Paraša VAJERA (Gn 18,1-22,24)

Paraša VAJERA (Gn 18,1-22,24) 5.00/5 (100.00%) 9 ohodnocení

images79R8CBGFVe třinácti článcích víry, které zformuloval Maimonides-RAMBAM (1135-1204), se v sedmém článku hovoří o tom, že proroctví našeho učitele Mojžíše משה רבנו- bylo pravdivé a on byl otcem všech proroků, kteří byli před ním a kteří přišli po něm.
Proroctví-נבואה začíná pávě v naší paraše, když se dovídáme, že se Hospodin ukázal Abrahamovi u dubů Mamre – וירא אליו ה‘ באלוני ממרא. Abraham byl nejen prvním monoteistou na světě, ale i naším prvním prorokem žijícím mnoho staletí před Mojžíšem. Nelze také opomenout skutečnost, že Hospodin si proroky vybírá i mezi jinými národy a neomezije se pouze na syny Izraele. Příkladem nám může být Bileám, kterého si najal moábský král Bálak, aby mu proklel Izraele, Bileám ho však blahořečil (Nu 24,5): „מה טובו אהליך יעקב משכנתיך ישראל – Jak skvělé jsou tvé stany, Jákobe, tvé příbytky Izraeli!“ Není snad hezčích slov, která pronášíme vždy, když přicházíme do synagógy, a která se stala součástí ranní liturgie. A hle, tato slova nepronesl žádný židovský prorok, ale prorok pocházející z cizího národa-נביא אומות העולם. Avšak ani Abraham, ani Bileám, který byl v době exodu prorokem s „dloholetou stáží a zásluhami“, a ani velcí proroci, kteří žili a působili po Mojžíšovi, nedosahovali takového stupně prorockého ducha jako Mojžíš, neboť je v Tóře psáno: „ולא קם נביא עוד כמשה אשר ידעו ה‘ פנים אל פנים-Nikdy však již v Izraeli nepovstal prorok jako Mojžíš, jemuž by se dal Hospodin poznat tváří v tvář…“ (Dt 34,10). Přestože prvenství náleží Abrahamovi, ale ani on nedosáhl velikosti prorockého ducha Mojžíšova.

וַיֵּרָ֤א אֵלָיו֙ יְהוָ֔ה בְּאֵֽלֹנֵ֖י מַמְרֵ֑א וְה֛וּא יֹשֵׁ֥ב פֶּֽתַח־הָאֹ֖הֶל 18,1 – I ukázal a¨se Hospodin Abrahamovi u dubů Mamre, když seděl ve dveřích stanu…
Náš otec Abraham byl tak skromný ve svých očích, že si myslel, že není vůbec hoden toho, aby se nad ním rozprostřela Boží imanence – שכינה. Jen díky „cadikovi “ Mamremu, kterého Abraham považoval za spravedlivého, jenž mu poradil vykonat veřejně, mimo svůj stan, obřízku), se nad Abrahamem rozprostřela Boží imanence. „Když seděl ve dveřích stanu“ – Abraham ještě třetí den po obřízce nevešel do svého stanu.  (Podle díla אוהב ישראל rabína Abrahama Jehošui Heschela, 1748-1825).

18,2
Hle, naproti němu stojí tři muži – וְהִנֵּה֙ שְׁלֹשָׁ֣ה אֲנָשִׁ֔ים נִצָּבִ֖ים עָלָ֑יו
Tito pocestní byli vlastně andělé, které Hospodin poslal k Abrahamovi. Jednoho, aby oznámil Sáře, že se jí narodí syn, druhého, aby zničil Sodomu a Gomoru a třetího, Rafaela, aby vyléčil po obřízce Abrahama. Je zásada, že žádný z andělů neplní dva úkoly. Tu se nám však objevil Rafael, který vyléčil Abrahama poté šel do Sodomy zachránit Lota. (Raši). Jak je tedy možné, že naráz Rafael plní dvě poslání?
Protože ve chvíli, kdy andělé byli vysláni, nebylo možné vyslat ještě zvláštního anděla, který by měl za úkol zachránit Lota, neboť dosud nebylo jasné, jestli si Lot zaslouží být zachráněn nebo ne. Vzhledem ke skutečnosti, že David pocházel od Lota, nebylo zatím zřejmé, zda má právo vstoupit do Hospodinova shromáždění nebo ne. Teprve, když na otázku andělů: „Kde je tvá žena Sára?“, Abraham odpověděl: „Tady ve stanu“ (18,9), tak se vyjasnila halacha, že je sice psáno v Tóře (Dt 23,4): „Do Hospodinova shromáždění nikdy nevstoupí Amónec nebo Moábec…“, t.j. není mu povolena konverze. Co se však týká žen – Amónek a Moábek, pro ně tento zákaz neplatí. Proto David, který je pravnukem Moábky Rut, jež uvěřila v Boha Izraele a přimknula se k našemu lidu, má právo být v Hospodinově shromáždění. Pro budoucí Davidovy zásluhy Hospodin zachránil Lota, neboť kdyby tak neučinil, David by se nemohl narodit. Viz naše paraša – příběh Lotových dcer 19,30-38.
(Podle rabi Izáka Meira z Góry Kalwarii, 1789-1866, autora díla חידושי הרי“ם)
19,9
הָֽאֶחָ֤ד בָּֽא־לָגוּר֙ וַיִּשְׁפֹּ֣ט שָׁפ֔וֹט – Sám je tu jen jako host a bude dělat soudce!
Komentátor Raši uvádí k 19,1, že přeci sami sodomští si již dříve ustanovili Lota soudcem. Sodomští však tvrdili, že soudce, který je ustanoven jakýmkoliv státem je povinnen soudit podle zákonů té země a sám od sebe nesmí zavádět žádné nové zákony. A hle, nakonec „bude dělat soudce“ On sám bude soudit podle svých zákonů, které nejsou zákony země, na to od nás nedostal oprávnění.
(Podle díla כלי יקר pražského rabína Šloma Efraima Luntschitze, 1540-1619).

21,9
וַתֵּ֨רֶא שָׂרָ֜ה אֶֽת־בֶּן־הָגָ֧ר…. מְצַחֵֽק – Sára však viděla, že syn Hagary …. si dělá posměšky
Komentátor Raši vysvětluje, že „dělat posměšky“ – to je modloslužba, incest a vražda. Tyto nejhorší zločiny jsou u hříšníků jen k smíchu. Hříšníci je považují za hračku. U spravedlivého jsou všechny úskoky zlého pudu – היצר הרע, které číhají na jiné lidi, jsou pro ně jako vysoká, téměř nepřekročitelná hora. Hříšníkům jsou však k smíchu. (Podle díla אבני אזל).