Parašat Korach (Nu 16,1 – 18,32)

TóraJiž v předešlé paraše Šlach lechá byl spor mezi většinou zvědů, kteří pohaněli zaslíbenou zemi a mezi Kálebem a Jehošuou, kteří naopak se snažili dodávat lidu víru v její dobytí a obsazení.

V dnešní paraše máme opět spor – מחלוקת, v jehož středu stojí velmi inteligentní řečník, který dovede svými slovy strhnout pozornost nemalého počtu lidí. Otázkou však je, zda jeho slova jsou upřímná, tak jak se zdají jeho přívržencům nebo tu máme co do činění s člověkem lačnícím po moci a demagogem?

Pokračovat ve čtení “Parašat Korach (Nu 16,1 – 18,32)” »

Parašat Šlach lechá (Nu 13,1 – 15,41)

TóraNu 13,1

V paraše Lech lechá (Gn 12,1n) komentují naši učitelé, včetně Rašiho, Hospodinova slova k Abrahamovi „Odejdi ze své země…“ takto: A bude ti to k dobru a ku prospěchu.

Ve stejném smyslu bychom mohli komentovat první slova dnešní paraši šlach lechá. Všemohoucí říká Mojžíšovi שלח לך אנשים“: – Pošli muže….“ Pošli muže, aby prozkoumali zemi…. a bude ti to k dobru a ku prospěchu. Hospodin již dříve rozhodl, že Mojžíš zaslíbenou zemi spatří, ale nevejde do ní. Nyní tedy díky průzkumníkům, které Mojžíš poslal a kteří zemi zaslíbenou pomluvili, byl vstup izraelských kmenů do ní odložen o čtyřicet let. Tak se dostalo Mojžíšovi ještě dalších čtyřicet let života.

Pokračovat ve čtení “Parašat Šlach lechá (Nu 13,1 – 15,41)” »

Parašat hašavua BEHAALOTCHÁ (Nu 8,1 – 12,16)

TóraNu 8,4

Na počátku se naše paraša zabývá nejen povinností Árona rozsvěcovat světla menory, ale také nám říká, jak má být sedmiramenný chrámový svícen – menora vyroben:
וזה מעשה המנורה מקשה זהב עד ירכה עד פרחה מקשה היא כמראה אשר הראה ה‘ את משה כן עשה את המנורה
Svícen byl vyroben z tepaného zlata, od podstavce až ke květům byl vytepán ze (z jednoho kusu) zlata. Mojžíš zhotovil svícen podle vzoru, který mu ukázal Hospodin.

Pokračovat ve čtení “Parašat hašavua BEHAALOTCHÁ (Nu 8,1 – 12,16)” »

Parašat Naso (Nu 4,21 – 7,89)

TóraNu 5,12

איש איש כי תשטה אשתו

Kdyby se žena některého muže dostala na scestí

Naši učitelé, blahé paměti (חזל ) říkali, že člověk nehřeší, dokud nezhloupne. Dříve pokud byl mezi Židy člověk, který by spáchal přestupek, bylo to proto, že zhloupl, a dnes člověk plní přikázání – micvu, jedině pokud zmoudří.

(Rabi Ješajahu Horowitz, asi 1575 – 1630)

Nu 6,24

יברכך הוישמרך

Ať Hospodin ti žehná a chrání tě

Pokračovat ve čtení “Parašat Naso (Nu 4,21 – 7,89)” »

Parašat Bemidbar (Nu 1,1 – 4,20)

TóraPrvní paraša stejnojmenné čtvrté knihy Mojžíšovy nás seznamuje se sčítáním bojeschopných mužů na Sinajské poušti. Zde také vidíme, že synové Izraele byli uspořádáni do čtyř útvarů seskupených kolem kmenů Juda, Ruben, Efrajim a Dan. Každý kmen je sečten, každý kmen má svého velitele a každý kmen stojí pod svou korouhví. Můžeme zcela nepochybně říci, že uspořádání kmenů bylo přesně podle vojenského řádu. Pokud není ve vojsku řád a kázeň, pokud není strategická koordinace všech vojenských složek, je boj předem prohraný. Bylo tomu tak před více než třemi tisíci lety, je tomu tak i dnes. Armáda je složena z mnoha částí a praporů (motorizovaná pěchota, ženijní vojsko, tankisté, dělostřelci, letectvo….), pokud tato vojska mají schopné velení a jsou vzájemně strategicky koordinovány s ohledem na celkovou údernou sílu, tak i po těžkých bojích nakonec armáda jako celek zvítězí.

Pokračovat ve čtení “Parašat Bemidbar (Nu 1,1 – 4,20)” »

Parašat Behar – Bechukotaj (Lv 25,1-27,34)

S ohledem na pracovní cestu rabiho Mayera Vám tento týden přinášíme jeho komentář k týdennímu oddílu Tóry z roku 2009, který však nic neztratil na aktuálnosti.

TóraLv 25,20-21 sedmý rok odpočinutí – šmita

Snad řeknete: Co budeme jíst sedmého roku, když nebudeme sít ani sklízet žádnou úrodu? Na můj rozkaz sestoupí na vás šestého roku mé požehnání, takže vydá úrodu na tři roky.

Pokračovat ve čtení “Parašat Behar – Bechukotaj (Lv 25,1-27,34)” »

Parašat Emor (Lv 21,1 – 24,23)

TóraLv 21,1

ויאמר האל משה אמור אלהכהנים בני אהרן….

A Hospodin řekl Mojžíšovi: „Mluv ke kněžím, Áronovým synům…“

Komentátor rabi Šlomo Jicchaki-Raši zde odkazuje na pasáž z traktátu Jevamot 114a, která ukládá dospělým kněžím (כהנים) postarat se o to, aby jejich děti neporušovaly zákazy spojené s kněžskou svatostí. Kněží mají povinnost vychovávat své děti k tomu, aby v budoucnu převzaly v rituální čistotě a svatosti kněžský úřad.

V této paraše se hovoří o svatosti, jejíž nejvyšší stupeň má velekněz (כהן הגדול) a kněží.

Pokračovat ve čtení “Parašat Emor (Lv 21,1 – 24,23)” »

Parašat Kedošim (Lv 19,1 – 20,27)

TóraTato paraša je plná přikázání – מצוות. Rabi Nisim ben Jakob z Kairuwanu, který žil v 11. století uvádí, že význam slov „תהיו קדושים – buďte svatí“ je „buďte odděleni od hříchů“.

Lv 19,3

איש אמו ואביו תראו ואת שבתותי תשמרו אני יהוה אלוקיכם.

Každý měj v úctě svou matku a otce. Dbejte na mé šabaty (dny odpočinku). Já jsem Hospodin, váš Bůh.

Tyto dvě micvy nalezneme v Desateru. V Desateru zní micva takto: „Cti svého otce a matku….“ Na prvním místě je otec. Většinou bývá přísnější otec, kterého se bojíme, ale matka bývá shovívavější, proto ji ctíme. Avšak bát se otce se máme podobně, jako první člověk Adam se bál Hospodina, svého stvořitele. Byla to bázeň, která však vycházela z Adamovy lásky k Bohu – יראה מפני האהבה. Vždyť Hospodin byl vlastně „rodičem“ prvních lidí – Adama a Evy. Proto také náš vztah k rodičům má být stejný jako k Bohu.

Pokračovat ve čtení “Parašat Kedošim (Lv 19,1 – 20,27)” »

Parašat Šmini (Lv 9,1 – 11,47)

TóraLv 9,1

ויהי ביום השמיני…. Bylo pak osmého dne, tu zavolal Mojžíš Árona, jeho syny…

Paraša začíná slovesem „היה – byl“. Sloveso však je ve formě budoucího času „יהי – bude“, ale před ním stojí „ו“, které nazýváme vav consecutivum, a to mění  čas slovesa z budoucího na minulý, proto: „Bylo pak osmého dne…“

Toto vav consecutivum vytváří jakousi spojnici mezi minulostí a budoucností.

V minulosti jsme měli sedm pastýřů – רועים שבעה – Abrahama, Izáka, Jákoba, Josefa, Mojžíše, Árona a Davida. Osmým pastýřem, kterého v budoucnu povolá Hospodin, bude námi očekávaný Mesiáš – משיח.

Pokračovat ve čtení “Parašat Šmini (Lv 9,1 – 11,47)” »

Parašat Cav (Lv 6,1 – 8,36), šabat zachor

TóraŠabat před Purimem nazýváme šabat Zachor. Vyndaváme z aron ha-kodeš dva svitky Tóry a z druhého svitku předčítáme osmému vyvolanému muži-maftírovi tři verše z páté knihy Mojžíšovy 25,17-19. „Vzpomeň, co ti učinil Amálek na cestě, když jste táhli z Egypta…..“

Na jednu stranu, když každoročně před Purimem čteme tyto tři verše, tak se může zdát, že si stále Amáleka připomínáme a tím mu vlastně děláme „reklamu“. Micva je vymazat Amáleka zpod nebes a ne nezapomenout na něj. Micva je však nezapomenout na to, co nám Amálek učinil.

Pokračovat ve čtení “Parašat Cav (Lv 6,1 – 8,36), šabat zachor” »

Paraša Vajikra (Lv 1,1 – 5,26)

TóraTento šabat (12. března) jsme začali v synagógách číst třetí knihu Mojžíšovu, která se v naší tradici také nazývá תורת כהנים – Učení (Řád) kněží.

Třetí kniha Mojžíšova začíná výčtem různých druhů obětí: Oběť zápalná – עולה (1. kap.), oběť moučná – מנחה (2. kap.), oběť pokojná (míru) – שלמים (3.kap.), oběť za neúmyslný hřích – חטאת (4. kap.) a oběti za další různá neúmyslná provinění – אשם(5. kap.).

Pokračovat ve čtení “Paraša Vajikra (Lv 1,1 – 5,26)” »

Paraša Pekudej (Ex 38,21-40,38)

Ex 38,21
Toto je součet (použitého materiálu na stavbu) příbytku, příbytku svědectví….
Proč Mojžíš dělá výčet materiálu, např. zlata, stříbra a mědi, které synové Izraele darovali na stavbu příbytku svědectví? Přece sám Hospodin svědčí o Mojžíšově důvěryhodnosti: „Ne tak je to s mým služebníkem Mojžíšem, důvěryhodným v celém mém domě“ (Nu 12,7). Naši učitélé říkali, že Mojžíš slyšel různé pomlouvače, jak říkají: „Podívejte se na něj, jak ztloustl, podívejte, jak zbohatl z našich darů na stavbu příbytku.“ Mojžíš nechtěl, aby se pomluvy – לשון הרע rozšiřovaly mezi lidem, proto přikázal seznámit syny Izraele s množstvím materiálu, který byl použit na stavbu. Člověk musí být „čistý“ jak před Hospodinem, tak před bližními.

Pokračovat ve čtení “Paraša Pekudej (Ex 38,21-40,38)” »