VAJIKRA (Lv 1,1-5,26) – šabat hachode

VAJIKRA (Lv 1,1-5,26) – šabat hachode 5.00/5 (100.00%) 15 ohodnocení

Tento šabat, který připadá na 1. den měsíce nisanu nazýváme šabat hachodeš – šabat měsíce. Paraša začíná slovem וַיִּקְרָ֖א (Vajikra, t.j. I zavolal) Hospodin Mojžíše…. V hebrejském textu slovo „Vajikra“ končí malým písmenem „alef“. Malé „alef“ nám naznačuje, že ten, kdo se opravdu učí Tóru a je schopen ji porozumět, musí být člověkem velice skromným a pokorným, podobně jako Mojžíš, o němž stojí psáno: וְהָאִ֥ישׁ מֹשֶׁ֖ה עָנָ֣ו מְאֹ֑ד מִכֹּל֙ הָֽאָדָ֔ם אֲשֶׁ֖ר עַל־פְּנֵ֥י הָֽאֲדָמָֽה – Mojžíš však byl nejpokornějším ze všech lidí, kteří byli na zemi (Nu 12,3). Bůh si vybral Mojžíše právě pro jeho skromnost a pokoru a ustanovil jej vůdcem národa synů Izraele, s nímž rád rozmlouval a jehož prostřednictvím vedl svůj vyvolený lid do zaslíbené země. Jeho vůdčí postavení v národě mu však nikdy nestouplo do hlavy a Mojžíš byl až do konce svého života stále nejskromnějším a nejpokornějším člověkem na zemi.

Třetí kniha Mojžíšova začíná slovy:  Vajikra el Moše… – I zavolal Hospodin Mojžíše…

Naši učitelé říkali: „Ten, kdo se žene za mocí, moc před ním utíká. Naopak ten, kdo před mocí prchá, toho moc pronásleduje.“ Podobně Mojžíš, který byl nejsromnějším člověkem na zemi (Nu 12,3), se vyhýbal všem poctám, proto si pouze jeho Hospodin zavolal, aby k němu přišel do stanu setkávání. Jedině Mojžíšovi Hospodin poskytl „osobní audienci“ – osobní setkání.

Třetí kniha Mojžíšova začíná také výčtem různých druhů obětí:

Oběť zápalná – ola – עולה (1. kapitola.),

oběť moučná – mincha – מנחה (2. kap.),

oběť pokojná (míru) – šlamim – שלמים (3.kap.),

oběť za neúmyslný hřích – chatat – חטאת (4. kap.),

oběti za další různá neúmyslná provinění – ašam – אשם (5. kap.)

Naši učitelé říkali, že slovo „oběť – קרבן“ má svůj původ ve slovu „לקרב – přiblížit“. V dobách, kdy existoval jeruzalémský Chrám, každý z našich předků se prostřednictvím jím přinesené oběti přibližoval Bohu. Velmi důležité je si uvědomit, že vlastně za své hříchy a nepravosti bych měl já sám ležet na oltáři. Hospodin mi dal však možnost vykoupit a očistit se ze svého hříchu přinesením obětního zvířete.

Po zboření druhého Chrámu (r. 70 o.l.), kdy mnozí Židé si nedovedli představit skutečnost, že judaismus může pokračovat dále bez duchovního střediska, kterým Chrám byl, tedy i bez přinášení obětí. Rabi Jochana ben Zakaj, který byl duchovním vůdcem našeho lidu před a po zboření Chrámu a který založil nové duchovní centrum v Javne říkal, že nyní modlitby jsou obětí našich úst.