Paraša BEHAALOTCHA (Nu 8,1-12,16)

Paraša BEHAALOTCHA (Nu 8,1-12,16) 5.00/5 (100.00%) 5 ohodnocení

דַּבֵּר֙ אֶֽל־אַהֲרֹ֔ן וְאָֽמַרְתָּ֖ אֵלָ֑יו בְּהַעֲלֹֽתְךָ֙ אֶת־הַנֵּרֹ֔ת אֶל־מוּל֙ פְּנֵ֣י הַמְּנוֹרָ֔ה יָאִ֖ירוּ שִׁבְעַ֥ת הַנֵּרֽוֹת 8,2   Mluv k Áronovi a řekni mu: Když budeš nasazovat kahánky, dbej, aby těch sedm kahánků svítilo dopředu před svícen. V sedmiramenném chrámovém svícnu – menoře hořela tři světla zprava a tři zleva, přičemž každé z nich se naklánělo k sedmému, prostřednímu světlu hořícímu uprostřed menory. Takto hořící světla tvořila krásnou světelnou harmonii. Tři světla zprava a tři zleva směřující k prostřednímu světlu menory nám symbolizují službu Bohu – עבודת ה‘. Židé jsou rozděleni na chasidy různých denominací, na jejich odpůrce – ortodoxní mitnagdim, na náboženské sionisty, na aškenáze a sefardy, konečně i na konzervativní a reformní (u nichž je potenciál לחזור בתשובה – učinit pokání a navrátit se ke kořenům). Všichni mají různé obyčeje a tradice, ale všichni směřují k onomu prostřednímu – hlavnímu světlu židovství. Hospodin potřebuje všechny bez rozdílu. Všichni jsou potomky Abrahama, Jicchaka a Jákoba. Můžeme to připodobnit zahradníkovi, který má duši zahradního architekta. Takový zahradník dokáže z mnoha druhů květin vytvořit nádhernou harmonickou zahradu. Takovým „zahradníkem“ Boží zahrady byl Mojžíšův bratr velekněz Áron. V Pirkej avot (I.,12) se hovoří o Áronovi jako o člověku, který אוהב שלום ורודף שלום – miluje mír a usiluje o mír. To staví Árona do pozice opravdového vůdce národa, který jednal s lidmi v duchu lásky, bratrství, míru a pomoci bližním. Áron vytvářel harmonii mezi různými skupinami národa Izraele. Kromě toho opravdové vůdčí osobnosti, kterými byli Mojžíš a Áron, vedou lid podle Hospodonova slova – על פי ה‘.

Menora je sedmiramenný svícen, jehož ramena či světla představují také sedm šest dní stvoření světa a sedmé, prostřední rameno či světlo představuje den odpočinku – šabat. Naši učitelé říkali, že světlo zažehnuté v prostředním rameni menory, představující šabat, hořelo rovně vzhůhu. Ostatní světla, ať již zprava nebo zleva hořela tak, že se vždy vychylovala ve směru k prostřednímu světlu symbolizujícímu šabat. Prostřední světlo „šabat“. Šabat skončil a zleva od něj jsou tři ramena se zažehnutými světly symbolizujícími neděli, pondělí a úterý. Tyto tři následující dny jsou šabatem ovlivněny. Pak se dostáváme k pravé straně menory a tu máme další tři světla symbolizující středu, čtvrtek a pátek. Tyto dny jsou stvořeny pro intenzivní přípravu k následujícímu šabatu, který nás čeká.

וַיַּ֤עַשׂ כֵּן֙ אַֽהֲרֹ֔ן 8,3– Áron tak učinil. Raši cituje Sifri: Chce pochválit Árona, že nic nezměnil ( z toho, co bylo přikázáno). U všech stvoření, které Hospodin stvořil na počátku světa, je řečeno: „ויהי כן – a stalo se tak“. Jedině u světla – א֑וֹר (Gn 1,3) je uvedeno: „וַֽיְהִי־אֽוֹר – a bylo světlo“ a není tam „וַֽיְהִי־כֵֽן – a stalo se tak“. Toto komentovali naši učenci tak, že bylo Hospodinem stvořeno světlo, které však Bůh ihned skryl –נגנז, protože svět nebyl hoden takového velkého světla. Místo něho se obejvili světlo jiné, menší než původně stvořené. Áron při zapalování menory morálně napravil svět – תיקן את העולם a navrátil mu jeho původní světlo a také navrátil světu ono „ויהי כן – a stalo se tak“. Morální nápravou vrátil světu jeho světlo, které Hospodin původně stvořil, a to beze změny, která nastala později. To je to, Áron nic nezměnil. (Podle díla עמודיה שבעה rabi Meira Leibuše ben Jechiela Michla – Malbim, 1809-1879)
8,18-19

וָֽאֶקַּ֖ח אֶת־הַלְוִיִּ֑ם תַּ֥חַת כָּל־בְּכ֖וֹר בִּבְנֵ֥י יִשְׂרָאֵֽל׃ וָֽאֶתְּנָ֨ה אֶת־הַלְוִיִּ֜ם נְתֻנִ֣ים ׀ לְאַֽהֲרֹ֣ן וּלְבָנָ֗יו מִתּוֹךְ֮ בְּנֵ֣י יִשְׂרָאֵל֒ לַֽעֲבֹ֞ד אֶת־עֲבֹדַ֤ת בְּנֵֽי־יִשְׂרָאֵל֙ בְּאֹ֣הֶל מוֹעֵ֔ד…

„Vzal jsem si lévijce místo všech prvorozených mezi Izraelci. Dávám je Áronovi a jeho synům, aby za Izraelce vzkonávali službu při stanu setkávání.“

V tomto vyvolení lévijců Hospodinem mohl být skrytý problém. Ostatní Izraelci se mohli cítit dotčeni, že nejsou dostatečně dobří, aby vykonávali službu před Hospodinem. Proto Hospodin zdůrazňuje, že to je jeho vůle, že on chce lévijce ke službě. Avšak tato skutečnost nemá být u ostatních synů Izraele důvodem k jakémusi zatrpknutí a pocitu méněcenosti, naopak. Příkladem nám může být pět knih Mojžíšových. Každá z pěti knih je samostatná kniha, co do obsahu i co do objemu, ale teprve všech pět knih dohromady tvoří Tóru. Podobně je tomu i s lidem Izraele. Je rozdělen na kněží (kohanim), lévijce (leviim) a na ostatní, t.j. Izrael, který nebyl povolán k službě ve stanu setkávání, později v Chrámu. Avšak opět všichni dohromady tvoří národ, který je zvláštním Hospodinovým vlastnictvím (am segula).

Add Comment Register



Napsat komentář