ParašaKI TISA Ex 30,11-34,35) – šabat para

ParašaKI TISA Ex 30,11-34,35) – šabat para 4.75/5 (95.00%) 8 ohodnocení

Tento šabat, 18. března, se nazývá šabat para. Vyndaváme z aron ha-kodeše dva svitky Tóry. Z prvního čteme pro 7 vyvolaných mužů parašu Ki tisa a z druhého svitku čteme pro osmého vyvolaného muže, pro maftira pasáž ze 4. Mojžíšovy 19,1- 22 o červené krávě, jejíž popel smísený s vodou očišťuje rituálně nečistého člověka, který se dotkl zemřelého nebo náhrobku. Pokud není takový člověk očištěn od rituální nečistoty „tum’at met“, nemůže přinášet oběti. Jak Mojžíš zjišťoval počet dvacetiletých a starších mužů? Každý z nich, dal při sčítání výkupné Hospodinu za svůj život. Výkupným byl kousek stříbra o váze půl šekelu. Bohatý nedal více a chudý nedal méně než kousek stříbra o váze půl šekelu (verše 12.-15.) Potom spočítali kousky stříbra a podle jejich počtu zjistili, kolik je dvacetiletých a starších mužů. Lidé se nesmí počítat 1, 2, 3…. jako skot. Například v synagóze, když chceme zjistit je-li přítomno 10 dospělých mužů (minjan), přítomné nepočítáme 1, 2, 3…, ale počítáme je písmeny hebrejské abecedy alef, bet, gimel…. až dojdeme do jud, t.j. 10.

כִּ֣י תִשָּׂ֞א אֶת־רֹ֥אשׁ בְּנֵֽי־יִשְׂרָאֵל֮ לִפְקֻֽדֵיהֶם֒ וְנָ֨תְנ֜וּ אִ֣ישׁ כֹּ֧פֶר נַפְשׁ֛וֹ לַֽיהוָ֖ה 30,11  – Když budeš zjišťovat počet synů Izraele povolaných do služby, ať dá každý Hospodinu výkupné za svou duši. Když budeš hledat vůdce pro syny Izraele, ustanov pouze takového, který bude ochoten dát sebe jako výkupné za duši – כפר נפשו a svou duši zcela oddat pro dobro národa synů Izraele. (Podle komentátora Tóry rabína Moše Alšecha, 1508-1593)

הֶֽעָשִׁ֣יר לֹֽא־יַרְבֶּ֗ה וְהַדַּל֙ לֹ֣א יַמְעִ֔יט מִֽמַּחֲצִ֖ית הַשָּׁ֑קֶל 30,15 – Bohatý nebude dávat více a nemajetný nedá méně než půl šekelu… Bohatý ať nepřehání v micvách, ať si nemyslí, že již (díky svému bohatství) dosáhl všeho. Měl by mít stále na paměti pouze onen מחצית השקל – půlšekel, tedy, že zatím došel pouze do poloviny (svých možností). Kdežto chudý, ten ať nečiní méně micvot (než by mohl), ať nemá zbytečné obavy a neupadá do deprese z toho, že není s to řádně vyplnit mnoho micvot, protože je nemajetný a bez prostředků. Protože když bude stále připraven činit pokání – בתשובה לחזור, jakoby byl stále připraven dávat dar Hospodinu, aniž by myslel na to, že je nemajetný. Jeho darem Všemohoucímu bude jeho náboženský a morální růst.

רְאֵ֖ה קָרָ֣אתִֽי בְשֵׁ֑ם בְּצַלְאֵ֛ל בֶּן־אוּרִ֥י בֶן־ח֖וּר לְמַטֵּ֥ה יְהוּדָֽה׃ ג וָֽאֲמַלֵּ֥א אֹת֖וֹ ר֣וּחַ אֱלֹהִ֑ים בְּחָכְמָ֛ה וּבִתְבוּנָ֥ה וּבְדַ֖עַת וּבְכָל־מְלָאכָֽה 31,2-3

Hleď, povolal jsem jménem Becalela, syna Urího, syna Churova z kmene Judova. Naplnil jsem ho Božím duchem, moudrostí, důvtipem a znalostí každého díla…. Becalel byl největším umělcem v naší historii, který tvořil, jak jehojméno napovídá, ve stínu Božím – pod Boží inspirací – בצל א-ל. (Podle něho בצלאל se jmenuje Akademie výtvarných umění v Jeruzalémě, kterou založil r. 1906 Boris Schatz). Becalel vytvořil všechno náčiní ve stanu setkávání, který byl předobrazem budoucího jeruzalémského Chrámu. Podobně jako stan setkávání, tak i Chrám se svým náčiním tvořily jakýsi hmotný rámec – půdu pro spojení člověka s Boží imanencí. Podobně je tomu i dnes v synagógách, které naši učenci nazývají מקדש מעט – malým chrámem. Jistě důstojné místo, kde intenzivněji můžeme pocítit přítomnost Boží imanence – שכינה, je velmi důležité. Nezbytné je však opravdové duchovní vedení obce. Proto je důležité, aby rabín, který formuje, dotváří duše věřících byl od Hospodina nadán takovými vlastnostmi, jako Becalel, který vytvářel náčiní stanu setkávání.