Paraša TOLDOT (Gn 25,19 – 28,9)

Paraša TOLDOT (Gn 25,19 – 28,9) 5.00/5 (100.00%) 9 ohodnocení

images79R8CBGF
וְאֵ֛לֶּה תּֽוֹלְדֹ֥ת יִצְחָ֖ק בֶּן־אַבְרָהָ֑ם אַבְרָהָ֖ם הוֹלִ֥יד אֶת־יִצְחָֽ  25,19 – Toto je rodopis Abrahamova syna Izáka. Izáka. Proč Tóra zdůrazňuje, že Izák je synem Abrahama? Stačilo by to přece jen jednou napsat. Je to kvůli pomlouvačům, kteří chodili a říkali, že Izák není Abrahamův syn, ale je synem Sáry a pelištejského krále Abímelecha. Proto Hospodin učinil rysy Izákovy tváře shodnými s rysy tváře Abrahamovy, aby nebylo pochyb, že Izák je Abrahamův syn.  (Podle midraše Tachuma a komentátora Rašiho).

…וַיֶּעְתַּ֨ר יִצְחָ֤ק לַֽיהוָה֙ לְנֹ֣כַח אִשְׁתּ֔וֹ כִּ֥י עֲקָרָ֖ה הִ֑וא וַיֵּעָ֤תֶר לוֹ֙ יְהוָ֔ה 25,21 – Izák prosil Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná. Hospodin jeho prosby přijal…
Jistě také Rivka prosila Hospodina, aby mohla počít a stát se matkou. Proč Hospodin přijal prosby Izákovy a ne Rivčiny? V traktátu Jevamot 64 se uvádí, že nelze srovnávat modlitbu (prosbu) spravedlivého (Izáka), který byl synem spravedlivého otce (Abrahama) s modlitbou spravedlivé (Rivky), která však byla dcerou hříšníka (Betuele). Proto Všemohoucí vyhověl Izákově prosbě a ne prosbě Rivčině, byť oba prosili o stejnou věc
וַיִּתְרֹֽצְצ֤וּ הַבָּנִים֙ בְּקִרְבָּ֔הּ 25,22 – Děti se však v jejím těle začaly strkat.
Midraš uvádí, že to nebylo jen tak. Když šla totiž Rivka okolo vchodu do bejt ha-midraše, kde Šem a Eber učili Tóru, chtěl se dostat na svět Jákob. Když však procházela okolo pohanského chrámu, dral se na svět Ezau. Druhé objasnění je to, že se přeli mezi sebou, kdo bude vládnout oběma světům, t.j. tomuto světu העולם הזה a světu budoucímu העולם הבא.
וּשְׁנֵ֣י לְאֻמִּ֔ים מִמֵּעַ֖יִךְ יִפָּרֵ֑דוּ 25,23 – Oba národy se rozejdou, jen co z tebe vyjdou. Vyberou si různé cesty. Jeden, aby páchal špatnosti a druhý, aby činil dobré skutky.
וַֽיִּגְדְּלוּ֙ הַנְּעָרִ֔ים 25,27 – když chlapci dospěli….
Midraš Berešit Rabba 63:10 nám říká, že Jákoba a Ezaua je možné přirovnat k malým sazenicím, které právě vyrostly ze země. Obě sazenice se od sebe zpočátku téměř nijak nelišily, i když jedna ze sazenic byla myrta a druhou byl bodlák. Teprve když obě rostliny vyrostly, rozdíl byl ihned patrný: Jedna se pokryla vonnými listy a druhá bodláky. Podobně se od sebe v raném dětství nelišili ani Jákob s Ezauem. Celých třináct let se oběma dostalo Izákovy a Rivčiny rodičovské výchovy. Teprve potom, „když vyrostli“, tak se osamostatnili. Jákob navštěvoval učebny – בתי מדרשות a celý život se věnoval studiu Tóry, kdežto Ezau si oblíbil pohanské svatyně.
Rabi Elazar řekl, že otec se musí výchovně zabývat svým synem po celých třináct let a potom musí pronést: „ברוך שפטרני מעונשו של זה – Požehnaný, jenž jsi mě osvobodil od trestu kvůli němu (tomuto chlapci)“.
Toto požehnání říká otec při bar-micvě svého syna. Od třinácti let je každý židovský chlapec považován za dostatečně dospělého, aby byl plně odpovědný za své činy.
וַיֶּֽאֱהַ֥ב יִצְחָ֛ק אֶת־עֵשָׂ֖ו כִּי־צַ֣יִד בְּפִ֑יו וְרִבְקָ֖ה אֹהֶ֥בֶת אֶֽת־יַעֲקֹֽב 25,28 – Izák miloval Ezaua, protože z lovu měl co do úst, kdežto Rivka milovala Jákoba.
Izák měl být bezúhonnou čistou zápalnou obětí (viz 22. kap.), jeho otec Abraham se staral o to, aby jeho syn byl ušetřen všech špatných vlivů a pokušení světa. Proto měl Izák za to, že všichni smýšlejí jako on, všichni jsou tak svatí a čistí. Například měl za to, že se jedná o upřímný dotaz, když se ho Ezau ptal, jak se odděluje desátek ze soli a jak z plev. Naopak, pomyslel si, že Ezau je zbožným mužem, který chce a chce zcela přesně plnit micvu oddělování desátků. Tak mu prostě vysvětlil, že ze soli a plev se desátek neoděluje. Proto ho miloval více než Jákoba. Rivka však znala velmi dobře jak to ve světě chodí, neboť se narodila v rodině, kde přetvářka a klamání bližních bylo již po generace v krvi. Ne nadarmo byl jejím bratrem Aramejec Lában, který se později bude snažit podvést a oklamat jejího syna a svého synovce Jákoba. Rivka si proto oblíbila Jákoba, neboť věděla, že on je opravdu zbožný a upřímný, kdeždo Ezaua měla, díky svým zkušenostem z domu, velmi dobře „přečteného“ (Podle rabiho Naftali Zvi Horowitze z Ropczyc, 1760-1827)