Paraša VAERA (Ex 6,2 – 9,35)

 

וּשְׁמִ֣י יְהוָ֔ה לֹ֥א נוֹדַ֖עְתִּי לָהֶֽם 6,2– Ale své jméno Hospodin jsem jim nedal poznat. Hospodin je Bohem našich praotců Abrahama, Izáka a Jákoba a jejich potomků. Ačkoli měl s nimi velmi těsný kontakt, první, komu se dal poznat Bůh jménem J-H-V-H (Hospodin, Věčný), byl náš učitel Mojžíš, následovník a důstojný pokračovatel víry praotců.V traktátu Sanhedrin 111a se uvádí: חבל על דאבדין ולא משתכחין neboli חבל על אלו שאבדו ואינם נמצאים (כאן אתנו) – Škoda těch, kteří odešli na věčnost a nejsou zde s námi. Tato slova pronášíme na památku zemřelých.V jednom velkém městě, kde však žilo velmi málo souvěrců studujících Tóru, se představitelé židovské obce rozhodli, že jmenují jednoho velkého učence rabínem komunity. Vychloubali se před ním, že v jejich městě jsou pochováni tací velikáni, jako například rabi David ha-Levi Segal (1586-1667), zvaný podle svého díla הט“ז nebo rabi Abraham Gombiner (1637-1683), autor díla מגן אברהםči rabi Akiba Eiger (1761-1837). Proto je rabínský úřad v jejich městě velmi ceněn a pro každého, kdo je tam rabínem, je to velká čest. Časem však tento učenec zjistil, že rabi Segal je pohřben ve Lvově, rabi Gombiner v Kaliszi a rabi Akiba Eiger v Poznani. Proto se obrátil na představitele obce a zeptal se jich: „Proč jste mě obelhali?“ Oni mu však odvětili: „Rabi, v žádném případě jsme tě neoklamali. Ve Lvově se učí הטורי זהב rabi Segala, proto tam není vůbec pohřben, naopak – on tam žije! Podobně v Kaliszi žije rabi Gombiner, protože se tam učí jeho dílo אברהם מגן. Taktéž v Poznani je stále živý rabi Akiba Eiger, protože se tam učí knihy, které napsal. Zde však, v našem městě, protože tu není nikoho, kdo by se učil jejich díla, jsou tu pohřbeni tito velikáni spolu se svými knihami, které napsali….“Toto je vysvětlení slov: „חבל על דאבדין“ – škoda těch, které ztrácíme tak, že jejich činy, slova a myšlenky nemají pokračovatele mezi živými.“ולא משתכחין“ – to je opravdová ztráta. Pokud však jsou žáci a následovníci díla zemřelých, pak to ztráta není.(Podle knihy שער בת רבים rabína Chajima Arie Leiba ben Josefa z Jedwabneho).
Pokračovat ve čtení “Paraša VAERA (Ex 6,2 – 9,35)” »

Sobotní oddíl Tóry – Paraša ŠEMOT (Ex 1,1-6,1)

וְאֵ֗לֶּה שְׁמוֹת֙ בְּנֵ֣י יִשְׂרָאֵ֔ל 1,1 – Toto jsou jména synů Izraele…  Již dříve Již dříve Písmo uvádělo jejich jména, ještě během jejich života (Gn 48,8.27). Zde jejich jména uvádí již poté, kdy zemřeli. Tím ukazuje, jak velice milí byli synové Izraele Hospodinu. Jsou podobní hvězdám, které Hospodin vyvádí a navrací (na jejich původní místo) podle jejich počtu a jmen, jak je řečeno (Iz 40, 26): „Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem.“
Pokračovat ve čtení “Sobotní oddíl Tóry – Paraša ŠEMOT (Ex 1,1-6,1)” »

Záhada 1800 let staré menory z Tiberias vysvětlena

menora vyrytá do vstupu do židovské hrobky; autor: Tal Rogoveski
menora vyrytá do vstupu do židovské hrobky; autor: Tal Rogoveski

Proč si křižáci vyzdobili čedičové schody rytinou menory? Tato záhada, která trvala sedm let od odkrytí dva tisíce let starého archeologického nálezu v Tiberias, je nyní vyřešena. Je dokladem proměnlivého a často neveselého vývoje ve Svaté zemi. O případu informují Times of Israel.

Sedmiramenná menora o velikosti 68 x 78 centimetrů byla odkryta při archeologických vykopávkách, které jsou prováděny od roku 2009 pod vedením Dr. Katii Cytryn-Silverman (též Katya Tzitrin Silverman) z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě.
Pokračovat ve čtení “Záhada 1800 let staré menory z Tiberias vysvětlena” »

Paraša NICAVIM – VAJELECH (Dt 29,9-30,20 a 31,1-30)

אַתֶּ֨ם נִצָּבִ֤ים הַיּוֹם֙ כֻּלְּכֶ֔ם לִפְנֵ֖י יְהוָ֣ה אֱלֹֽהֵיכֶ֑ם  29,9 – „Vy všichni stojíte dnes před Hospodinem, svým Bohem, vaši představitelé podle vašich kmenů, vaši starší, vaši správci , všichni izraelští mužové , vše děti….i tvůj drvoštěp i nosič vody…“ Všichni stojí před Hospodinem. Od nejvýše postavených až po nejprostší a nejchudší. Význam toho verše je takový: V Jobově knize 3,19 se uvádí: „Malý i velký jsou si rovni, otrok je tam svobodný, bez pána.“ Tam, t.j. na nebesích se vyjasní u každého, kdo byl doopravdy „malý“ a kdo byl opravdu „velký“. Docela dobře se může stát, že tam, na nebesích je „otrok svobodný, bez pána“- člověk, který je zde, na tomto světě považován za otroka, chudáka a za všemi opovrhovaného, tam, na nebesích je na něj pohlíženo jako na více svobodného než na toho, který je na tomto světě považován za pána.
Pokračovat ve čtení “Paraša NICAVIM – VAJELECH (Dt 29,9-30,20 a 31,1-30)” »

Paraša KI TAVO (Dt 26,1-29,8)

וְהָיָה֙ כִּֽי־תָב֣וֹא אֶל־הָאָ֔רֶץ  26,1– Až přijdeš do země…  Halachický midraš Sifrej vysvětluje: „Splň tuto micvu a jako odměna ti bude ‚vejdeš do země‘.“ Synové Izraele opravdu nebyli (Hospodinem) zavázáni plnit přikázání o přinášení prvotin úrody-bikurim dříve, než se usadí v zemi Izraele, poté, kdy ji dostanou „do dědictví a usadí se v ní“. Avšak to, že se národ synů Izraele rozhodl ještě před vstupem do Erec Jisrael splnit Boží přikázání o prvotinách, mu pomohlo později při vstupu do země Izraele. (Podle komentátora MALBIM-a, Meira Leibuše ben Jechiela Michaela Wissera, 1809-1879).
Pokračovat ve čtení “Paraša KI TAVO (Dt 26,1-29,8)” »

KI TECE (Dt 21,10 – 25,19)

כִּֽי־תֵצֵ֥א לַמִּלְחָמָ֖ה עַל־אֹֽיְבֶ֑יךָ וּנְתָנ֞וֹ יְהוָ֧ה אֱלֹהֶ֛יךָ בְּיָדֶ֖ךָ וְשָׁבִ֥יתָ שִׁבְיֽוֹ 21,10 – Když vytáhneš do boje proti svým nepřátelům a Hospodin, tvůj Bůh, ti je vydá do rukou a ty zajmeš zajatce. Naši učenci říkali, že zlý pud denodenně vítězí nad člověkem a kdyby mu Všemohoucí nepomáhal, člověk by mu zcela podlehl (traktát Kidušin 30). Z toho se učíme, že přirozenými prostředky je velmi těžké zvítězit nad zlým pudem. Jestliže se to člověku podaří, může to člověka velmi oslabit, že nebude mít již na nový další boj se zlým pudem sílu. Proto Tóra uvádí: „Když vytáhneš do boje proti svým nepřátelům… “ Když však již začneš svůj boj, můžeš si být téměř zcela jist, že „Hospodin, tvůj Bůh, ti je vydá do rukou“. Proč? Protože těm, kteří se chtějí očistit od zlého pudu – ,מיצר רע těm nebesa pomáhají.
Pokračovat ve čtení “KI TECE (Dt 21,10 – 25,19)” »

Paraša Šoftim (Dt 16,18-21,9)

שֹֽׁפְטִ֣ים וְשֹֽׁטְרִ֗ים תִּֽתֶּן־לְךָ֙….. אֲשֶׁ֨ר יְהוָ֧ה אֱלֹהֶ֛יךָ נֹתֵ֥ן לְךָ֖ 16,18  Ustanovíš si soudce a správce ve všech svých branách, které ti Hospodin, tvůj Bůh, pro tvoje kmeny dává. Ustanovíš si nad sebou takové soudce, kteří ti dají „Hospodina, tvého Boha“, t. j. kteří do tvého středu budou vnášet povědomí o Bohu. (z díla בוצינא דנהורא). Jedno ze zajímavých vysvětlení verše je, že Tóra se obrací k představitelům a představeným obcí, kteří zpravidla ustanovují rabíny, aby se tito nevydělovali z pospolitosti a nemysleli si, že se nemusí k svému rabínovi chovat s úctou a nejsou povinni řídit se jeho ustanoveními, neboť oni jej přece jmenovali do funkce. Představení obce neustanovili rabína pouze pro obec, ale ustanovili si jej tak i pro sebe. Je tedy jejich rabínem, jehož rad mají dbát a jeho ustanoveními se řídit. Pokud tomu tak bude, rabíni-soudcové (דיינים) budou soudit lid podle spravedlivého práva.
Pokračovat ve čtení “Paraša Šoftim (Dt 16,18-21,9)” »

Paraša REE (Dt 11,26-16,17)

Tento šabat během dopolední bohoslužby po čtení čtení Tóry ohlašujeme příchod nového měsíce – roš chodeš elul. Rvní den roš chodeš neboli 30. avu je v úterý, 22. srpna a druhý den roš chodeš neboli 1. elul je ve středu, 23. srpna. Měsíc elul je posledním měsícem židovského roku.

אָֽנֹכִ֛י נֹתֵ֥ן לִפְנֵיכֶ֖ם הַיּ֑וֹם בְּרָכָ֖ה וּקְלָלָֽה 11,26  – Hleď, dnes vám předkládám požehnání i zlořečení. Hleď, abys nevedl (nevládl) „střední cestou“ a nepřikláněl se ke kompromisům. Předkládám vám požehnání a zlořečení. Požehnání a zlořečení jsou tak principiálně rozdílné protiklady, že mezi nimi není možná „zlatá střední cesta“. Pokud nebudeš vést lid požehnáním, nutně ho povedeš prostřednictvím zlořečení. (Podle komentáře Obadii Sforna, 1470-1550).
Pokračovat ve čtení “Paraša REE (Dt 11,26-16,17)” »

Paraša EKEV (Dt 7,12-11,25)

וְהָיָ֣ה ׀ עֵ֣קֶב תִּשְׁמְע֗וּן אֵ֤ת הַמִּשְׁפָּטִים֙ הָאֵ֔לֶּה 7,12 – Za to, že tato práva budete poslouchat a bedlivě je dodržovat….  Čemu je to podobné? Synovi, po kterém otec chce, aby se učil Tóru. Pokud se syn nebude chtít učit, otec ho bude trestat, až nakonec nezbude synovi nic jiného, než že se ji začne učit, aby si ušetřil další tresty. Podobně se chová Mojžíš,  když říká synům Izraele, že nakonec stejně poslechnou – תִּשְׁמְע֗וּן, budou přinuceni k poslušnosti. Proto není lepší, aby poslouchal Hospodina ihned? (Rabi Simcha Bunem z Przysuchy-פשיסח, 1765-1827).
Pokračovat ve čtení “Paraša EKEV (Dt 7,12-11,25)” »

Paraša VAETCHANAN (Dt 3,23-7,11)

Tento šabat po půstu 9. avu nazýváme Šabat nachamú neboli Šabat utěšení podle prvních slov haftary, která začíná slovy: „נַחֲמוּ נַחֲמוּ, עַמִּי – Utěšte, utěšte můj národ…“ (Izajáš 40,1). Proč prorok uvádí dvakrát slovo „נַחֲמוּ“? Vysvětlit to lze tak, že první נחמו se vztahuje k utěšení po zničení I. jeruzalémského Chrámu (586 př.o.l.) a druhé “ נַחֲמוּ“ se vztahuje k utěšení po zboření II. jeruzalémského Chrámu (70 o.l.).Slovo „ואתחנן“ má v gematrii číselnou hodnotu 515. Mojžíš se 515 krát modlil k Hospodinu, aby mu umožnil vstoupit do zaslíbené země. Hospodin vyslechl jeho prosebné modlitby, ale odvětil mu, že to není jeho soukromá záležitost, ale záležitost celého národa synů Izraele. Kdyby to byla pouze jeho osobní prosba, vyhověl by jí. Na východním břehu Jordánu, naproti Jerichu, totiž po čtyřiceti dlouhých letech končí zázračné vedení – הנהגה נסית , které představovali Mojžíš, Áron a Miriam. Za Jordánem, v Erec Jisrael mu přichází na směnu přirozené vedení – Jehošua bin Nun. V zemi Izraele bude Hospodin svému lidu pomáhat, ale národ již sám bude muset dobývat tvrdou prací svůj chléb vezdejší. Hospodin přestal sesílat manu a křepelky, se smrtí Miriam zmizela také její zázračná studna, z níž synové Izraele čerpali vodu.
Pokračovat ve čtení “Paraša VAETCHANAN (Dt 3,23-7,11)” »

9. Av – půst a naděje

Dnes večer začíná půst 9. avu, který držíme až do úterního večera, do 21.24 hodin. Devátého avu roku 586 př.o.l. byl Babylóňany zničen první jeruzalémský Chrám a poté roku 70 o.l. Římany, druhý jeruzalémský Chrám. Toto datum je nejsmutnějším dnem v židovském kalendáři.Zboření Chrámu neznamenalo pouze zničení místa určeného pro modlitby a přinášení obětí, ale i místem zasedání nejvyššího zákonodárného sboru starověkého Izraele – Sanhedrinu. Chrám byl též do určité míry symbolem židovské nezávislosti.
Pokračovat ve čtení “9. Av – půst a naděje” »