Paraša Vajakhel – Pekudej (Ex 35,1-38,20 a 38,21-40,38) – šabat ha-chodeš

Tento šabat ohlašujeme příchod nového měsíce nisanu (28. března). Vyndaváme z aron ha-kodeše dva svitky Tóry. Z prvního čteme pro sedm vyvolaných mužů dvě paraši Vajakhel-Pekudej a z druhého svitku čteme pro osmého vyvolaného muže, pro maftíra pasáž z Exodu 12,1-20.

וַיַּקְהֵ֣ל מֹשֶׁ֗ה אֶֽת־כָּל־עֲדַ֛ת בְּנֵ֥י יִשְׂרָאֵ֖ל 35.1

Mojžíš shromáždil celou pospolitost (obec) synů Izraele…“ Pokud hovoříme o „עדה“ o „pospolitosti-obci“, tak v obecném významu je עדה deset mužů starších 13 let, tedy minjan. Zde se však nalézáme trochu výše. Hovoříme-li o כל עדת בני ישראל, máme na mysli náboženskou obec, nikoli pouze jakousi pospolitost náhodně shromážděných jedinců. Můžeme také hovořit o dobré obci-עדה טובה, ale také o špatné obci -עדה רעה . Příkladem špatné pospolitosti je například deset (minjan) z dvanácti zvědů, které Mojžíš vyslal do kenaánské země, aby o ní přinesli informace. Oni však vnesli do srdcí lidu malomyslnost, strach a pochybovačnost o možnosti obsadit Kenaán (Nu 13,1n). Dále se píše, že „celá pospolitost – obec pozdvihla svůj hlas, dali se do křiku a lid tu noc proplakal“( Nu 14,1 ). Komentátor Raši ( 1040-1105 ) vysvětluje עדה =סנהדראות, t.j. Soudní dvory, tedy soudcové-stařešinové lidu. Dříve byl náš nejvyšší zákonodárný a soudní dvůr – Sanhedrin především nejvyšší náboženskou institucí, zvláště po zboření druhého Chrámu, roku 70 o.l.

Tu se dostáváme k jednomu z fenoménů židovského lidu. עדה – náboženská pospolitost (obec) se mění v národ. Již dříve jsme byli faraónem označeni jako národ:„Hle, národ synů Izraele je početnější a mocnější než my“(Ex 1,9). Avšak opravdový přerod z náboženské pospolitosti – obce v národ nás čekal až pod horou Sinaj, kdy jsme přijali Desatero a Tóru – מעמד הר סיני. Jak je známo, náboženská pospolitost nemůže existovat bez představitele, bez duchovního vůdce. V našem případě přirozeným a opravdovým duchovním pastýřem byl Mojžíš, který byl nejen nejvyšší autoritou náboženskou a soudní, ale byl svým způsobem i králem, který drží v rukou i otěže vlády světské.

Po zániku jednotného izraelského království, po smrti Šalomounově (asi 931 př.o.l.), ustupuje עדה- náboženská pospolitost do pozadí. Jsme svědky rychlého zpohanštění vyšších vrstev izraelské společnosti, která je špatným příkladem prostému lidu, který se stále více poddává cizím pohanským kultům. Zpronevěření se Božímu Zákonu byla jedna z příčin konce izraelského království. Asyřané zemi okupovali (r.721 př.o.l.) a odvedli 10 izraelských kmenů do vyhnanství, kde se tyto zcela asimilovaly. Tak skončila עדה, která nedokázala čelit svodům okolních kultů a která neměla již ve svém středu takovou osobnost, kterou byl prorok Elijáš, žijící o 140 let dříve. Elijáš vystupuje jako neohrožený apologeta Božího Zákona proti nástrahám Achabovy manželky, královny Izebel (Jazábel). Pokračovat ve čtení “Paraša Vajakhel – Pekudej (Ex 35,1-38,20 a 38,21-40,38) – šabat ha-chodeš” »

ParašaKI TISA Ex 30,11-34,35) – šabat para

Tento šabat, 18. března, se nazývá šabat para. Vyndaváme z aron ha-kodeše dva svitky Tóry. Z prvního čteme pro 7 vyvolaných mužů parašu Ki tisa a z druhého svitku čteme pro osmého vyvolaného muže, pro maftira pasáž ze 4. Mojžíšovy 19,1- 22 o červené krávě, jejíž popel smísený s vodou očišťuje rituálně nečistého člověka, který se dotkl zemřelého nebo náhrobku. Pokud není takový člověk očištěn od rituální nečistoty „tum’at met“, nemůže přinášet oběti. Jak Mojžíš zjišťoval počet dvacetiletých a starších mužů? Každý z nich, dal při sčítání výkupné Hospodinu za svůj život. Výkupným byl kousek stříbra o váze půl šekelu. Bohatý nedal více a chudý nedal méně než kousek stříbra o váze půl šekelu (verše 12.-15.) Potom spočítali kousky stříbra a podle jejich počtu zjistili, kolik je dvacetiletých a starších mužů. Lidé se nesmí počítat 1, 2, 3…. jako skot. Například v synagóze, když chceme zjistit je-li přítomno 10 dospělých mužů (minjan), přítomné nepočítáme 1, 2, 3…, ale počítáme je písmeny hebrejské abecedy alef, bet, gimel…. až dojdeme do jud, t.j. 10.

כִּ֣י תִשָּׂ֞א אֶת־רֹ֥אשׁ בְּנֵֽי־יִשְׂרָאֵל֮ לִפְקֻֽדֵיהֶם֒ וְנָ֨תְנ֜וּ אִ֣ישׁ כֹּ֧פֶר נַפְשׁ֛וֹ לַֽיהוָ֖ה 30,11  – Když budeš zjišťovat počet synů Izraele povolaných do služby, ať dá každý Hospodinu výkupné za svou duši. Když budeš hledat vůdce pro syny Izraele, ustanov pouze takového, který bude ochoten dát sebe jako výkupné za duši – כפר נפשו a svou duši zcela oddat pro dobro národa synů Izraele. (Podle komentátora Tóry rabína Moše Alšecha, 1508-1593) Pokračovat ve čtení “ParašaKI TISA Ex 30,11-34,35) – šabat para” »

Paraša TECAVE (Ex 27,20 – 30,10) – šabat zachor

Šabat bezprostředně před svátkem Purim, se nazývá Šabat zachor. Při ranní bohoslužbě vyndáváme z aron hakodeš 2 svitky Tóry. Z prvního čteme pro sedm mužů sobotní oddíl „Tecave“ a z druhého svitku předčítáme osmému vyvolanému muži – maftírovi pasáž z Dt 25,17-19 „זָכ֕וֹר אֵ֛ת אֲשֶׁר־עָשָׂ֥ה לְךָ֖ עֲמָלֵ֑ק… – Pamatuj, co ti učinil Amálek, když jste táhli z Egypta…“ Amálek je zapřísáhlý nepřítel a nenávistník židovského národa, s nímž jsme vedli boje nejen v době Mojžíšově, ale i za krále Šaula, který po vítězné bitvě nad národem (kmenem) Amáleka zajal jeho krále Agaga (1 S 15. kap.). Haman, vezír perského krále Achašvéroše, který plánoval vyvraždit všechny Židy perské říše, byl potomkem amáleckého krále Agaga (Est 3,1).

V této jediné paraše není jmenovitě Mojžíš uveden. Proč tomu tak je? Odpověď na tuto otázku nám dá následující paraša Ki tisa, přesněji v Exodu 32,32, kde Mojžíš prosí Všemohoucího, aby odpustil lidu hřích, kterého se dopustil ulitím zlatého telete. Mojžíš říká Hospodinu: „Můžeš jim tento hřích ještě odpustit? Ne-li, vymaž mě z knihy, kterou jsi napsal!“ Mojžíš byl člověkem nanejvýš učeným – חכם. V traktátu Makot 11a se uvádí: “ .“וקללת חכם אפילו על תנאי היא באה (מכות יא, א)Odtud se učíme, že kletba učence, byť vyslovena podmínečně, se naplní. Bůh lidu prominul a samozřejmě nevymazal Mojžíšovo jméno z celé Tóry, ale pokud se i přesto měla naplnit slova spravedlivého, tak Hospodin Mojžíšovo jméno neuvedl v této paraše. Pokračovat ve čtení “Paraša TECAVE (Ex 27,20 – 30,10) – šabat zachor” »

TRUMA (Ex 25,1 – 27,19)

וְיִקְחוּ־לִ֖י תְּרוּמָ֑ה 25,2 – Ať pro mne vyberou dávku…  V knize Přísloví se praví (4,2): „Vždyť jsem vám dal výborné znalosti, moje učení neopouštějte.“ Musíme vidět Tóru jako „obchodní zboží“. Není obchodníka, který by zcela zanechal obchodu jen proto, že několikrát prodělal. Protože, kdyby to vzdal, tak by vlastně úplně zbankrotoval. Podobně je to i s Tórou. Někdy se stává, že nemáme úspěch v jejím učení, ale přesto nesmíme učení Tóry zanechat. Naopak, musíme se ještě s větším úsilím věnovat jejímu učení. Protože když člověk zcela opustí učení Tóry, jako by nebyl. (podle rabína Davida z Kocka, 1809-1873)

וְזֹאת֙ הַתְּרוּמָ֔ה… זָהָ֥ב וָכֶ֖סֶף וּנְחֹֽשֶׁת 25,3 – A toto je oběť pozdvihování… zlato, stříbro a měď . Co tvoří oběť pozdvihování? Zlato, stříbro, měď – זהב, כסף, נחשת. Bratislavský rabín Moše Schreiber, zvaný Chatam Sofer (l762-1839) nám ukázal, že za písmeny tvořícími výše uvedená slova se skrývají dny židovského kalendáře, kdy se čte v synagógách Tóra. ז = 7, sedmý den, t.j. šabat, ה = 5, pátý den, t.j. čtvrtek, 2=ב  druhý den, t.j. pondělí. כ = Kipurim (Jom kipur), ס = Sukot, פ = Pesach, Purim. נ = Nerot (svíčky, t.j. Chanuka), ח = Chodeš (zač. Nového měsíce-novoluní), ale také Roš hašana-Nový rok, což je začátek měsíce tišrej, ש = Šavuot, Šmini aceret, Simchat tora, ת = Taanit (půst – je pět všeobecných postů, kdy se čte z Tóry). Pokračovat ve čtení “TRUMA (Ex 25,1 – 27,19)” »

Bůh je největší a nejvěrnější spojenec, řekl papež židovské delegaci

Vatikán. Papež František dnes přijal delegaci židovských představitelů, v čele s argentinským rabínem Abrahamem Skorkou, kteří mu věnovali nové vzácně vypravené vydání Tóry. Na bohatě ilustrované a pečlivě literárně zpracované edici se podílela řada osobností různých národností a náboženských vyznání, podotkl římský biskup a poděkoval svým hostům za nápad shromáždit se kolem Mojžíšova zákona, který je darem Pána, Jeho zjevením a Slovem.

“Tóra, kterou sv. Jan Pavel II. nazval „živým učením živého Boha“ (Promluva k účastníkům oslav 25. výročí vydání deklarace Nostra aetate, 6.12.1990), překypuje otcovskou a niternou láskou Boha, láskou učiněnou ze slov a konkrétních gest, láskou, ze které se stává smlouva. A právě tento pojem – smlouva – oplývá ozvěnami, které sdílíme. Bůh je největší a nejvěrnější spojenec. Povolal Abrahama, aby jím počínaje utvořil národ, který by se stal požehnáním pro všechny národy země. A sní o světě, ve kterém by všichni muži a ženy byli Jeho spojenci, a proto žili v souladu mezi sebou a se stvořením.“ Pokračovat ve čtení “Bůh je největší a nejvěrnější spojenec, řekl papež židovské delegaci” »

Paraša MIŠPATIM (Ex 21,1 – 24,18) – šabat šekalim

Šabat, kdy ohlašujeme příchod nového měsíce adaru (první a druhý den roš chodeš budou v neděli, 26. a v pondělí, 27. února) nazýváme šabat šekalim. Vyndáváme dva svitky Tóry a z druhého svitku předčítáme osmému vyvolanému muži – maftirovi pasáž z Ex 30,11-16.

וְאֵ֨לֶּה֙ הַמִּשְׁפָּטִ֔ים אֲשֶׁ֥ר תָּשִׂ֖ים לִפְנֵיהֶֽם 21,1 – A toto jsou zákony, které jim předložíš. Proč tato slova, kterými začíná naše paraša, jsou ihned za přikázáním o oltáři (paraša Jitro, Ex 20,24-25)? Komentátor rabi Šlomo Jicchaki, zvaný Raši (1040-1105), vysvětluje blízkost obou textů tím, že Sanhedrin (soudní dvůr) zasedal nedaleko oltáře, v chrámové místnosti, zvané „sál z tesaných kamenů – לשכת הגזית (liškat ha-gazit)“. U všech národů světa nejsou zákony určující mezilidské vztahy považovány za náboženskou povinnost. Naopak, považují se za občanskou či stavovskou povinnost, za povinnost společnosti vůči jedinci a naopak. Jejich cílem je udržet ve společnosti a ve státě pořádek a řád. Pro nás však i tyto čistě „sekulární“ zákony představují ustanovení, která jsme dostali na Sinaji, a proto mají svatost Božího příkazu – micvy. Podobně jako chrámové oběti byly určitým specifickým projevem služby Bohu, tak i plnění zákonů považujeme za určitý druh služby Bohu. Tóru si můžeme představit jako obrovský královský palác s 613 nádhernými sály a komnatami, které nazýváme micvot. Abychom mohli vejít do paláce a navštívit všech 613 sálů a komnat, musíme mít především klíč od hlavní palácové brány, kterou si jím odemkneme. Malý klíč nám umožní vstup do nejkrásnějších a nejskrytějších míst paláce. Tímto klíčem je pro nás ono klasické: ואהבת לרעך כמוך“ – A budeš milovat svého bližního jako sebe sama (neboť on je jako ty)“ (Lv 19,18). O tomto přikázání – micvě řekl rabi Akiba, že to je כלל גדול בתורה – velké pravidlo v Tóře. Pokud tedy chceme proniknout do hlubokých tajů Tóry, musíme nejdříve mít malý klíč, kterým si odemkneme její brány. Tudíž každý z nás musí být především ČLOVĚKEM, aby mohl vstoupit do všech 613 komnat paláce. Pokračovat ve čtení “Paraša MIŠPATIM (Ex 21,1 – 24,18) – šabat šekalim” »

Paraša JITRO (Ex 18,1 – 20,26)

lo-10V této paraše čteme Desatero, které Hospodin pronesl na hoře Sinaj.

וַיִּשְׁמַ֞ע יִתְר֨וֹ כֹהֵ֤ן מִדְיָן֙ חֹתֵ֣ן מֹשֶׁ֔ה אֵת֩ כָּל־אֲשֶׁ֨ר עָשָׂ֤ה אֱלֹהִים֙ לְמֹשֶׁ֔ה וּלְיִשְׂרָאֵ֖ל עַמּ֑וֹ 18,1  „Jitro, midjánský kněz, Mojžíšův tchán, uslyšel o všem, co Bůh učinil Mojžíšovi a svému izraelskému lidu, že Hospodin vyvedl Izraele z Egypta.“ Stojí přece napsáno „vše, co Bůh učinil“, proč je opět napsáno, že je vyvedl z Egypta? Protože východ z Egypta umocnil takovým způsobem svatost, která „otevřela dveře“ pro cizí a vzdálené víře v Hospodina, a tito se mu pak mohli přiblížit. A tato veliká síla svatosti přitahovala veškerou dobrou vůli, která se nacházela na Zemi. Tím, že Hospodin vyvedl Izraele z Egypta, byla dána Jitrovi možnost přiblížit se této svatosti a konvertovat. (Dle díla שפת אמת rabína Jehudy Arieho Leiba Altera, 1847-1905).
יִתְר֨וֹ – Jitro. Měl sedm jmen: Re’uel, Jeter, Jitro, Chovav, Chever, Keni a Putiel. Jeter – יתר (od kořene slova znamenajícího „přidávat“. Protože byl „přidán“ jeden oddíl v Tóře. Jitro – יתרו, protože když se stal Židem a začal plnit micvot, přidali k jeho jménu písmeno „ו „. Chovav – חובב, protože miloval (חבב –chibev) Tóru. Chovav je určitě Jitro, neboť je psáno v knize Soudců 4,11: „…od potomků Chovava, tchána Mojžíšova…“ Někteří předpokládají, že Re’uel – רעואל byl Jitrovým otcem (viz Nu 10,29). Proč je však psáno: „וַתָּבֹ֕אנָה אֶל־רְעוּאֵ֖ל אֲבִיהֶ֑ן – Když přišly ke svému otci Reúelovi…“ (Ex 2,18). Z čeho vyvozujeme, že Re’uel je Jitro? Protože děti nezřídka nazývají dědečka ocem. Tatové vysvětlení nacházíme v Sifri. (Komentář rabína Šloma Jicchakiho – Rašiho, 1040-1105).

Pokračovat ve čtení “Paraša JITRO (Ex 18,1 – 20,26)” »

Paraša Bešalach (Ex 13,17 – 17,16) šabat šira a Nový rok stromů

images79r8cbgf

וַיְהִי בְּשַׁלַּח פַּרְעֹה 13,17 – Když farao lid propustil   Tak se chovají ve všech dobách ti, kteří nás nenávidí. Zpočátku nás obviňují ze všeho možného a za každou cenu se nás chtějí zbavit. Potom, když chceme konečně odejít a tak splnit jejich přání, tu naráz začnou bít na poplach a všemi prostředky se nám snaží v našem odchodu ze země zabránit. ( z díla Pardes Josef, Josefa Pacanowského, jednoho z předválečných rabínů Lodže)  Tento jeho komentář byl v oněch letech velmi aktuální, uvědomíme-li si, jak se v tehdejším nacistickém Německu třicátých let chovali k Židům. Jak němečtí Židé do tzv. křišťálové noci v listopadu 1938 byli „nábádáni“ k odjezdu. Po listopadu 1938 se již jen některým podařilo uprchnout, ale ti kdo zůstali, neměli již šanci odejít z Německa a zachránit si holé životy.

וְלֹֽא־נָחָם אֱלֹהִים דֶּרֶךְ אֶרֶץ פְּלִשְׁתִּים 13,17 – a nevedl je Bůh cestou směřující do země Pelištejců…“Hospodin je nevedl přirozenou cestou, podobně jako déšť (voda) padá s nebes a obilí roste ze země. S syny Izraele jednal Hospodin právě opačně. Chléb jim seslal s nebes (mana) a vodu ze země (zázračná studnice Miriam, která syny Izraele provázela na poušti až do její smrti). Jistě je mohl vést přímou, mnohem kratší a lehčí cestou, do zaslíbené země. Hospodin však jednal opačně, neboť chtěl syny Izraele připravit na dobu, kdy budou muset ve své zemi řešit těžké problémy a ne vše půjde hladce a „bezbolestně“.

Pokračovat ve čtení “Paraša Bešalach (Ex 13,17 – 17,16) šabat šira a Nový rok stromů” »

Paraša BO (Ex 10,1 -13,16)

images79r8cbgf

וַיֹּ֣אמֶר מֹשֶׁ֔ה בִּנְעָרֵ֥ינוּ וּבִזְקֵנֵ֖ינוּ נֵלֵ֑ךְ 10,9 – Mojžíš odvětil: „Půjdeme se svou mládeží i se starci….“ Faraón byl ochoten souhlasit s tím, že dospělí vyjdou z Egypta, jak se uvádí v 11. verši: „Vy muži si jděte a služte Hospodinu…“ Egyptský vládce si chtěl však děti a mládež synů Izraele ponechat v Egyptě. Dobře věděl, že totiž bez mladého pokolení židovský národ přestane existovat. Proto také náš učitel Mojžíš s tímto faraonovým návrhem nesouhlasí a říká: „Půjdeme se svou mládeží i se starci, půjdeme se svými syny i dcerami….“ Staré i mladé pokolení musí vyjít z Egypta a sloužit Hospodinu, jedině tak to bude plnohodnotná služba Bohu. (Podle knih kázání).

וִ֥יהִי חֹ֖שֶׁךְ עַל־אֶ֣רֶץ מִצְרָ֑יִם וְיָמֵ֖שׁ חֹֽשֶׁךְ 10,21  – a nastane nad egyptskou zemí taková temnota, že se dá nahmatat.  Obyčejná tma není stvořena k žádnému zvláštnímu účelu. Taková tma je prostě odvrácenou stranou světla, jedná se o nepřítomnost světla. Na místě, kde světlo není přítomno, je samozřejmě tma. Proto taková tma nepředstavuje nic zvláštního, je to prostě normálnítma tak, jak ji známe. Stačí však malé světlo, které velkou část tmy „vyžene“. Egyptská tma byla však něco zcela jiného. Tu Hospodin stvořil právě pro tento účel, aby ztrestal faraóna a Egypťany. חושך וימש – že se dá nahmatat, t. j. že není v moci ani sebevětšího a sebesilnějšího světla takovou tmu eliminovat (Podle komentátora Obadii Sforna, 1475-1550) (Egyptskou tmu můžeme přirovnat ke kosmickým tzv. černým dírám, které také pohlcují veškeré světlo).

Pokračovat ve čtení “Paraša BO (Ex 10,1 -13,16)” »

Paraša VAERA (Ex 6,2 – 9,35)

images79r8cbgfTento šabat, 28. ledna je podle židovského kalendáře prvním dnem měsíce švatu, proto jej nazýváme šabat roš chodeš –- שבת ראש חודש sobota novoluní. O tomto šabatu jsou proto určité změny v synagogální liturgii. V pátek večer, kdy šabat začíná, v modlitbě amida doplňujeme „יעלה ויבוא“ pro novoluní. O šabatu v raní modlitbě šacharit v amidě doplňujeme יעלה ויבוא““. Po amidě recitujeme poloviční Halel – חצי הלל a po něm vyjmeme z aron ha-kodeš dva svitky Tóry. Z prvního předčítáme sedmi vyvolaným mužům parašu VAERA a z druhého svitku předčítáme osmému vyvolanému – maftírovi z paraši Pinchas (4. Mojžíšova 28,9-15). Maftír poté čte haftaru na novoluní z knihy proroka Izajáše 66,1-24. Po uložení svitků zpět do aron ha-kodeše se modlíme musaf na šabat roš chodeš. Ke konci dopolední modlitby také recitujeme 104 Žalm – ברכי נפשי. Pokračovat ve čtení “Paraša VAERA (Ex 6,2 – 9,35)” »

Paraša ŠEMOT (Ex 1,1 – 6,1)

images79r8cbgf

וְאֵ֗לֶּה שְׁמוֹת֙ בְּנֵ֣י יִשְׂרָאֵ֔ל 1,1 – Toto jsou jména synů Izraele   Komentátor Raši uvádí, že se podobají hvězdám. Synové Izraele musí vědět, že je Hospodin miluje. Proto Všemohoucí stvořil hvězdy, aby osvětlovaly noční tmu. Proto také Hospodin stvořil syny Izraele, aby šířili Boží světlo a vnášeli ho do nejtemnějších míst. (שפת אמת – R. Jehuda Arie Leib Alter, 1847-1905, Górský Rebe)

אִ֥ישׁ וּבֵית֖וֹ בָּֽאוּ 1,1- Přišli, každý se svou rodinou . Přišli do Egypta se svými domy z Erec Jisrael, t.j. přinesli si s sebou batej midrašot-školy, aby se v nich učili Tóře. V batej midrašot, které jsou mimo Erec Jisrael, se nalézá svatost Země Izraele. (תורת משה)

הִנֵּ֗ה עַ֚ם בְּנֵ֣י יִשְׂרָאֵ֔ל רַ֥ב וְעָצ֖וּם מִמֶּֽנּול֑ו הָ֥בָה נִֽתְחַכְּמָ֖ה ל֑וֹ…. 1,9-10 Hle, izraelský národ je početnější a zdatnější než my. Musíme s ním nakládat moudře… Když pro syny Izraele nastanou těžké časy, vždy z jejich středu povstane vůdce, který posiluje lid v této nelehké době. Dodává srdcím lidí odvahu, pomáhá jim dobrým slovem a radou odolávat útisku a ústrkům. Nenechává svůj národ zmalomyslnět v době jeho těžkých zkoušek a tak jej zachraňuje od nejhoršího. Všichni nenávistníci Izraele znají tuto skutečnost ve všech dobách a proto své ničitelské úsilí soustřeďují právě proti takovým vůdcům izraelského národa. Snaží se například co nejvíce omezit jejich vliv uprostřed židovského lidu a tak celkově oslabit a ještě více mu ublížit. V Tóře se uvádí, že také faraon nazval syny Izraele národem: „Hle, izraelský národ…“, a v tom se ukrývá tajemství celistvosti židovského národa. „Je početnější a zdatnější“, neboť vždy mají synové Izraele svého silného a zdatného vůdce, který dodává svému lidu sílu a odvahu obstát v době těžkých zkoušek. (Podle díla נועם מגדים).

Pokračovat ve čtení “Paraša ŠEMOT (Ex 1,1 – 6,1)” »

Paraša VAJECHI (Gn 47,28-50,26)

images79r8cbgfO tomto šabatu, 14. ledna zakončíme v synagógách čtení 1. Knihy Mojžíšovy – Berešit, která se završuje Josefovou smrtí v Egyptě. Celý Josefův příběh (kapitoly 37 a 39 až 50) můžeme zasadit do období hyksóské nadvlády v Egyptě – cca 1680-1560 př.n.l. Hyksósové je název pro semitské kmeny, které obsadily Egypt a jejichž vládcové sesadili dynastii egyptských faraónů a sami zaujali jejich pozici. Noví hyksósští vládcové (faraónové) se kulturně i nábožensky rychle asimilovali do egyptského prostředí, ale samotnými Egypťany byli jako cizorodý barbarský živel, který se osmělil sesadit egyptské faraóny, nenáviděni. Hyksósští vládci to věděli a proto se obklopovali nejvyššími úředníky jim etnicky blízkými. Tato skutečnost může vysvětlit strmou Josefovu kariéru na faraónově dvoře. Na dvoře egyptských faraónů bylo prakticky nemožné, aby semita zaujal post ministra nebo jako Josef, přímo faraónova zástupce. (Předpokládáme-li, že Abraham žil v době mezopotámského krále Chammurabiho (asi 1792-1750 př.n.l.), tak i zasazení doby Josefova působení v Egyptě do 17.- 16. století př.n.l. je chronologicky možné).

47,28 Tato paraša se nazývá פרשה סתומה – uzavřená paraša. To znamená, že mezi minulou parašou וַיִּגַּשׁ a současnou וַיְחִי není žádná mezera. Jedna paraša od druhé není vizuálně oddělena. Mezi parašami není ani mezera odpovídající devíti písmenům. Proč? Komentátor rabi Šlomo Jicchaki, zvaný RAŠI to vysvětluje následovně: Protože po Jákobově smrti se jakoby zavřely-uzamkly oči a srdce synů Izraele kvůli těžkému zotročení, které na sobě pociťovali. Druhé objasnění je, že Jákob chtěl ještě před smrtí oznámit svým synům, kdy nastoupí konec, to jest, kdy nastoupí úplné konečné vysvobození – גאולה שלמה, ale bylo mu to náhle skryto a on nebyl schopen říci, kdy se tak stane (Berešit raba 96). Pokračovat ve čtení “Paraša VAJECHI (Gn 47,28-50,26)” »