jakýsi nárok na jakési území. Neexistuje žádný právní nárok. Jejich jediným nárokem je uměle vytvořený nátlak v podobě 4.5 milionu uprchlíků. Ale to je problém UNRWA a OSN a nikoliv Izraele. UNHCR za posledních 70 let byla schopna usadit desítky milionů uprchlíků a pomoci jim se začlenit do společnosti. UNRWA za stejnou dobu ani jednoho. Pardon, ale to opravdu není problém Izraele.
    Je moc dobře, že paní námšstkyně jasně řekla, jaká jsou fakta a mezinárodní právo. A teprve až na jejich základě se můžeme bavit dál.

    1. Je to paní náměstkyně Chotovely stejně jako Bennett, v podstatě všichni usilují o anexi(sic!) Judska a Samaří, protože vědí, že to není stále formálně a právně izraelské území. Je to sporné území, které Izrael zatím pouze fakticky ovládá. Znám Váš právní názor na tzo, ale ten je hodně menšinový a nikdo z oficiálních představitelů ho nezmiňuje, i ti radikálnější mluví o anexi.
      Ad uprchlíci – Dobře víte, že v Britském mandátu měli většinu Arabové a teprve postupem času se zvyšovala židovská populace. Jak? Uprchlíky z Evropy a odjinud. Takže pokud budeme mluvit o uprlících, nemáme si co vyčítat, Izrael je v podstatě ryze uprchlický stát.
      Ad nárok na vlastní stát – Jistě víte, že v mezinárodním právu existuje tzv. právo na sebeurčení. Může se zcela těch 4,5 mil. Arabů, kteří se považují za tzv. „Palestince“, cítí tuto identitu, berou své území za svůj domov, mnozí mají několik generací předků, kteří na tomto území rovněž žili, atd., prostě rozmetat a zcela jim to nepřiznat? Nemyslím si, že je to dnes možné.
      Pardon, ale má-li Izrael vedle sebe tuto 4,5. mil. velikou entitu lidí, usilující o své sebeurčení a svůj stát, tak to je sakra problém Izraele. Jak chcete arabský Ramalláh, Jericho, Nabulus, začleňovat do Izraele? Fantazie o jejich částečném přesunu do Jordánska a řástečném začlenění jsou pouze fantazie. Navíc v době, kdy je na Izrael stále větší tlak a mez. společenství stále více sympatizuje s palestinskou stranou – čemuž bohužel pomáhají i tvrdé výroky paní náměstkyně Chotovely.

      1. Dobře vím, že v Britském mandátu spousta rabů imigrovala do Palestiny, protože se tu měla lépe než v okolních arabských zemích. Takže spousta z oněch údajných palestinských uprchlíků jsou imigranti.
        Dobře vím, že v roce 1918 při vzniku Československa nebyli slováci druhou nejpočetnější skupinou na tomto území. A přesto dostali přednost, i když v počtu obyvatel byli až na třetím místě. A nikdo tento argument dnes neřeší.
        Dobře vím, že arabové získali z Palestiny 3x větší území než židé a mají svůj stát od roku 1925. Je to stát určený pro araby. Jmenuje se Jordánsko.
        Dobře vím, že historické nároky na Palestinu byly přiznány jenom a pouze židům a nikomu jinému. To je mezinárodně platná smlouva.
        Dobře vím, že jedině židům byla mezinárodně platnou smlouvou přiznána politická práva a ostatním pouze občanská a náboženská.
        Dobře vím, že UNRWA nebyla schopna za desítky let své existence začlenit ani jednoho palestince, kdežto UNHCR za stejnou dobu začlenila 50 milionů. Takže ano, není problém vyřešit 4,5 milionu uprchlíků. Jde o to chtít pro to něco udělat. A to OSN nechce. Ale to opravdu není problém Izraele.
        V mezinárodním právu neexistuje nárok na vlastní stát ad hoc jen pouze protoi, že o sobě prohlásím, že jsem národ. Copak necháme vzniknout Valašské království jenom proto, že se někdo prohlásí za Valaše? Když se já a dalších 50 lidí prohlásíme za národ „Vesmírných lidí“, tak automaticky dostaneme území, kde zrovna bydlíme? Prosím, prostudujte si pozorněji právo na sebeurčení a právo na stát. V tom, co říkáte, nemáte pravdu.
        Ustupovat jenom proto, že svět lže a protiprávně tlačí na Izrael, je nesmysl. Je potřeba, aby Izrael definoval reálie a výchozí body pro jednání. Ustupoval už dost a dál ustupovat nesmí. Problém tlaku ze strany mezinárodního společenství je problém můj a Váš. My dva jsme ti, co mají pracovat na tom, aby se ten mezinárodní tlak obrátil proti lži a demagogii. Přece nebudu ustupovat demagogii? Proč si myslíte, že to povede k dobrému? Ustupovat lži nikdy nevedlo k dobrým věcem, Šéf to nikdy neschvaloval a nemá to rád. Já to dělat nebudu.

        1. Izrael je uprchlický stát židů, ale díky B-hu je (existuje) a nikdo by dnes neměl zpochybňovat právo na existenci tohoto státu. Stejně tak je ale realitou těch 4,5 mil Arabů, kteří se cítí být Palestinci a usilují o prosazení svého sebeurčení – nemusí se nám to líbit, ale i to je realita. Oni se neberou za uprchlíky a ani mez. společenství je nebere za uprchlíky. A i kdyby byli uprchlíky (jakože velká část není), pak by si stejně neměli s Izraelem co vyčítat. Srovnání s „Vesmírnými lidmi“ mi nepřijde trefné. Ale pokud se Valaši nebo Moravané, apod. budou stále vít cítit být národem a chtít se víc emancipovat, neměl by jim nikdo příliš bránit.
          Víte, jak dnes vypadá Ramalláh. Jak třeba toto město chcete anektovat a zašleňovat do Izraele? Podle mého nereálně a podle mého i proti zájmu Izraele.

          1. Pane Kolský, rozumím Vám a souhlasím s tím. Zároveň ale musíme chápat i druhou stranu. Když se židé začali vracet domů, tak tam už žila jiná většina. A to je právě ten problém.

  3. Určitě jste se spletl a místo „oni se nepovažujou za uprchlíky…“ jste chtěl napsat „oni se nepovažujou za imigranty…“
    Je mi jedno, za co se považujou nebo ne a de iure je mi i jedno, zda jich do Palestiny na přelomu 19. a 20. století imigrovalo 20% arabů nebo 70% arabů.
    Existuje tu naprosto průkazný a právně závazný dokument, který říká, že nárok na celou Palestinu (včetně Golan, Gazy, Judska, Samaří, a dokonce i Jordánska) mají židé. A jedině a pouze židům byly přiznány historické vazby na toto území. Nic z toho nebylo určeno nikomu jinému, tedy ani arabům, ani palestincům, ani komukoliv jinému.
    Nikde není definováno právo na sebeurčení s nárokem na území, kde se právě „národ“ nachází.
    A samotná „existence“ palestinského národa je velice sporná, protože ještě v 70 letech minulého století to vehementně popírali. A například důvodem pro odmítnutí jak Peelova návrhu (1937) nebo návrhu v roce 1947 bylo to, že opakovaně tvrdili, že jsou arabové a jsou součástí Sýrie, takže ať si tu „samostatnou Palestinu“ strčí někam.
    Takže já se vás znovu ptám: co předložíte vy, pokud chcete jakkoliv doložit palestinský nárok na území, které se jmenuje Judsko a Samaří. Na mé straně stojí mezinárodní smlouvy. Co stojí na vaší straně? Dosud jste nepředložil jediný důkaz. Opakovaně tady se oháníte počtem 4,5 milionu arabů (ano, arabů, nic jako palestinci neexistuje).
    Já přece netvrdím, že když je to území Izraele, tak musí všichni arabové pryč nebo se stát plnoprávními občany. Já chci jenom první krok na dlouhé cestě, a to přiznat pravdu, která tu je už 100 let – Judsko a Samaří je územím Izraele podle mezinárodního práva. Pokud s tím nesouhlasíte, tak to dokažte.
    Až si vyjasníme status Judska a Samaří, tak se můžeme bavit, co dělat dál s Ramalláhem nebo dalšími městy.

    Pár výroků pro vás o těch pseudopalestincích:
    1) Prohlašujeme, že Palestina je součást arabské Sýrie a nikdy nebyla od ní oddělena. Jsme s arabskou Sýrií propojeni poutem národnostním, náboženským, jazykovým, přírodním, ekonomickým a geografickým.
    Muslimsko-křesťanský kongres při volbě zástupců na Pařížskou mírovou konferenci (1919)

    2) Neexistuje žádná země Palestina! Palestina je termín vymyšlený sionisty! V Bibli žádná Palestina taky není zmíněná. Naše země byla po staletí součástí Sýrie.
    Auni Bey Abdul-Hadi, vůdce palestinských arabů na jednání Peelova výboru (1937)

    3) Je všeobecně známou věcí, že Palestina není nic jiného než jižní Sýrie.
    Ahmed Shuqeiri (pozdější předseda OOP), prohlášení před RB OSN v roce 1949

    4) „Jordánsko a Palestinu spojuje národní pouto (…) formované od nepaměti skrze historii a kulturu. Vytvoření jedné politické entity v Transjordánsku a jiné v Palestině je nezákonné“
    Palestinská národní rada, březen 1977

    5) „O existenci palestinského národa dnes mluvíme pouze z politických a taktických důvodů, poněvadž arabské národní zájmy vyžadují, abychom postulovali existenci „palestinského národa“ jako opozici k sionismu. Z taktických důvodů Jordánsko, které je suverénním státem se stanovenými hranicemi, nemůže vznést nárok na Haifu a Jaffu, zatímco já jako Palestinec nepochybně mohu požadovat Haifu, Jaffu, Be’er Shevu a Jeruzalém. Nicméně, ve chvíli, kdy získáme nárok na celou Palestinu, nebudeme váhat ani chvilku a sjednotíme Palestinu a Jordánsko“.
    Zahir Muhsein, člen výkonného výboru OOP, březen 1977

    1. Ani paní náměstkyně, ani Naftali Bennett si nemyslí, že Judsko a Samaří jsou součástí Izraele, proto neustále hovoří o – anexi. Váš právní názor je velmi minoritní a nevím, kdo z relevantní politické reprezentace ho vůbec zastává.
      Pokud jde o „národ Palestinců“, známe na světě národy svébytně kulturní, stejně jako více politické. Národ Palestinců je více to druhé. Masaryk kdysi vytvořil národ „Čechoslováků“, který nikdy předtím neexistoval, ryze z politických důvodu. Možná si kdysi Arabové mysleli, že bude silnější a užitečnější hovořit o propojení a poutu se Sýrií nebo později s Jordánskem, ale ta doba je pryč. A dnes je faktický stav to, že 4,5 mil. Arabů se považují za „Palestince“ a požadují umožnění vzniku svého státu. Nelze to ignorovat, nelze to smést jen tak ze stolu, stejně jako by nešlo jen tak ze stolu smést národ Moravanů, pokud by se v rámci ČR stále více emancipovali. A národy mohou vznikat i v 21. století, klidně i zcela nové.

      1. Prosím, prostudujte si názory pana Dore Golda a jeho současné zařazení do vlády Bibiho. Je celkem jedno, kolik lidí mluví o potřebě anexe. Právní validitu to nemění. A je také jedno, zda jsem v menšině nebo většině. Většina lidí nemá potřebu mluvit o anexi, protože ví, že Judsko a Samaří patří Izraeli a anexe není potřeba. A znám velice dobře názory pana Beneta. Mluví o anexi jako o jednou provždy vyřešené otázce. Ví, že je rychlejší provést anexi, než se roky hádat s tupcema v OSN, že mezinárodní právo stojí na straně Izraele. Anexe je zkrátka rychlejší proces.
        Národ „Palestinců“ hodlám ignorovat tak dlouho, dokud oni hodlají ignorovat mezinárodní právo a existenci židovského státu. Do té doby pro mě nejsou ničím jiným než teroristy. Až mi doložíte jejich právní nárok na území Judska a Samaří, tak můžeme v debatě pokračovat. A každý, kdo se zastává „Palestinců“, tak se zastává teroristů. A každý, kdo chce stát pro Palestince v současné podobě, chce teroristický stát.
        Podle proslovů současného vedení PA/Fatáhu/Hamásu by nový Palestinský stát vypadal takto:
        – židé budou ze země vyhnáni (případně vyvražděni)
        – židé (ani třeba češi nebo američani) nikdy nebudou mít možnost získat občanství, ani žádná jiná práva
        – tento stát bude usilovat o likvidaci sousedního státu a genocidu jeho obyvatelstva
        – nebude fungovat demokracie
        – nebudou respektována práva (nejen náboženských) menšin

        Toto je současný stav dle prohlášení „palestinských“ představitelů. Proto je potřeba držet ty reálie. Reálie jsou, že Judsko a Samaří je právoplatně izraelským územím. To je výchozí bod. Jestliže tu je jakási pofiderní politická entita vesmírných lidí, kterých je 4.5 milionu a kteří chtějí vlastní stát, tak budiž. Je potřeba s nima jednat. Ale nelze podporovat teroristické metody vyjednávání.

        Prosím, doložte mi mezinárodně závaznou smlouvou, že Judsko a Samaří nepatří Izraeli. Stále jste to ještě neučinil. Jestliže Izrael okupuje nějaké území, tak je potřeba doložit, jaké území a jakého suverénního státu Izrael okupuje. Neznám jediný mezinárodně závazný právní dokument. A jenom na okraj, než se zbytečně odkloní debata: je důležité rozlišovat mezi „okupací“ a „ilegální okupací“. Obzvlášť v angličtině. Occupied automaticky neznamená „illegal occupation“. Ačkoliv se to nezdá, tak je toto v RB OSN velice důrazně rozlišováno. Mezinárodní právo rozlišuje mezi „belligerent occupation“, které je de iure „illegal“ a „occupation“, které může být zcela legální a v souladu s mezinárodním právem. To znamená, že ne každý text, kde je slovo „occupation“ znamená automaticky „illegal occupation“. Právnické rychlokvašky na toto často zapomínají, a pak se člověk s nima těžko domluví. Doporučuji napřed prostudovat nějaké knihy na téma Izraele a mezinárodního práva od právníků a soudců ICJ (například Howard Grief, Julius Stone a desítky dalších).

    1. Rád bych Vás o něco poprosil. Vy tvrdíte, že dle mezinárodního práva je součástí Izraele i Judsko a Samaří atd. Mohl byste mi chronologicky napsat, na jakém základě to tvrdíte? Tedy přesně jaké mezinárodní smlouvy a z jakého roku, jejich označení, kdo byl jejich autorem, kdo je schvaloval a ratifikoval, co ve stručnosti tyto smlouvy konstatovaly, zakládaly a pro jaké strany, jaká je jejich právní závaznost, atd. Případně i doporučit ty knihy nebo články na téma Izraele a mezinárodního práva od právníků a soudců ICJ. Prostě věci podle Vás důležité a relevantní a chronologicky seřazené s návazností na sebe.
      Pokud by to pro Vás bylo příliš časově náročné, tak na to kašlete, ale pokud něco takového sepíšete, byl bych vděčný a nenechal bych si to pouze pro sebe. Vím, že jste mnohé z toho už v diskuzi zmínil, ale bylo by cennější to mít koncentrováno v jednom dokumentu. Můžete to napsat sem do diskuze, anebo zaslat na jeiteles@seznam.cz

      1. Diskuse pod článkem už je poměrně dlouhá. Rozhodně je však zajímavá, a proto bych raději viděl pokračování „na plné pecky“ na fóru 😎

        1. Vader, jestli chtějí, tak ať založí vlákno na fóru a tenhle můj příspěvěk odsud smažou a překopírujou tam.

          Na žádost Jeittelese (omlouvám se, pokud to komolím):
          Nemá cenu kohokoliv zahltil bibliografií. Jako uvedení do problematiky stačí pár základních knih. Po jejich přečtení už bude člověk schopen lehce najít další materiály sám.

          1) Pro jednoduchý a základní náhled je ideální například toto kompendium:
          http://jcpa.org/wp-content/uploads/2012/02/israels-rights-full-study.pdf

          Je to volně a legálně ke stažení, takže nic neporušujete 🙂
          Jsou zde různé kapitoly na různá témata od různých autorů. Celkem kvalitně jsou tam uváděny zdroje na prameny.
          A hlavně jsou tady připojeny veškeré zásadní dokumenty:
          – Balfourova deklarace
          – Mandátní smlouva Ligy Národů pro Palestinu z roku 1922
          – znění Rezoluce 181
          – Vyhlášení státu Izrael
          – Rezoluce RB OSN 242/1967
          – Rezoluce RB OSN 338/1973
          – smlouvy mezi Izraelem a PLO z roku 1993 a 1995

          2) Pro rychlou argumentaci v internetových diskuzích lze použít toto:
          http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/myths3/MythsEnglish2012.pdf
          Opět jsou zde uváděny zdroje, odkud jsou informace čerpány.

          3) http://en.wikipedia.org/wiki/Julius_Stone
          International Law and the Arab-Israel Conflict

          4) http://en.wikipedia.org/wiki/Howard_Grief
          The Legal Foundation and Borders of Israel under International Law

          5) Pokud někdo dává přednost radši poslechu před čtením, tak pro rychlé uvedení do problematiky doporučuji poslechnout si přednášku Prof. Eugena Kontoroviche:
          https://youtu.be/ub2x5UvjUs4

          6) V češtině
          Dore Gold: Boj o Jeruzalém
          Jsou zde také přílohy s texty mnoha smluv a navíc kompletně přeložené do češtiny.

          7) Co se týče těch soudců ICJ, tak například tito:
          – Sir Gerald Fitzmaurice
          – Sir Hersch Lauterpacht
          – Stephen M. Schwebel

          A teď ta stručná historie a argumentace:
          Mezinárodní právo neřeší, kdo byl kde první nebo koho je kde víc nebo komu co B-h slíbil. Mezinárodní právo zná mezinárodní smlouvy, případně zvykové právo.
          Z hlediska mezinárodního práva je zcela bez diskuzí celá historie dotyčného území od založení světa až do roku 1917. V roce 1917 to patřilo Osmanské říši a mezinárodní právo neřeší, zda to bylo dobře nebo špatně, prostě to tak bylo. Jelikož byla Osmanská říše na straně Německa a Rakouska-Uherska, tak se po prohře v 1. sv. válce území říše dělilo. Zcela stejně jako Rakousko-Uhersko, díky čemuž vzniklo Československo, Maďarsko, Polsko, …
          S dělením území souhlasila jak Osmanská říše, tak i nástupnický stát po Osmanské říši – Turecko. Jednalo se o smlouvy v Lausanne a Sevres. Narozdíl od Evropy, kde už byla zkušenost s demokracií a hlavně tu byly fungující státy, tak na Blízkém Východě nic pořádně nebylo a nefungovalo. Takže byl ustanoven „Mandátní systém“, který pomohl s přechodným obdobím vybudovat jednotlivá státní zřízení. Tyto Mandátní smlouvy byly určeny a schváleny Ligou Národů, která dle své konstituce měla ve své době právně-závaznou pravomoc. Takže to, co rozhodla, bylo právně závazné. Tehdy těch mandátních smluv bylo přes dvacet a určily de facto všechny hranice všech států Blízkého Východu. Takže pokud někdo myslí, že Mandátní smlouva pro Palestinu neplatí, tak musí dokázat, proč by neplatila pouze tato jedna a ty ostatní platily. Jinak by úspěšně zrušil veškeré hranice všech států Blízkého Východu. Je divné, že jediné hranice, které se z Mandátních smluv diskutují, jsou ty izraelské. Ale na to jsme si již za ty desítky let zvykly.
          Mandátní smlouvy schválila OSN ve své chartě (článek 80) jako platné a neměnné.
          Mandátní systém je systém klasického poručnictví. Tedy poručník je pouze správcem a nikoliv vlastníkem území. V angličtině je proto potřeba rozlišovat mezi Trustee a Trusteeship. Británie byla pouze poručníkem, nikoliv vlastníkem území. Nejedná se tedy o klasický kolonializační systém, ale o rozhodnutí Ligy Národů, že:
          – Palestina bude židovskou domovinou
          – historické nároky přiznány pouze židům
          – politická práva pouze židé, ostatní práva občanská a náboženská
          – žádná část Palestiny se nesmí stát součástí jiného státu (!)
          Toto bylo schváleno v roce 1922 jednohlasně všemi státy Ligy Národů (51 států). USA to schválilo o rok později.

          Rezoluce VS OSN nejsou právně závazné (http://en.wikipedia.org/wiki/United_Nations_General_Assembly). Takže rezoluce 181/1947 není právně závazná a z hlediska mezinárodního práva neznamená vůbec nic. A jelikož Liga Národů rozhodovala s platností mezinárodního práva, a protože OSN při svém vzniku přejala jako právně závazné, platné a neměnné veškeré mandátní smlouvy, tak platí San Remo 1922.
          Jordánsko mělo celkem jasně definované hranice a bylo prokazatelné, že v roce 1948 napadlo cizí území. Tzv. Zelená Linie je pouze hranicí vojenského příměří. Ve smlouvě mezi Jordánskem a Izraelem z roku 1949 je na žádost Jordánska výslovně uvedeno, že tato tzv. Zelená linie není v žádném případě státní hranicí (!). Tahle smlouva se dá celkem lehce vygooglovat a navíc myslím, že je i v knize Boj o Jeruzalém od Dore Golda.
          Takže čí je území tzv. Západní Břeh? Jordánska ne, protože to smlouvou s Izraelem potvrdilo, že Zelená linie není státní hranicí. Palestinců? To těžko, nikdo o nich v té době neslyšel. Navíc OOP (PLO) v roce 1964 uzavřelo s Jordánskem bilaterální smlouvu, že OOP (PLO) NIKDY nebude usilovat o vznik svého státu na území Západního Břehu. To se dohodli, že bude Jordánska a že OOP (PLO) založí svůj stát na zbytku izraelského území, až vyvraždí všechny židy.
          A žádný jiný stát, který by na to území měl právní nárok, tu není. Západní Břeh je termín používaný během jordánské okupace. Každý, kdo tento termín používá, tak zpětně schvaluje jordánskou okupaci izraelského území.
          O rezoluci 242/1967 se tu nebudu rozepisovat, je to pěkně popsané v té knize viz shora bod 1) v příslušné kapitole.
          Co se týče smluv z Osla (1993, 1995) doporučuji také výše uvedenou knihu v bodě 1). Zkrátka Izrael část SVÉHO ÚZEMÍ svěřil do správy někoho jiného. Mělo to být na zkoušku cca na 10 let… ale je to celkem dost komplikované a ty samotné smlouvy jsou opravdu dost dlouhé na krátký článek zde. Hodně zkráceně řečeno: Judsko a Samaří je rozděleno na Area A, B, C. Palestinci souhlasili, že Izrael si může na území C dělat, co chce. A to je taky důsledně izraelskými soudy hlídáno. Všechny zbořené osady byly postavené na území A. Takže Palestinci nemají co prskat, souhlasili s tím, že na území C si může Izrael stavět, co chce, tak nechť nyní nelžou a netvrdí něco jiného. Problém je, že muslimové mají povolené lhát, aby obelhali nevěřícího. Ale to je zase jiné téma, netýká se mezinárodního práva.

          Omlouvám se za velice stručný a hutný výcuc. Ale kratší to neumím.

Komentáře nejsou povoleny.