Paraša MIKEC (Gn 41,1-44,17) a konec svátku Chanuka

Paraša MIKEC (Gn 41,1-44,17) a konec svátku Chanuka 4.60/5 (92.00%) 10 ohodnocení

images79r8cbgf

וַיְהִ֕י מִקֵּ֖ץ שְׁנָתַ֣יִם יָמִ֑ים וּפַרְעֹ֣ה חֹלֵ֔ם 44,1 – Po dvou letech se stalo, že farao měl sen. Slovo קֵּ֖ץ znamená „konec“.  Když se schyluje ke konci lidského života a člověk se bude zanedlouho vyznávat ze svých činů na nebesích před nejvyšším Soudcem, tak mnoho let jeho života bude odpovídat pouze několika málo dnům. Podobně jako máme v textu Tóry: שְׁנָתַ֣יִם יָמִ֑ים což doslova je „dva roky dny“. Proč tomu tak je? Neboť se člověku započtou pouze ty dny, kdy se zabýval učením Tóry, modlitbami a plněním micvot. Ostatní dny jeho života, během nichž se člověk nezabýval plněním micvot se ztratí, jako by nebyly. Tak se léta promění v dny.

Jednou jakýsi Žid přišel do jednoho městečka a navštívil tamnější hřbitov. Když si prohlížel náhrobky, ke svému údivu zjistil, že všichni, kdo tam odpočívají, zemřeli velice mladí, dokonce mnozí v dětském věku 8, 10, 13 let atp. Nejstrarší zesnulý měl na náhrobku vytesáno, že žil 42 let. Návštěvníkovi to nedalo a chtěl se dovědět na jakou nemoc nebo epidemii všichni tito mladí lidé zemřeli. Proto zašel k tamnějšímu rabínovi a zeptal se ho na to. Rabín mu v klidu odpověděl, že nemusí mít obavy, že všichni tam pohřbení lidé se dožili požehnaného věku. Co se však týká nízkého věku vytesaného na náhrobcích těchto zesnulých, rabín objasnil svému hostu tak, že se vlastně jedná pouze o léta, v n ichž se tito lidé učili Tóru, modlili se a plnili Boží přikázání. Pouze tyto roky lze nazvat lety jejich života.

41,3-4

וְהִנֵּ֞ה שֶׁ֧בַע פָּר֣וֹת אֲחֵר֗וֹת עֹל֤וֹת אַֽחֲרֵיהֶן֙ מִן־הַיְאֹ֔ר רָע֥וֹת מַרְאֶ֖ה וְדַקּ֣וֹת בָּשָׂ֑ר וַֽתַּעֲמֹ֛דְנָה אֵ֥צֶל הַפָּר֖וֹת עַל־שְׂפַ֥ת הַיְאֹֽר׃ וַתֹּאכַ֣לְנָה הַפָּר֗וֹת רָע֤וֹת הַמַּרְאֶה֙ וְדַקֹּ֣ת הַבָּשָׂ֔ר….

A hle, za nimi vystupuje z Nilu jiných sedm krav, nápadně šeredných a vyhublých, a postaví se vedle těch sedmi krav na břehu. A ty nápadně šeredné a vyhublé sežraly….

Zde naznačují slova našich učenců, kteří tvrdili, že k člověku přichází zlý pud – יצר הרע zpočátku jako náhodný chodec, který k němu zašel, aniž by vlastně chtěl, poté se u něj usadí jako host a nakonec se stane jeho pánem a zcela jej ovládne.

Sedm nápadně šeredných a vyhublých krav symbolizují negativní síly zlého pudu. Zpočátku pomaluעולותvystupují a objevují se u člověka zřídka.. Potom תעמודנה – se těsně u něj postaví a přilnou k němu jako host. Nakonec תאכלנה – ho zcela pohltí. (Připisováno rabínovi Arie Leibu Alterovi, 1847-1905, zvanému podle svého dílaשפת אמת , který byl představitelem – admorem Górských chasidů – Polsko).

41,8

וַיְהִ֤י בַבֹּ֨קֶר֙ וַתִּפָּ֣עֶם רוּח֔וֹ – Když nastalo jitro, byl tak rozrušen… První část snu, který se faraonovi zdál, byl o kravách. Byl to náznak na to, že během sedmi hladových let bude nedostatek masa. To však faraona neznepokojovalo, neboť si řekl, že když nebude maso, budou jíst lidé chleba. Když se mu však zjevila druhá část snu, v níž viděl sedm pšeničných klasů, tak to byl náznak na to, že také chleba bude nedostatek. To jej rozrušilo – וַתִּפָּ֣עֶם רוּח֔וֹ, že se probudil.  Midraše uvádějí, že během sedmi hladových let, kdy Josef řídil přídělování potravin obyvatelům Egypta, tak do setmění nevzal do úst skývu chleba, do okamžiku kdy toho dne poslední člověk dostal svůj příděl.

43,11

Když synové Izraele měli sestoupit do Egypta, řekl jim otec, aby vzali s sebou nějaké dárky pro faraonova zástupce. Řekl jim: „Když to tak musí být, učiňte toto: Vezměte si do nádob něco opěvovaných vzácností země a doneste je dolů tomu muži jako dar: trochu mastixu, trochu medu, ladanum a masti, pistácie a mandle.“ Jinak však Jákobova slova objasňoval rabi Nachman z Braclavi (1772-1810), který říkal, že Jákob měl na mysli, aby si jeho synové vzali do Egypta písně své vlasti. „Vemte si písně ze země Izraele. Když sestoupíte do Egypta, budete si zpívat melodie země Izraele a vzpomenete si na to, odkud jste přišli, jaká země je vaší vlastí.“

41,38

הנמצא כזה איש אשר רוח אלהים בו – Zda najdeme podobného muže, v němž je duch Boží?  Faraónovi ministři namítali, že podle egyptských zákonů je nepřípustné, aby otrok měl právo vládnout. Faraón jim však řekl, že Josef není v pravém smyslu slova obyčejným otrokem jako ostatní otroci. Josef je svého druhu výjimečným člověkem, na kterého se tento zákon nevztahuje. Ministři však namítli, že pokud by tomu bylo tak, musel by být přece v zákonu zvláštní odstavec, který by uváděl, že v případě geniálního a velmi nadaného otroka, má tento právo vládnout. Faraón jim však odvětil, že kdyby kdokoli hledal, nenajde na celém světě takového člověka jako Josef. Proto našim egyptským zákonodárcům něco takového ani nepřišlo na mysl, prostě vůbec nepředpokládali, že může být na světě takový člověk jako Josef. (Podle díla נחמד ונעים)

 

Osmý den Chanuky – „Zot chanuka – זאת חנוכה

Po zakončení šabatu, v sobotu večer, 31. prosince po havdale, což je v 17.15 hodin zapalujeme poslední osmé světlo v chanukiji. V neděli, 1. ledna po setmění končí svátek Chanuka.
__heb__hpfke-ntfxq-large