Transkulturní komunikace na hradecký způsob aneb kde končí akademická svoboda

Transkulturní komunikace na hradecký způsob aneb kde končí akademická svoboda 4.83/5 (96.52%) 23 ohodnocení

Univerzita Hradec Králové Foto Google Earth

Na pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové (PdF UHK) je na katedře kulturních a náboženských studií otevřen bakalářský obor s názvem Transkulturní komunikace. V jeho rámci se studuje mimo jiné předmět Etika válečných konfliktů. „Předmět poskytuje seznámení se se základními filozofickými a mezinárodněprávními prameny pro etické posuzování použití síly ve válečných konfliktech a v boji proti terorismu.“ Tak to je alespoň napsáno v jeho anotaci. Byl jsem proto poněkud překvapen, když jsem zjistil, že v rámci diskuse o morálním oprávnění šestidenní války přednášející prohlásil, že samotný vznik státu Izrael je z tohoto hlediska (rozuměj: z hlediska morálky) problematický. Podle mého názoru to je nejen velmi nešťastný výrok, který by při výuce neměl vůbec zaznít, ale ten výrok je i naprosto nesmyslný. To mohl říci pouze člověk, který o blízkovýchodní historii nic neví. Neví o Organizaci spojených národů, neví nic o následující válce o nezávislost. Nebo toto všechno zná a Izrael je pro něj prostě nepijatelný. Shodou okolností jsem zaměstnán na přírodovědecké fakultě UHK, a tak se vše odehrálo tak říkajíc na domácí půdě. I rozhodl jsem se věc prozkoumat blíže. Nejprve jsem si ověřil, zda k výroku vůbec došlo, protože jsem zprvu nevěřil, že je možné, aby na PdF UHK vyučoval někdo s takovou neznalostí moderní historie. Ale studenti mně to nezávisle na sobě potvrdili. K výroku o morální závadnosti vzniku státu Izrael tedy s pravděpodobností hraničí s jistotou v rámci výuky na PdF UHK opravdu došlo. Napsal jsem mail přednášejícímu a vedoucímu příslušné katedry a požádal jsem je, aby se takových výroků pro příště vyvarovali. A pak se začaly se dít věci…

Nejprve se do věci vložil děkan PdF UHK, kterého se to netýkalo a kterému jsem explicitně napsal, ať do toho nezasahuje. Sdělil mně, že  dané věci obeslal cituji „vašeho nadřízeného“, tj. děkana Přírodovědecké fakulty. Proč, to ví jen on sám. Ale soukromě z toho mám dojem, že se mně takto snažil zastrašit. Vedoucí katedry kulturních a náboženských studií mne chtěl poslat před disciplinární komisi UHK. Naštěstí se ukázalo, že ta se týká pouze studentů a není možné na ní řešit údajné disciplinární prohřešky profesorů. A tak jsem vyvázl. Studenti byli následně zastrašováni, označeni za zbabělce schovávající se za moje záda a tak všelijak podobně. A přitom se nikdo, ale vůbec nikdo, nezajímal o podstatu věci. Totiž o to, zda je v rámci výuky transkulturní komunikace vhodné studentům tvrdit, že byl vznik státu Izrael morálně problematický. Podle vedení příslušné katedry a děkana PdF k takovému výroku nedošlo a dojít nemohlo. Patrně se jedná o tamní axiom, neboť co PdF UHK činí, dobře činí.

Ovšem letmý pohled do historie této ctihodné instituce nám ukáže, že axiom, neaxiom, k protižidovským výpadům na půdě PdF UHK v minulosti docházelo a že je tím dokonce proslulá. Zájemce o podrobnosti odkazuji na knihu

„Na počátku bylo slovo… : Verbální projevy antisemitismu v moderním českém diskurzu“

Zbyněk Tarant, Věra Tydlitátová et al. První vydání. Plzeň : Západočeská univerzita v Plzni, 2017. ISBN 9788026106548.

Závěr mé diskuze s PdF UHK byl emotivní a odehrával se 12. dubna, kdy si celý svět připomínal oběti holokaustu a v českých kostelích, synagogách a na náměstích se četla jména zavražděných židů. Mezi nimi i jména mých blízkých příbuzných.

Co s tím? Akceptovat tvrzení, že se při výuce na PdF UHK žádné takové věci nestaly a ani stát nemohly, a že pokud se staly, tak to bylo pouze v rámci svobodné akademické diskuze a tudíž v pořádku? Mlčet, neboť (cituji děkana) „ .. lžete a křivě obviňujete, očerňujete jméno PdF a celé UHK. To je už opravdu vrchol a bude třeba toto řešit jinak…“. Promiňte pane děkane, ale „jak jinak“. Mám se začít bát?

Ne! Rozhodně není vhodné mlčet. A proč ne? Proto, že akademická svoboda není žádná posvátná kráva, ze kterou lze schovat kde co. A neznalost elementárních historických faktů také nikoho neomlouvá. Ale hlavně proto, že „Na počátku bylo slovo….“ jak nás poučuje citovaná kniha. Zlé a nenávistné slovo, ke kterému se raději mlčelo. Fyzická pronásledování a likvidace přišly vždy až po něm.

Takže jak to je s tou hradeckou transkulturní komunikací? Ale ta je přeci jednoduchá. My si v Hradci budeme studentům při výuce říkat co chceme a ty, žide, budeš držet hubu!

2 komentáře u „Transkulturní komunikace na hradecký způsob aneb kde končí akademická svoboda“

  1. Vznik Medinat Jisrael je oprávněn nejen morálně, ale i z hlediska mezinárodního práva veřejného. Ostatně právu vždy předchází morálka, která formuje právní dikci. V hradeckokrálovské instituci nechť v rámci „transkulturní komunikace“ přednášejí třeba problematiku kontaktu odlišných kulturních okruhů, jenom ať se nepouštějí do témat, kterým nerozumějí. Neboť vůbec nechápou, co obnáší např. výraz „historické ospravedlnění“, ►►► tedy odvěký, religiózně formulovaný a hlavně NIKDY NEPROMLČENÝ A NEPROMLČITELNÝ nárok na určité, přesně vymezené území. Aby tuto problematiku pochopili, bylo by užitečné, kdyby popadli do ruky něco, čemu se v jejich řeči říká „Starý zákon“ a prolistovali si to. Protože jinak se nezbavím pocitu, že mají v hlavách jen hokej a dva listy novin, polité pivem.

    O obranných válkách Izraele je všeobecně známo, že to byly konflikty státu, bránícího se agresi a bojujícího o přežití, které za něj nikdo jiný nevybojuje. ❗ ❗

  2. Kéž bych mohl nějak pomoci!
    I kdybychom odmítli vidět Izraelskou nutnost v rámci sebeobrany zaútočit jako první, tak je potřeba si uvědomit následující:
    – Izrael zaútočil jako první pouze na Egypt, nikoliv na Sýrii nebo Jordánsko. Z toho mimojiné vyplývá, že Sýrie a Jordánsko zaútočili v roce 1967 jako první na Izrael.
    – De iure vzato Izrael pouze pokračoval ve válce, kterou začal Egypt (Jordánsko, Sýrie, …) v roce 1948, protože v roce 1949 žádný mír uzavřen nebyl. Bylo pouze uzavřeno příměří. Takže de iure Izrael v roce 1967 vůči Egyptu porušil pouze příměří. Tudíž Izrael nemůže být de iure označen za agresora konfliktu v roce 1967.

Komentáře nejsou povoleny.