Archiv rubriky: Judaismus

וְהָיָה֙ כִּֽי־תָב֣וֹא אֶל־הָאָ֔רֶץ  26,1– Až přijdeš do země…  Halachický midraš Sifrej vysvětluje: „Splň tuto micvu a jako odměna ti bude ‚vejdeš do země‘.“ Synové Izraele opravdu nebyli (Hospodinem) zavázáni plnit přikázání o přinášení prvotin úrody-bikurim dříve, než se usadí v zemi Izraele, poté, kdy ji dostanou „do dědictví a usadí se v ní“. Avšak to, že se národ synů Izraele rozhodl ještě před vstupem do Erec Jisrael splnit Boží přikázání o prvotinách, mu pomohlo později při vstupu do země Izraele. (Podle komentátora MALBIM-a, Meira Leibuše ben Jechiela Michaela Wissera, 1809-1879).
Pokračovat ve čtení “Paraša KI TAVO (Dt 26,1-29,8)” »

כִּֽי־תֵצֵ֥א לַמִּלְחָמָ֖ה עַל־אֹֽיְבֶ֑יךָ וּנְתָנ֞וֹ יְהוָ֧ה אֱלֹהֶ֛יךָ בְּיָדֶ֖ךָ וְשָׁבִ֥יתָ שִׁבְיֽוֹ 21,10 – Když vytáhneš do boje proti svým nepřátelům a Hospodin, tvůj Bůh, ti je vydá do rukou a ty zajmeš zajatce. Naši učenci říkali, že zlý pud denodenně vítězí nad člověkem a kdyby mu Všemohoucí nepomáhal, člověk by mu zcela podlehl (traktát Kidušin 30). Z toho se učíme, že přirozenými prostředky je velmi těžké zvítězit nad zlým pudem. Jestliže se to člověku podaří, může to člověka velmi oslabit, že nebude mít již na nový další boj se zlým pudem sílu. Proto Tóra uvádí: „Když vytáhneš do boje proti svým nepřátelům… “ Když však již začneš svůj boj, můžeš si být téměř zcela jist, že „Hospodin, tvůj Bůh, ti je vydá do rukou“. Proč? Protože těm, kteří se chtějí očistit od zlého pudu – ,מיצר רע těm nebesa pomáhají.
Pokračovat ve čtení “KI TECE (Dt 21,10 – 25,19)” »

שֹֽׁפְטִ֣ים וְשֹֽׁטְרִ֗ים תִּֽתֶּן־לְךָ֙….. אֲשֶׁ֨ר יְהוָ֧ה אֱלֹהֶ֛יךָ נֹתֵ֥ן לְךָ֖ 16,18  Ustanovíš si soudce a správce ve všech svých branách, které ti Hospodin, tvůj Bůh, pro tvoje kmeny dává. Ustanovíš si nad sebou takové soudce, kteří ti dají „Hospodina, tvého Boha“, t. j. kteří do tvého středu budou vnášet povědomí o Bohu. (z díla בוצינא דנהורא). Jedno ze zajímavých vysvětlení verše je, že Tóra se obrací k představitelům a představeným obcí, kteří zpravidla ustanovují rabíny, aby se tito nevydělovali z pospolitosti a nemysleli si, že se nemusí k svému rabínovi chovat s úctou a nejsou povinni řídit se jeho ustanoveními, neboť oni jej přece jmenovali do funkce. Představení obce neustanovili rabína pouze pro obec, ale ustanovili si jej tak i pro sebe. Je tedy jejich rabínem, jehož rad mají dbát a jeho ustanoveními se řídit. Pokud tomu tak bude, rabíni-soudcové (דיינים) budou soudit lid podle spravedlivého práva.
Pokračovat ve čtení “Paraša Šoftim (Dt 16,18-21,9)” »

וְהָיָ֣ה ׀ עֵ֣קֶב תִּשְׁמְע֗וּן אֵ֤ת הַמִּשְׁפָּטִים֙ הָאֵ֔לֶּה 7,12 – Za to, že tato práva budete poslouchat a bedlivě je dodržovat….  Čemu je to podobné? Synovi, po kterém otec chce, aby se učil Tóru. Pokud se syn nebude chtít učit, otec ho bude trestat, až nakonec nezbude synovi nic jiného, než že se ji začne učit, aby si ušetřil další tresty. Podobně se chová Mojžíš,  když říká synům Izraele, že nakonec stejně poslechnou – תִּשְׁמְע֗וּן, budou přinuceni k poslušnosti. Proto není lepší, aby poslouchal Hospodina ihned? (Rabi Simcha Bunem z Przysuchy-פשיסח, 1765-1827).
Pokračovat ve čtení “Paraša EKEV (Dt 7,12-11,25)” »

Tento šabat po půstu 9. avu nazýváme Šabat nachamú neboli Šabat utěšení podle prvních slov haftary, která začíná slovy: „נַחֲמוּ נַחֲמוּ, עַמִּי – Utěšte, utěšte můj národ…“ (Izajáš 40,1). Proč prorok uvádí dvakrát slovo „נַחֲמוּ“? Vysvětlit to lze tak, že první נחמו se vztahuje k utěšení po zničení I. jeruzalémského Chrámu (586 př.o.l.) a druhé “ נַחֲמוּ“ se vztahuje k utěšení po zboření II. jeruzalémského Chrámu (70 o.l.).Slovo „ואתחנן“ má v gematrii číselnou hodnotu 515. Mojžíš se 515 krát modlil k Hospodinu, aby mu umožnil vstoupit do zaslíbené země. Hospodin vyslechl jeho prosebné modlitby, ale odvětil mu, že to není jeho soukromá záležitost, ale záležitost celého národa synů Izraele. Kdyby to byla pouze jeho osobní prosba, vyhověl by jí. Na východním břehu Jordánu, naproti Jerichu, totiž po čtyřiceti dlouhých letech končí zázračné vedení – הנהגה נסית , které představovali Mojžíš, Áron a Miriam. Za Jordánem, v Erec Jisrael mu přichází na směnu přirozené vedení – Jehošua bin Nun. V zemi Izraele bude Hospodin svému lidu pomáhat, ale národ již sám bude muset dobývat tvrdou prací svůj chléb vezdejší. Hospodin přestal sesílat manu a křepelky, se smrtí Miriam zmizela také její zázračná studna, z níž synové Izraele čerpali vodu.
Pokračovat ve čtení “Paraša VAETCHANAN (Dt 3,23-7,11)” »

Tento šabat nazýváme šabat chazon podle haftary, kterou čteme z knihy proroka Izajáše a jež začíná slovy „חֲזוֹן, יְשַׁעְיָהוּ בֶן-אָמוֹץ – Vidění Izajáše, syna Amocova“. Pátou knihu Mojžíšovu – Devarim začínáme číst v synagógách o šabatu, který předchází půstu devátého avu.

אֵ֣לֶּה הַדְּבָרִ֗ים אֲשֶׁ֨ר דִּבֶּ֤ר מֹשֶׁה֙ אֶל־כָּל־יִשְׂרָא1,1  –   Toto jsou slova, která pronesl Mojžíš k celému Izraeli…. Touto parašou zahajujeme čtení stejnojmenné Páté knihy Mojžíšovy. Celá tato kniha se nese ve znamení slov našeho učitele Mojžíše, která vycházejí přímo z jeho srdce. Mojžíš si je vědom, že došel ke konci své životní pouti. Jako opravdový vůdce svého lidu, který jej vyvedl z Egypta a čtyřicet let vedl pouští, má obavy o jeho budoucnost. Krátce před tím, než synové Izraele vejdou do zaslíbené země Mojžíš je nabádá, aby nezapomněli na své zotročení v Egyptě, na východ ze země svého otroctví, na Boží zjevení na Sinaji a také aby nezapomněli na velké zkoušky, kterým byli vystaveni na Sinajské poušti. Připomíná jim místa, kde žíznili, jak vyvedl vodu ze skály, připomíná nebeskou manu, kterou po dobu čtyřiceti let Hospodin sesílal s nebes svému lidu. Mojžíš zná velice dobře svůj tvrdohlavý národ (עם קשה עורף). Mojžíšova slova jsou jeho závětí všem následujícím pokolením. Znějí jako hlasité varování a pokorná prosba společně. Jsou to slova, která zasévají hněv a milost. Slova vycházející z hlubin Mojžíšova srdce nacházejí místo v srdcích všech, kteří je poslouchají. Mojžíš si je vědom těžkostí, které čekají na lid ještě než tento vejde do země, ale také jsou mu známa nebezpečí, která číhají na syny Izraele poté, kdy se usadí v zaslíbené zemi. Jsou to obavy o morální zásady lidu, které bývají v době hospodářského rozkvětu v nebezpečí. Mojžíšova slova, kterými se loučí se svým lidem jsou součástí knihy Devarim. Každý, kdo pak tato slova čte v jakékoli generaci, nemůže nepociťovat, že jsou určena právě jemu. To, co Mojžíš zde říká, je aktuální nejen pro generaci, která vyšla z Egypta, ale pro všechny, kteří chtějí začít nový život v Eretz Jisrael. (Podle knihy Šmuela Avidora ha-Kohena לקראת שבת, Tel Aviv 1977).
Pokračovat ve čtení “Paraša Devarim (Dt 1,1 – 3,22)” »

Začíná období prázdnin a dovolených. Mnozí se chystají strávit nějaký čas třeba i mimo území své vlasti, v cizině. Jedni chtějí jet do Itálie, jiní do Skotska či Řecka, na Maltu nebo třeba do Thajska nebo Japonska. Důležitou věcí je příprava takové dovolené, což mimo jiné předpokládá zjištění si základních údajů o zemi, kterou chci navštívit, o městech, která se v ní nacházejí a památkách, které bych rád viděl. S nabytými informacemi ještě před cestou bude má dovolená mnohem kvalitnější. Podobně je tomu i ve vztazích mezi zeměmi. Každý stát se chce dovědět o tom druhém, zvláště pokud tento není počítán mezi státy přátelské, co nejvíce, aby v případě jakéhokoliv konfliktu mohl využít informace, které o něm shromáždil ve svůj prospěch. Proto má každá země rozvědku, která plní dané úkoly. Mojžíš na Hospodinův popud vysílá zvědy do kena’anské země, aby zjistili jaká ta země je, jaké obyvatelstvo v ní sídlí a v jakých městech tamnější obyvatelé žijí, zda v hrazených nebo bez hradeb a tak podobně. Hospodin nechce Mojžíšovi striktně nařizovat, aby tam zvědy poslal, proto mu říká “ שְׁלַח־לְךָ֣- pošli si“. Jestli chceš, pošli je, jestliže ne, neposílej je.
Pokračovat ve čtení “Paraša ŠLACH LECHA (Nu 13,1-15,41)” »