Paraša Noach (Gn 6,9-11,32)

Paraša Noach (Gn 6,9-11,32) 5.00/5 (100.00%) 9 ohodnocení

images79R8CBGF6,9
אֵלֶּה תּֽוֹלְדֹת נֹחַ נֹחַ אִישׁ צַדִּיק תָּמִים הָיָה בְּדֹֽרֹתָיו אֶת־הָֽאֱלֹהִים הִֽתְהַלֶּךְ־נֹֽח
Toto je rodopis Noeho. Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení . Noe chodil s Bohem.
Komentátor rabi Šlomo Jicchaki-Raši (1040-1105) uvádí, že když Písmo hovoří o Noemovi, vyjadřuje se o něm pochvalně, jak to svědčí z Přísloví 10,7: „Památka spravedlivého bude k požehnání.“ Jiné vysvětlení nám dává skutečnost, že za slovy toto je rodopis Noeho nenásleduje výčet jeho potomků, ale následují slova, že Noe byl muž spravedlivý a bezúhonný. Tak nás Písmo učí, že hlavní, co po sobě zanechá spravedlivý člověk jsou jeho dobré skutky (Dle midraše Berešit Rabba 30).

אֵלֶּה תּֽוֹלְדֹת נֹחַ נֹחַ אִישׁ צַדִּיק תָּמִים….
Toto je rodopis Noeho, Noe byl člověk (ekum. překlad „muž“) spravedlivý, bezúhonný …
Spravedlivý – צדיק znamená, že je spravedlivý ve vztahu k Nebesům, ale bezúhonný צַדִּיק תָּמִים znamená, že je spravedlivý v mezilidských vztazích. Rabín Moshe Feinstein, z.c.l (1895-1986), který byl halachickou autoritou amerického židovstva, píše ve svém díle Drash Moshe: „Tóra nejdříve uvádí slovo „člověk“ a teprve potom „spravedlivý, bezúhonný“ neboť dříve, než se člověk stane spravedlivým, bezúhonným, musí být především člověkem. Kdo se nechová jako člověk – v jidiš מענש, kdo není lidský, ten nemůže dosáhnout úrovně spravedlivého, bezúhonného.

תָּמִים – bezúhonný. Mnohdy lze toto slovo zaměnit slovem תם, které má stejný význam. Avšak ještě je tu další možnost, jak porozumět slovu תם – תמים, a to ve smyslu „prostomyslný, prostoduchý“. Nemusí to vždy označovat člověka, kterému nebylo dáno vysoké IQ, ale člověka přímého ve své mysli, kterému jsou cizí různé taktické obezličky. Prostě člověka, který to, co má v srdci, má i na jazyku. Na druhou stranu pesachová hagada nám představuje čtyři typy synů.
Moudrého – חכם , hříšníka – רשע, prostoduchého – תם a toho, který se ještě neumí zeptat (malé dítě) – שאינו יודע לשאול.
Protikladem moudrého – חכם je hloupý – טיפש. Tomuto termínu se hagada vyhla a nahradila jej solovem תם. Můžeme se zeptat, co je lepší – být hříšníkem nebo hloupým? Jistě je lepší být hříšníkem, neboť hříšník může kdykoli udělat pokání a vrátit se na správnou cestu – לחזור בתשובה, kdežto hloupý – טיפש zůstane stále hloupým.

V Izajášově vidění posledních dnů (Iz 11,6) – אחרית הימים prorokuje Izajáš toto: „Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče a žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit“.
To přece není nic nového, vždyť již v Noemově arše žili v míru pod jednou střechou lidé, dravá zvěř , hadi, škorpioni spolu s býložravci. Nová je skutečnost, že podle Izajášova vidění budou žít lidé i zvířata v míru a toto harmonické soužití bude výsledkem nového ducha lásky a bratrství, které povládne světu „neboť zemi naplní poznání Hospodina jako vody pokrývají moře“ (Iz. 11,9).
V Noemově arše byli jiná situace, nebezpečí smrti, které hrozilo všem živým tvorům je donutilo žít pospolu v míru, nikoli však duch lásky a bratrství.

6,13
כִּֽי־מָלְאָה הָאָרֶץ חָמס– neboť země je plná lidského násilí…
V midraši se dočteme, že se Abraham ptal Noemova syna Šema, jak se zachránili před potopou. Šem mu odvětil, že díky tomu, že se slitovali nad dobytkem, zvěří a ptáky, které vzali s sebou do archy, proto se i nad nimi Bůh smiloval. Šemova slova dosvědčují, že kdyby lidé pokolení potopy měli slitování jeden s druhým, Bůh by se nad nimi též slitoval a nenechal je zahynout. Oni se však k sobě navzájem chovali násilnicky a se svými bližními neměli slitování, proto ani Hospodin se nad nimi neslitoval a za jejich hříchy vynesl přísný rozsudek.
(Podle knihy komentářů Tiferet Šelomo, kterou napsal rabi Šelomo ha-Kohen Rabinowicz z Radomska, 1803-1866)