Paraša KI TAVO (Dt 26,1-29,8)

Paraša KI TAVO (Dt 26,1-29,8) 5.00/5 (100.00%) 8 ohodnocení

וְהָיָה֙ כִּֽי־תָב֣וֹא אֶל־הָאָ֔רֶץ  26,1– Až přijdeš do země…  Halachický midraš Sifrej vysvětluje: „Splň tuto micvu a jako odměna ti bude ‚vejdeš do země‘.“ Synové Izraele opravdu nebyli (Hospodinem) zavázáni plnit přikázání o přinášení prvotin úrody-bikurim dříve, než se usadí v zemi Izraele, poté, kdy ji dostanou „do dědictví a usadí se v ní“. Avšak to, že se národ synů Izraele rozhodl ještě před vstupem do Erec Jisrael splnit Boží přikázání o prvotinách, mu pomohlo později při vstupu do země Izraele. (Podle komentátora MALBIM-a, Meira Leibuše ben Jechiela Michaela Wissera, 1809-1879).

וְלָֽקַחְתָּ֞ מֵֽרֵאשִׁ֣ית ׀ כָּל־פְּרִ֣י הָֽאֲדָמָ֗ה אֲשֶׁ֨ר תָּבִ֧יא מֵֽאַרְצְךָ֛ אֲשֶׁ֨ר יְהוָ֧ה אֱלֹהֶ֛יךָ נֹתֵ֥ן לָ֖ךְ 26,2  Vezmeš z prvotin všech polních plodů, které vytěžíš ze své země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh….  Jádrem přikázání o prvotinách je, aby jsi zavrhl ve svém srdci myšlenku, že hojnost, které se ti dostalo, je plodem „tvé země“, ale aby si uvědomil, že je plodem Hospodina, který ti tuto zemi dává.  

וַיְבִאֵ֖נוּ אֶל־הַמָּק֣וֹם הַזֶּ֑ה וַיִּתֶּן־לָ֨נוּ֙ אֶת־הָאָ֣רֶץ הַזֹּ֔את  26,9– a přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zemi…  Bylo by logičtější napsat nejdříve, že nám dal tuto zemi a potom, že nás přivedl na toto místo. Přece nejdříve synové Izraele vešli do země Izraele a až poté byl vybudován Chrám. K verši וָֽאֶשָּׂ֤א אֶתְכֶם֙ עַל־כַּנְפֵ֣י נְשָׁרִ֔ים“ – nesl jsem vás na orlích křídlech“ (Ex 19,4) uvádí Jonatanův Targum výklad, že o prvním Pesachu Boží oblaka nesla snyny Izraele na místo, kde v budoucnu měl být postaven Chrám a tam všichni jedli pesachovou oběť. Z tohoto objasnění vyplývá, že ještě před tím, než „וַיִּתֶּן־לָ֨נוּ֙ אֶת־הָאָ֣רֶץ הַזֹּ֔את – dal nám tuto zemi“ se vyplnilo to, že synové Izraele byli na místě (budoucího)  Chrámu. (Podle díla עץ החיים).

אֵ֠לֶּה יַֽעַמְד֞וּ לְבָרֵ֤ךְ אֶת־הָעָם֙ עַל־הַ֣ר גְּרִזִ֔ים בְּעָבְרְכֶ֖ם אֶת־הַיַּרְדֵּ֑ן שִׁמְעוֹן֙ וְלֵוִ֣י וִֽיהוּדָ֔ה וְיִשָּׂשכָ֖ר וְיוֹסֵ֥ף וּבִנְיָמִֽן 27,11-13 – Tito se postaví na hoře Gerízimu, aby žehnali lidu, až přejdete Jordán: Šimon, Levi, Jehuda, Jisaschar, Josef a Benjamin. V této paraše se podruhé (poprvé v paraše Ekev-Dt 11,29) setkáváme s horou Gerízim, na níž, poté kdy přejdou řeku Jordán, budou Šimonovi, Léviho, Judovi, Isacharovi, Josefovi a Benjamínovi potomci žehnat všemu Izraeli.

V této souvislosti můžeme připomenout i tradici Samaritánů, potomků semitských kmenů z oblasti Mezopotámie, které na území severního izraelského království přivedli asyrští dobyvatelé koncem 8. stol. př.o.l. namísto části vysídleného původního izraelského obyvatelstva (10 izraelských kmenů). Horu Gerízim nazývají Samaritáni Har Beracha – Hora požehnání. Gerízim hraje velkou roli v jejich duchovním životě, neboť věří, že ne hora Moria v Jeruzalémě (הר הבית – Chrámová hora, ale Gerízim je pravým místem, které si Hospodin vyvolil. Dříve, do první intifády v roce 1990, bydlela většina Samaritánů ve Šchemu (Nablus), ale téměř již dvacet let žijí odděleně od svých arabských sousedů přímo na hoře Gerízimu, kde si vybudovali své město. Zde stával také samaritánský chrám, který byl jakýmsi „vzdorochrámem“ Chrámu jeruzalémskému. Tento chrám však zbořil král Jóchanan Hyrkanos při záboru Samařska roku 121 př.o.l. Tento Hyrkanův čin ještě více prohloubil antagonismus mezi Židy a Samaritány, až do pozdější úplné roztržky mezi oběma etniky ve 3-4. stol.o.l.

אָר֗וּר אֲשֶׁ֧ר לֹֽא־יָקִ֛ים אֶת־דִּבְרֵ֥י הַתּוֹרָֽה־הַזֹּ֖את לַֽעֲשׂ֣וֹת אוֹתָ֑ם וְאָמַ֥ר כָּל־הָעָ֖ם אָמֵֽן 27,26 – Buď proklet, kdo nebude plnit slova tohoto Zákona a dodržovat je. A všechen lid řekne: „Amen.“ Komentátor Raši (1040-1105) v tomto verši vidí akt obnoveného a přijetí Tóry, která je lidu podrobně objasněna před příchodem do Erec Jisrael. Rabi Moše ben Nachman Gerondi – רמב“ן (1194-1270) vysvětluje verš jako povinnost plnit všechna přikázání Tóry. Rabín Josef Dov Halevi Solovejtschik (1820-1892) se v této souvislosti zabýval studiem traktátu Megila 21b. Tam se uvádí, že v pondělí, ve čtvrtek a při odpolední modlitbě o šabatu vyvoláváme k čtení Tóry tři muže. Proč zrovna tři? Rav Asi řekl: „Jako jsou tři části Tanachu: Tóra, Proroci a Písma“. Raba řekl: „Jako jsou Kněží, Lévijci a Izraelci.“ Rabín Solovejtschik považuje mínění Raby a rabi Asiho za vzájemně se doplňující výroky. Čtení Tóry již zavazuje k celému jejímu studiu. To však v danou chvíli není možné, proto stačí, když nám tato povinnost bude připomenuta třemi vyvolanými muži – Kohenem, Levim a Izraelcem. Rav Asi vidí v čtení Tóry povinnost se jí učit. Rava považuje tři vyvolané muže k jejímu čtení za představitele celého židovského lidu. Rabín Solovejtschik považuje dobu čtení Tóry za okamžik, se Žid osvobozuje od času a prostoru a vrací se ve svém duchu spolu se všemi svými bratry k úpatí hory Sinaj. (Podle knihy Barucha Gutmachera „Leket Baruch“, Haifa 2012).

בָּר֥וּךְ אַתָּ֖ה בָּעִ֑יר  28,3– požehnaný budeš ve městě… Jsou Židé, kteří uvnitř svých domů a příbytků plní přikázání Tóry, ale když vyjdou na ulici mezi ostatní lidi, tak se za své židovství stydí, aby je ostatní nepovažovali za fanatiky, zpátečníky a tak podobně. Proto se učíme z tohoto verše „požehnaný budeš ve městě…“, že pokud se nebudeš stydět plnit přikázání Tóry také na veřejnosti, ve městě, před zraky všech, tak pak budeš opravdu požehnán. Proto na počátku první části našeho halachického kodexu Šulchan aruchu, která se nazývá Orach Chajim čteme slova: „- ולא יתבייש מפני בני אדם המלעיגים עליו בעבודת השי“ת a nebude se stydět před lidmi, kteří se mu posmívají kvůli jeho službě Bohu, budiž požehnán.“ (Podle díla דברי שערי חיים rabína Chajima Sofera (Schreibera), 1821-1886, rabína v Mukačevě a Pešti).

 

 

Add Comment Register



Napsat komentář