Paraša ŠEMOT (Ex 1,1 – 6,1)

Paraša ŠEMOT (Ex 1,1 – 6,1) 5.00/5 (100.00%) 12 ohodnocení

images79r8cbgf

וְאֵ֗לֶּה שְׁמוֹת֙ בְּנֵ֣י יִשְׂרָאֵ֔ל 1,1 – Toto jsou jména synů Izraele   Komentátor Raši uvádí, že se podobají hvězdám. Synové Izraele musí vědět, že je Hospodin miluje. Proto Všemohoucí stvořil hvězdy, aby osvětlovaly noční tmu. Proto také Hospodin stvořil syny Izraele, aby šířili Boží světlo a vnášeli ho do nejtemnějších míst. (שפת אמת – R. Jehuda Arie Leib Alter, 1847-1905, Górský Rebe)

אִ֥ישׁ וּבֵית֖וֹ בָּֽאוּ 1,1- Přišli, každý se svou rodinou . Přišli do Egypta se svými domy z Erec Jisrael, t.j. přinesli si s sebou batej midrašot-školy, aby se v nich učili Tóře. V batej midrašot, které jsou mimo Erec Jisrael, se nalézá svatost Země Izraele. (תורת משה)

הִנֵּ֗ה עַ֚ם בְּנֵ֣י יִשְׂרָאֵ֔ל רַ֥ב וְעָצ֖וּם מִמֶּֽנּול֑ו הָ֥בָה נִֽתְחַכְּמָ֖ה ל֑וֹ…. 1,9-10 Hle, izraelský národ je početnější a zdatnější než my. Musíme s ním nakládat moudře… Když pro syny Izraele nastanou těžké časy, vždy z jejich středu povstane vůdce, který posiluje lid v této nelehké době. Dodává srdcím lidí odvahu, pomáhá jim dobrým slovem a radou odolávat útisku a ústrkům. Nenechává svůj národ zmalomyslnět v době jeho těžkých zkoušek a tak jej zachraňuje od nejhoršího. Všichni nenávistníci Izraele znají tuto skutečnost ve všech dobách a proto své ničitelské úsilí soustřeďují právě proti takovým vůdcům izraelského národa. Snaží se například co nejvíce omezit jejich vliv uprostřed židovského lidu a tak celkově oslabit a ještě více mu ublížit. V Tóře se uvádí, že také faraon nazval syny Izraele národem: „Hle, izraelský národ…“, a v tom se ukrývá tajemství celistvosti židovského národa. „Je početnější a zdatnější“, neboť vždy mají synové Izraele svého silného a zdatného vůdce, který dodává svému lidu sílu a odvahu obstát v době těžkých zkoušek. (Podle díla נועם מגדים).

וַיִּגְדַּ֣ל הַיֶּ֗לֶד וַתְּבִאֵ֨הוּ֙ לְבַת־פַּרְעֹ֔ה וַֽיְהִי־לָ֖הּ לְבֵ֑ן וַתִּקְרָ֤א שְׁמוֹ֙ מֹשֶׁ֔ה וַתֹּ֕אמֶר כִּ֥י מִן־הַמַּ֖יִם מְשִׁיתִהו 2,10

Když dítě odrostlo, přivedla je k faraónově dceři a ona je přijala za syna. Pojmenovala ho Moše (Mojžíš). Řekla: „Vždyť jsem ho vytáhla z vody.“

Mojžíš byl vychováván na faraónově dvoře. Faraónova dcera si jej osovojila a faraón si s malým Mojžíšem hrál jako dědeček s vnukem. Stávalo se, že malinký Mojžíš sundával faraónovi s hlavy korunu a dával si ji na hlavu. Faraón mu ji vzal a dal si ji opět na svou hlavu. Při hře faraóna s Mojžíšem se koruna objevovala tu na Mojžíšově hlavě, tu na faraónově. Když tuto hru pozorovali někteří faraónovi rádci a kněží, pranic se jim to nelíbilo. Upozorňovali faraóna, že Mojžíš, který si dává na hlavu jeho korunu, mu je nebezpečný, neboť až dospěje, sesadí faraóna a sám si na hlavu nasadí jeho korunu a tak se stane faraón jim objasňoval, že to je pouze hra, vždyť Mojžíšovi jsou dva roky, copak on uvažuje o takových věcech jako zrada panovníka, uzurpování moci?! Rádci a kněží však na faraóna naléhali, aby nechal Mojžíše zabít, neboť mu je nebezpečný. Faraón samozřejmě takovou myšlenku odmítal, ale slova jeho věrných rádců a kněží jej přece jen nahlodala. Co kdyby měli pravdu. Se svými obavami se svěřil jednomu z rádců, kterého si velmi oblíbil. Tím rádcem byl Jitro. Jitro panovníka vyslechl a řekl mu, že není dobré se ukvapovat, ale jistě nebude od věci prověřit Mojžíšovo chování. Jitro faraónovi řekl: „Vezmi dvě mísy. Jednu naplň zlatem a drahokamy a druhou do červena rozpálenými uhlíky. Postav před obě mísy Mojžíše a řekni mu, ať si vybere, co chce. Pokud Mojžíš vztáhne ruku na zlato a drahokamy, pečný a můžeš jej nechat zabít. Pokud však jeho ruka uchopí uhlíky, tak to dokáže, že je malinké bezelstné dítě, kterého prostě zaujaly do červena rozpálené uhlíky a není pro tebe vůbec nebezpečný.“ Faraónovi se Jitrova rada zalíbila a udělal to, co mu Jitro poradil. Když Mojžíšova ruka se přibližovala k míse plné zlata a drahokamů, archanděl Gabriel vzal Mojžíšovu ruku a přesunul ji směrem k míse s uhlíky. Mojžíš vzal jeden uhlík a ihned si jej, jak to malé děti dělají, dal do pusy. Horký uhlík mu nejen popálil jazyk a ústa, ale malý Mojžíš se při tom také velmiu lekl, že začal koktat. Proto od té doby měl problémy s vy- jadřováním. Časem se stal jeho „mluvčím“ starší bratr Áron. (Podle midraše)

שַׁלַּח֙ אֶת־עַמִּ֔י5,1 – Propusť můj lid. Nyní se s tímto Hospodinovým výrokem setkáváme poprvé, ale ještě se s ním setkáme několikrát. Tato Hospodinova slova tlumočí Mojžíš faraónovi. Faraón se však odmítá podvolit Boží vůli. Teprve až poslední z deseti egyptských ran jej přiměje propustit národ synů Izraele z otroctví.

Připomeňme, že tato Hospodinova slova si v 70. a 80. letech minulého století vypůjčili mnozí sovětští Židé – otkazniki, kterým úřady nedovolovaly vystěhovat se do Izraele. Tito židovští disidenti proti takové politice protestovali a stáli například na Rudém náměstí v Moskvě a na transparentech měli napána v ruštině Hospodinova slova, jimiž se Mojžíš obracel k faraónovi „Otpusti narod moj“.

1445339973_21033377a_600

2 komentáře u „Paraša ŠEMOT (Ex 1,1 – 6,1)“

  1. vážení třeba to nesouvisí, ale o půlnoci řádilo a zabíjelo tornádo v USA-v neděli se postavili proti Izraeli (Francie 70 národů).?
    Josef

Komentáře nejsou povoleny.