Paraša ŠLACH LECHA (Nu 13,1-15,41)

Paraša ŠLACH LECHA (Nu 13,1-15,41) 5.00/5 (100.00%) 7 ohodnocení

Začíná období prázdnin a dovolených. Mnozí se chystají strávit nějaký čas třeba i mimo území své vlasti, v cizině. Jedni chtějí jet do Itálie, jiní do Skotska či Řecka, na Maltu nebo třeba do Thajska nebo Japonska. Důležitou věcí je příprava takové dovolené, což mimo jiné předpokládá zjištění si základních údajů o zemi, kterou chci navštívit, o městech, která se v ní nacházejí a památkách, které bych rád viděl. S nabytými informacemi ještě před cestou bude má dovolená mnohem kvalitnější. Podobně je tomu i ve vztazích mezi zeměmi. Každý stát se chce dovědět o tom druhém, zvláště pokud tento není počítán mezi státy přátelské, co nejvíce, aby v případě jakéhokoliv konfliktu mohl využít informace, které o něm shromáždil ve svůj prospěch. Proto má každá země rozvědku, která plní dané úkoly. Mojžíš na Hospodinův popud vysílá zvědy do kena’anské země, aby zjistili jaká ta země je, jaké obyvatelstvo v ní sídlí a v jakých městech tamnější obyvatelé žijí, zda v hrazených nebo bez hradeb a tak podobně. Hospodin nechce Mojžíšovi striktně nařizovat, aby tam zvědy poslal, proto mu říká “ שְׁלַח־לְךָ֣- pošli si“. Jestli chceš, pošli je, jestliže ne, neposílej je.

Mojžíš se rozhodl poslat do Kena’anu dvanáct zvědů, po jednom z předáků každého kmene. Zvědové se na hranicích Kena’anu rozešli, každý jiným směrem, aby nebyli nápadní. To je jedna z důležitých zásad, rozvědčík musí být nenápadný a nepřitahovat na sebe pozornost. Celých čtyřicet dnů procházeli Kena’anem a shromažďovali informace o zemi a jejích obyvatlích a poté se vrátili k Mojžíšovi a k celé pospolitosti na poušť, aby podali zprávu o všem, co zjistili. Na důkaz plodnosti Kena’anu přinesli též vzorky plodů rostoucích v této zemi. Například tak velký hrozen, že jej museli nést dva muži na tyči. Jejich popis Kena’anu odpovídal pravdě, jen co neměli tito zvědové dělat, bylo veřejně, před celou pospolitostí vyvozovat ze svých informací subjektivní závěry. Zvědové měli pouze seznámit lid s tím, co viděli a závěry z jejich informací měli vyvozovat pouze Mojžíš s Áronem. Tím, že tak zvědové neučinili, zbytečně vnesli do celé pospolitosti synů Izraele strach, malomyslnost a ducha vzpoury proti Mojžíšovi a Áronovi. Stačilo málo a lidé, vystrašení slovy deseti zvědů, by si místo Mojžíše a Árona zvolili někoho jiného za vůdce a vrátili by se zpět do egyptského otroctví, které si začali idealizat (viz 14,1-5) ov.

Další názor na to, co zapříčinilo neúspěch Mojžíšem vyslaných zvědů byl ten, že se jednalo o demokracii, která panovala v každém kmeni. Každý kmen si zvolil většinou hlasů svého představitele, který se měl výzvědné výpravy zúčastnit. Je přirozené, že při průzkumu kena’anské země měl pravděpodobně každý ze zvědů na mysli nejdříve zájem svého kmene a potom teprve zájem celku, všeho Izraele. Demokracii uvnitř národa, kmene, rodinného kladnu, ba i v rodině lze v rozumné míře přijmout. Naopak, despotické tendence uvnitř jakéhokoliv společnosti brání jeho zdravému rozvoji. Ovšem demokraticky rozhodovat o něčem, o čem má výhradní právo rozhodnout pouze Všemohoucí, musíme považovat za rouhání a za „svatokrádež“. Například to, o čem výhradně rozhodnuje Hospodin, je právě Erec Jisrael. Pokud ji sám Hospodin přislíbil Abrahamovi, Jicchakovi, Jákobovi a jeho potomkům, tedy národu Izraele, tak nikdo z nás lidí nemá nejmenší právo protivit se takovému Božímu rozhodnutí nebo se je snažit změnit. Platilo to dříve a neméně aktuální to je i dnes. Nikdo z nás nemá právo během nejdemokratičtějšího hlasování v demokratickém Knesetu přijmout jakkékoliv usnesení dávající nepřátelům byť jen píď Svaté země, kterou Všemohoucí zaslíbil svému národu. Pokud tak učiní, není to taktika, ani ústupek mezinárodnímu společenství, ale pohrdání Všemohoucím a jeho Zákonem.

Jiný názor vysvětluje jednání zvědů z hlediska jejich postavení v kmeni a ve společnosti. Všichni zvědové byli předáky dvanácti kmenů. Až na dvě světlé výjimky, kterými byli Káleb ben jefune a Jehošua bin Nun, tak ostatních deset zvědů se obávalo o své výsadní postavení ve společnosti. Byli si totiž dobře vědomi toho, že pokud synové Izraele obsadí kena’anskou zemi a usadí se v ní, začne zcela jiný způsob života než je tomu dosud na poušti. Na poušti se nemusí nikdo zabývat obděláváním půdy, vysazováním stromů, stavbou domů a hloubením studen. V případě nezbytnosti Bůh bojuje za svůj lid proti jeho nepřátelům. Hospodin dává svému lidu s nebes manu a křepelky, na cestě pouští doprovází syny Izraele zázračná Miriamina studna a Bohem je také ustanoven vůdce lidu Mojžíš. Jakmile se Izrael v Kena’anu usadí, přestanou všechny zázraky, které jej provázely při cestě pouští. Bude nutné také zvolit nové představitele kmenů, kteří budou schopni vést svůj kmen v zcela jiných podmínkách. Toho se právě zvědové obávali, že po příchodu do Kena’anu ztratí sůj vliv a moc. Proto se snažili lid odvrátit od cesty do zaslíbené země.

8 komentářů u „Paraša ŠLACH LECHA (Nu 13,1-15,41)“

  1. Obři přece nejsou. Tuto eventualitu jsem dávno zavrhl. Je to něco bytostného, existenciálního, ontického – člověk by řekl skoro až souvisejícího s osobním statusem. Co to jen může být?!
    Chození po poušti po dobu 40 ti let je v tomto případě irelevantní fenomen. Třeba postačí rok 2023, co?

    BTW: ostatně za 40 let se následkem תיקון עולם‎ svět stane jedním velkým Izraelem, ne?

    1. Neměl jsem na mysli velké humanoidy. Každý z nás může mít ve svém životě jiného „obra“, který mu brání ve výhledu na slunce. Takový člověk pak žije ve stínu onoho obra a neumí se přes něj dostat dál.
      Kdybychom měli všichni stejného obra, tak ho dokážeme společně porazit. Ale takto musí každý vybojovat vítězství nad svým vlastním obrem sám.

      1. …když jsem byl malé, geniální dítě, pořád se kolem mne vyskytoval někdo, kdo mi stínil. Když jsem povyrostl, ti, kdož mi dosud stínili, mi přestali stínit, a začala mi stínit jiná – vyšší individua. I ta jsem však přerostl, ale objevily se jiné, další existence…. V současné době aplikuji prorůstový hormon, abych přerostl i tyto obry. Takže nejde o to někoho porazit, ale přerůst co do duševní výšky a tím i většího duševního rozhledu, kterému se snad říká moudrost. Jenže v momentě, když se mi daří přerůstat okolo překážející obry, klopýtám o trpajzlíky, pletoucí se mi pod nohama ….. Ale to už je od věci.

        Obloučkem se vracím ke své slastné vizi, spočívající v korporativním exodu pražské kile za Jarden…. pražské kile, ve které každý přerostl toho svého obra ?? 😆 😆 😆

Add Comment Register



Napsat komentář