Paraša ŠLACH LECHA (Nu 13,1-15,41)

Začíná období prázdnin a dovolených. Mnozí se chystají strávit nějaký čas třeba i mimo území své vlasti, v cizině. Jedni chtějí jet do Itálie, jiní do Skotska či Řecka, na Maltu nebo třeba do Thajska nebo Japonska. Důležitou věcí je příprava takové dovolené, což mimo jiné předpokládá zjištění si základních údajů o zemi, kterou chci navštívit, o městech, která se v ní nacházejí a památkách, které bych rád viděl. S nabytými informacemi ještě před cestou bude má dovolená mnohem kvalitnější. Podobně je tomu i ve vztazích mezi zeměmi. Každý stát se chce dovědět o tom druhém, zvláště pokud tento není počítán mezi státy přátelské, co nejvíce, aby v případě jakéhokoliv konfliktu mohl využít informace, které o něm shromáždil ve svůj prospěch. Proto má každá země rozvědku, která plní dané úkoly. Mojžíš na Hospodinův popud vysílá zvědy do kena’anské země, aby zjistili jaká ta země je, jaké obyvatelstvo v ní sídlí a v jakých městech tamnější obyvatelé žijí, zda v hrazených nebo bez hradeb a tak podobně. Hospodin nechce Mojžíšovi striktně nařizovat, aby tam zvědy poslal, proto mu říká “ שְׁלַח־לְךָ֣- pošli si“. Jestli chceš, pošli je, jestliže ne, neposílej je.
Pokračovat ve čtení “Paraša ŠLACH LECHA (Nu 13,1-15,41)” »

Pirkej avot – Poučení otců – 2. kapitola

Tento šabat čteme odpoledne 2. kapitolu z Poučení otců

Mišna 1. Rabi řekl: Jaká je správná cesta, kterou by si měl člověk zvolit? Každá, která je okrasou toho, co po ní kráčí, a která ho krášlí i před lidmi. A plň stejně pozorně snadný příkaz jako obtížný, neboť nevíš, jaká odměna za ně přísluší. A zvažuj újmu způsobenou splněním příkazu ve srovnání s odměnou a odměnu za jeho porušení ve srovnání s újmou. A měj na zřeteli tři věci, a tak neupadneš do hříchu: věz, co je nad tebou – oko vidoucí a ucho slyšící a všechny tvé činy jsou zapisovány do knihy.

Pokračovat ve čtení “Pirkej avot – Poučení otců – 2. kapitola” »

Paraša BEHAALOTCHA (Nu 8,1-12,16)

דַּבֵּר֙ אֶֽל־אַהֲרֹ֔ן וְאָֽמַרְתָּ֖ אֵלָ֑יו בְּהַעֲלֹֽתְךָ֙ אֶת־הַנֵּרֹ֔ת אֶל־מוּל֙ פְּנֵ֣י הַמְּנוֹרָ֔ה יָאִ֖ירוּ שִׁבְעַ֥ת הַנֵּרֽוֹת 8,2   Mluv k Áronovi a řekni mu: Když budeš nasazovat kahánky, dbej, aby těch sedm kahánků svítilo dopředu před svícen. V sedmiramenném chrámovém svícnu – menoře hořela tři světla zprava a tři zleva, přičemž každé z nich se naklánělo k sedmému, prostřednímu světlu hořícímu uprostřed menory. Takto hořící světla tvořila krásnou světelnou harmonii. Tři světla zprava a tři zleva směřující k prostřednímu světlu menory nám symbolizují službu Bohu – עבודת ה‘. Židé jsou rozděleni na chasidy různých denominací, na jejich odpůrce – ortodoxní mitnagdim, na náboženské sionisty, na aškenáze a sefardy, konečně i na konzervativní a reformní (u nichž je potenciál לחזור בתשובה – učinit pokání a navrátit se ke kořenům). Všichni mají různé obyčeje a tradice, ale všichni směřují k onomu prostřednímu – hlavnímu světlu židovství. Hospodin potřebuje všechny bez rozdílu. Všichni jsou potomky Abrahama, Jicchaka a Jákoba. Můžeme to připodobnit zahradníkovi, který má duši zahradního architekta. Takový zahradník dokáže z mnoha druhů květin vytvořit nádhernou harmonickou zahradu. Takovým „zahradníkem“ Boží zahrady byl Mojžíšův bratr velekněz Áron. V Pirkej avot (I.,12) se hovoří o Áronovi jako o člověku, který אוהב שלום ורודף שלום – miluje mír a usiluje o mír. To staví Árona do pozice opravdového vůdce národa, který jednal s lidmi v duchu lásky, bratrství, míru a pomoci bližním. Áron vytvářel harmonii mezi různými skupinami národa Izraele. Kromě toho opravdové vůdčí osobnosti, kterými byli Mojžíš a Áron, vedou lid podle Hospodonova slova – על פי ה‘.
Pokračovat ve čtení “Paraša BEHAALOTCHA (Nu 8,1-12,16)” »

1. kapitola z Pirkej avot – Poučení otců – pokračování

O tomto šabatu čteme 1. kapitolu z Pirkej avot – Poučení otců

13. mišna: (Hilel) Také říkal: Ten, kdo se snaží proslavit své jméno, ztrácí je a ten, kdo nepřidává, ubírá a ten, kdo se neučí, zaslouží smrt. A ten, kdo by používal „korunu“ (korunu Tóry jen pro své potěšení a prospěch), zahyne. 14. mišna: A také říkal: Jestliže já nejsem pro sebe, kdo je pro mě? A když jsem jenom pro sebe, co jsem? A jestliže ne nyní, pak kdy? 15. mišna: Šamaj řekl: Tóru studuj pravidelně, méně mluv a více konej a každého přijímej s přívětivou tváří. 16. mišna: Raban Gamli’el řekl: Opatři si učitele a zbav se tak pochybností. A neodváděj příliš často desátek jen podle odhadu. 17. mišna: Jeho syn Šim’on řekl: Po všechny své dny jsem vyrůstal mezi učenci a neshledal jsem pro člověka nic lepšího, než je mlčení. Důležitější než zkoumání je konání a ten, kdo příliš mluví, způsobuje hřích.

Paraša Naso (Nu 4,21-7,89)

Sobotní oddíl Naso je nejdelším týdenním oddílem Tóry. Někdy k nám promlouvá Tóra lakonicky, jindy, naopak slovy nešetří, až se nám to může zdát přehnaně dlouhé. Rabi Jisrael Meir Hakohen, zvaný Chafec Chajim (1838-1933) nám to objasňuje následovně: Oddíl NASO je proto tak dlouhý, aby nám Tóra ukázala, jak je Hospodinu milá skutečnost, když se lidé mají navzájem rádi a jeden druhému prokazují úctu. Přestože všechna knížata izraelských kmenů měla na mysli pouze jedinou věc-oběť Hospodinu, nikdo z nich neobětoval více než jeho bližní, aby u něj nevyvolal pocit závisti nebo aby tak nedemonstroval svou pýchu.bV dnešní paraše Naso je pořadí takové: Nejdříve je část pojednávající o sota, o ženě, která se dostala na scestí (5,11-31) a po poté je část pojednávající o nazírovi – zasvěcenci (6,1-21). Ve třetím oddílu Mišny „Našim-Ženy“ je pořádek traktátů obrácený. Nejdříve stojí traktát „Nazír“ a až po něm je traktát „Sota“. Ptali se gurského (z města Góra Kalwaria v Polsku) rebeho Abrahama Mordechaje Altera (1866-1948) proč je v Mišně nejdříve traktát Nazír a až poté traktát Sota, když v Tóře je tomu naopak, nehledě na to, že naši učenci říkali: „Ten, kdo vidí ženu, která se dostala na scestí ve své špatnosti (sota), nechť se zdrží – יזיר pití vína“ (Nazír 2a). Rebe jim odvětil: Základní cestou Tóry je „סור מרע ועשה טוב – vyhýbej se zlu, konej dobro“ (Žalm 37,27). Nejdříve je nutné vyvarovat se (vzdálit se od) zlého a potom konat dobro. Proto naši učenci říkali, že ten, kdo vidí ženu, která se dostala na scestí, má se z toho poučit a „vzdálit se od zlého“. Potom dojde k fázi „konej dobro“ a zdrží se pití vína. Avšak moudří mnoha pokolení mohou svědčit o tom, že člověk, pro neustálé soustředění se na „vyhýbání se zlu“, může nakonec propást fázi „konej dobro“. Proto doporučují neustále konat dobro a tak se automaticky vyhneme zlu, neboť nezbude čas ani na přiblížení se ke zlu, natož na jeho páchání. Náznak na takové optimální řešení problému se nachází právě v pořadí traktátů výše uvedeného oddílu Mišny, kde traktát Nazír stojí před traktátem Sota.
Pokračovat ve čtení “Paraša Naso (Nu 4,21-7,89)” »

Poučení otců – Pirkej avot 5. kapitola

Tento šabat, 20. května odpoledne čteme 5. kapitolu

Mišna 1. Deseti výroky byl stvořen svět. Jaké poučení z toho plyne? Což nemohl být stvořen pouze jedním výrokem? Stalo se to, aby byli potrestáni bezbožníci, kteří ničí svět stvořený deseti výroky, a aby obdrželi dobrou odměnu spravedliví, kteří udržují svět stvořený deseti výroky.

Mišna 2. Deset pokolení je od Adama k Noemu, aby bylo zjeveno, jak velká je jeho shovívavost, neboť všechna tato pokolení v Něm vzbuzovala hněv, až na ně nakonec přivedl vody potopy.
Pokračovat ve čtení “Poučení otců – Pirkej avot 5. kapitola” »

Pirkej avot – Poučení otců 4. kapitola

Tento šabat, 13. května odpoledne čteme 4. kapitolu z Pirkej avot – Poučení otců

Mišna 1.: Ben Zoma řekl: Kdo je moudrý? – ten, kdo se učí od každého člověka, neboť je řečeno (Ž 119,99): „Ode všech, kteří mě poučovali, nabyl jsem vědění.“ Kdo je statečný? – ten, kdo ovládá svůj pud, neboť je řečeno (Př 16,32): „Lepší je shovívavý než hrdina, a ten, kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města.“ Kdo je bohatý? – ten, kdo se těší ze svého údělu, neboť je řečeno (Ž 128,2): „Když budeš požívat plody práce svých rukou, budeš šťasten a bude ti dobře.“ „Budeš šťasten“ – na tomto světě, „bude ti dobře“ – na světě budoucím. Kdo je ctěný? – ten, kdo ctí jiné, neboť je řečeno (1S 2,30): „Ty, kdo mě ctí, budu ctít, ale ti, kdo mnou pohrdají, budou zlehčeni.“
Pokračovat ve čtení “Pirkej avot – Poučení otců 4. kapitola” »

Pirkej avot – Poučení otců – třetí kapitola

Tento šabat odpoledne čteme třetí kapitolu z Pirkej avot – Poučení otců.

Mišna 1. : Akavja ben Mahalal’el řekl: Měj na zřeteli tři věci a tak neupadneš do hříchu: věz, z čeho pocházíš – z páchnoucí kapky. Kam se ubíráš – na místo, kde je prach, hniloba a červi. A komu budeš skládat účty – Králi, jenž je Králem králů, Svatému, budiž požehnán.
Pokračovat ve čtení “Pirkej avot – Poučení otců – třetí kapitola” »

Paraša ACHAREJ MOT – KEDOŠIM (Lv 16,1-18,30 a 19,1-20,27)

אַֽחֲרֵ֣י מ֔וֹת שְׁנֵ֖י בְּנֵ֣י אַֽהֲרֹן 16,1 – po smrti dvou synů Áronových  Protože Job slyšel o smrti dvou Áronových synů, řekl: „אף לזאת יחרד לבי – Mé srdce se toho děsí“ (Jb 37,1). Naši učenci říkali, že Job byl potrestán muky za to, že mlčel a nevystoupil proti tomu, když faraón vydal svůj nelidský příkaz každého novorozence ze synů Izraele vhodit do Nilu. O hříchu Nádaba a Avíhú (10,1n) řekli naši učenci toto: Mojžíš a Áron šli vpředu, potom Nádab a Avíhú a za nimi ostatní synové Izraele. Tu Nádab řekl Avíhúovi: „Kdy už konečně zemřou ti dva starci, potom ty a já budeme vůdci pokolení.“ Všemohoucí jim pravil: „Uvidíme, kdo koho pohřbí.“ Otázka je, když to řekl Nádab, proč byl také potrestán Avíhú? Z toho se učíme, že ten, kdo slyší nějakou špatnost a neohradí se proti ní, ale mlčí, je také hoden trestu. Podobně Job, který když slyšel o smrti dvou Áronových synů, vzpomněl si na to, že ten, kdo mlčí ke špatnostem, bude také potrestán. Okamžitě se jeho srdce vylekalo, neboť pochopil, že také on bude potrestán za to, že kdysi mlčel a neohradil se proti faraónovu příkazu.  (Z díla נחל קדומים Chajima Josefa Davida Azulaie – חיד“א, 1724-1806)
Pokračovat ve čtení “Paraša ACHAREJ MOT – KEDOŠIM (Lv 16,1-18,30 a 19,1-20,27)” »

Z 2. kapitoly Pirkej avot – Poučení otců

הֱווּ זְהִירִין בָּרָשׁוּת, שֶׁאֵין מְקָרְבִין לוֹ לָאָדָם אֶלָּא לְצֹרֶךְ עַצְמָן. נִרְאִין כְּאוֹהֲבִין בִּשְׁעַת הֲנָאָתָן. וְאֵין עוֹמְדִין לוֹ לָאָדָם בִּשְׁעַת דָּחֳקוֹ:  Mišna 3: (Raban Gamli’el, syn rabiho Jehudy ha-Nasiho, řekl) – Buďte opatrní, když jednáte s vrchností, neboť ta si volá člověka pouze tehdy, když ho potřebuje, chová se přátelsky, když z něho má prospěch, ale neposkytne mu pomoc, když se ocitne v tísni.
Pokračovat ve čtení “Z 2. kapitoly Pirkej avot – Poučení otců” »

Paraša TAZRIA – MECORA (Lv 12,1-13,59 a 14,1-15,33).

 

בְּכָל־קדֶשׁ לֹֽא־תִגָּע וְאֶל־הַמִּקְדָּש לֹא תָבֹא עַד־מְלֹאת יְמֵי טָֽהֳרָֽהּ12,4 – Nedotkne se ničeho svatého a nevejde do svatyně, dokud neskončí dny jejího očišťování. Každý člověk by si měl uvědomit, že nemůže mít žádný kontakt se svatostí a že nemůže vejít do Chrámu, který je příbytkem Boží imanence, pokud před tím nebude na sobě dlouhodobě intenzivně pracovat, aby se očistil od svých hříchů a zkaženosti. Člověk nemůže dospět ke svatosti, aniž by se dříve neoprostil – neočistil od všech svých negativních vlastností. (Elimelech Weisblum z Leżajska, 1717-1787, autor díla נועם אלימלך)
Pokračovat ve čtení “Paraša TAZRIA – MECORA (Lv 12,1-13,59 a 14,1-15,33).” »

Paraša ŠMINI (Lv 9,1 – 11,47)


וַֽיְהִי֙ בַּיּ֣וֹם הַשְּׁמִינִ֔י 9,1- Bylo pak osmého dne, tu zavolal Mojžíš Árona, jeho syny…

Paraša začíná slovesem „היה – byl“. Sloveso však je ve formě budoucího času „יהי – bude“, ale před ním stojí „ו“, které nazýváme vav consecutivum, a to mění čas slovesa z budoucího na minulý, proto: „Bylo pak osmého dne…“ Toto vav consecutivum vytváří jakousi spojnici mezi minulostí a budoucností. V minulosti jsme měli sedm pastýřů – רועים שבעה – Abrahama, Izáka, Jákoba, Josefa, Mojžíše, Árona a Davida. Osmým pastýřem, kterého v budoucnu povolá Hospodin, bude námi očekávaný Mesiáš – משיח. V našich dějinách byly pouze dvě osobnosti, které byly proroky a současně měly královské pravomoci – Mojžíš a poslední ze soudců, prorok Samuel. V budoucnosti i v osobě Mesiáše se budou snoubit vlastnosti proroka s pravomocí krále.
Pokračovat ve čtení “Paraša ŠMINI (Lv 9,1 – 11,47)” »