3000 osudů a jeden příběh – k mezinárodnímu dni Holokaustu + video

3000 osudů a jeden příběh – k mezinárodnímu dni Holokaustu + video 4.82/5 (96.47%) 17 ohodnocení

11144613_741800245939951_370011308_oDnes, 27.1.1945 před 72 lety byl Rudou armádou  osvobozen vyhlazovací tábor Osvětim, tedy spíše to co z něj zbylo a ti, kteří tam zbyli. Z pohledu mladého člověka je mnohdy otravné poslouchat stejné příběhy o utrpení, hrůze  případně hrdinství. Možná přišel čas podívat se na historii konečně jiným pohledem, z jiného úhlu. Je sice pohodlnější sedět či postát na pietním shromáždění vyslechnout projev, trochu hudby a zasmušile odejít na teplý oběd, či večeři a zanechat tu „divnou epizodu“ za dveřmi normálního života. V současné historické konstelaci je třeba se podívat na Šoa jako na univerzitu života. Je třeba se učit a otevřít i Pandořiny skříňky, tak jak to udělala Elena Makarová, která se již více než 30 let zabývá  historii Šoa a jejím poselstvím a také  historii méně dávnou. Učitelka výtvarné výchovy z Moskvy se pro svoje další pedagogické působení inspirovala knihou Kreseb terezínských dětí, kterou jí manžel přivezl z Prahy (Ona sama do ciziny vyjet nesměla, KGB pro to mělo své důvody). Kresby z Terezína byly z pohledu pedagoga svobodnější, než kresby dětí v SSSR. Lena pochopila, že za tím je pedagogické působení a vliv vězeňkyně Terezínského gheta Friedl Dicker Brandeis. O ní v roce 1988 v tehdejším Státním židovském muzeu připravil výstavu Arno Pařík. Lena Makarová si  pod vlivem kreseb a materiálů o Terezíně kladla otázku o tom, zda k svobodě je  možné vychovat anebo zda si svobodu neseme v sobě. Otázky které si musíme klást i dnes. Morální úroveň, které se podařilo zachovat v Terezíně nám mohou pomoci i dnes dodržet etické hodnoty, tak snadno mizející  ve světě plném emocí a technologií.

xuus53bchegOd příběhu Friedl Dicker-Brandeisové nebylo daleko k dalšímu výzkumu historických materiálů a bezpočtu témat, které zůstaly nepovšimnuty anebo zapomenuty. Během let horečnatého výzkumu a pedagogické činnosti Elena Makarová objevovala další a další příběhy, situace a osudy. Tak vznikla kniha o přednáškách v Terezínském ghetu University Over the Abyss a další knihy, které každého, kdo ji otevře učí lekce o vytrvalosti a morálce. O knize, jejíž zkrácená verze vyšla i v češtině,  přineseme podrobnější článek v blízké budoucnosti . Jako další výsledek výzkumu vznikla také kniha a výstava o osudech 3000 Židů deportovaných do gheta v Rize, kde  převážná většina našla smrt. O témže tématu pojednává i soubor  filmů Lukáše Přibyla Zapomenuté transporty.

V současném světě je slovo uprchlík skloňováno ve všech pádech a stejně tak tomu bylo během a po První světové válce a před druhou světovou válkou. Židé mohli doufat, že se bouře přežene jako tomu bylo v roce 1918,  a vše bude zase v pořádku. S touto nadějí odjížděli (de facto byli odvlečeni) do Terezína a odtud do dalších ghet či vyhlazovacích táborů. Osudy těch, kdo uprchli z nacistického Německa  do České republiky v druhé polovině třicátých let dvacátého století anebo ti, kdo se dostali do hledáčku české protektorátní policie byli již předem určeni k likvidaci. Stejně tak jako mnozí, kteří se pokusili o vystěhování ale vystěhovat se z různých, mnohdy, dalo by se říci banálních důvodů, nestihli. Elena Makarová spolu se svou dcerou Marií a vloni zesnulým manželem  Sergejem připravili výstavu a knihu, 3000 Fates – 3000 osudů. Výstava byla prezentována v Německu a v Rize, kde se nachází dodnes. Zda pro ní bude nalezeno místo v Praze či Terezíně, anebo jinde v České Republice ukáže budoucnost.

Za každým číslem je třeba vidět osud a osud uprchlíka je vždy osudem člověka, který odkudsi, kde je zle utíká kamsi, kde je lépe a doufá, že místo, kam přišel je lepší než to z nějž uprchl. Židé, kteří uprchli před nacismem v Německu, neunikli totalitní likvidaci, jejíž jediným cílem je zničit a vykořenit svobodu a následně i člověka samého.