TRUMA (Ex 25,1 – 27,19)

וְיִקְחוּ־לִ֖י תְּרוּמָ֑ה 25,2 – Ať pro mne vyberou dávku…  V knize Přísloví se praví (4,2): „Vždyť jsem vám dal výborné znalosti, moje učení neopouštějte.“ Musíme vidět Tóru jako „obchodní zboží“. Není obchodníka, který by zcela zanechal obchodu jen proto, že několikrát prodělal. Protože, kdyby to vzdal, tak by vlastně úplně zbankrotoval. Podobně je to i s Tórou. Někdy se stává, že nemáme úspěch v jejím učení, ale přesto nesmíme učení Tóry zanechat. Naopak, musíme se ještě s větším úsilím věnovat jejímu učení. Protože když člověk zcela opustí učení Tóry, jako by nebyl. (podle rabína Davida z Kocka, 1809-1873)
Pokračovat ve čtení “TRUMA (Ex 25,1 – 27,19)” »

Bůh je největší a nejvěrnější spojenec, řekl papež židovské delegaci

Vatikán. Papež František dnes přijal delegaci židovských představitelů, v čele s argentinským rabínem Abrahamem Skorkou, kteří mu věnovali nové vzácně vypravené vydání Tóry. Na bohatě ilustrované a pečlivě literárně zpracované edici se podílela řada osobností různých národností a náboženských vyznání, podotkl římský biskup a poděkoval svým hostům za nápad shromáždit se kolem Mojžíšova zákona, který je darem Pána, Jeho zjevením a Slovem.
Pokračovat ve čtení “Bůh je největší a nejvěrnější spojenec, řekl papež židovské delegaci” »

Paraša MIŠPATIM (Ex 21,1 – 24,18) – šabat šekalim

Šabat, kdy ohlašujeme příchod nového měsíce adaru (první a druhý den roš chodeš budou v neděli, 26. a v pondělí, 27. února) nazýváme šabat šekalim. Vyndáváme dva svitky Tóry a z druhého svitku předčítáme osmému vyvolanému muži – maftirovi pasáž z Ex 30,11-16.

וְאֵ֨לֶּה֙ הַמִּשְׁפָּטִ֔ים אֲשֶׁ֥ר תָּשִׂ֖ים לִפְנֵיהֶֽם 21,1 – A toto jsou zákony, které jim předložíš. Proč tato slova, kterými začíná naše paraša, jsou ihned za přikázáním o oltáři (paraša Jitro, Ex 20,24-25)? Komentátor rabi Šlomo Jicchaki, zvaný Raši (1040-1105), vysvětluje blízkost obou textů tím, že Sanhedrin (soudní dvůr) zasedal nedaleko oltáře, v chrámové místnosti, zvané „sál z tesaných kamenů – לשכת הגזית (liškat ha-gazit)“. U všech národů světa nejsou zákony určující mezilidské vztahy považovány za náboženskou povinnost. Naopak, považují se za občanskou či stavovskou povinnost, za povinnost společnosti vůči jedinci a naopak. Jejich cílem je udržet ve společnosti a ve státě pořádek a řád. Pro nás však i tyto čistě „sekulární“ zákony představují ustanovení, která jsme dostali na Sinaji, a proto mají svatost Božího příkazu – micvy. Podobně jako chrámové oběti byly určitým specifickým projevem služby Bohu, tak i plnění zákonů považujeme za určitý druh služby Bohu. Tóru si můžeme představit jako obrovský královský palác s 613 nádhernými sály a komnatami, které nazýváme micvot. Abychom mohli vejít do paláce a navštívit všech 613 sálů a komnat, musíme mít především klíč od hlavní palácové brány, kterou si jím odemkneme. Malý klíč nám umožní vstup do nejkrásnějších a nejskrytějších míst paláce. Tímto klíčem je pro nás ono klasické: ואהבת לרעך כמוך“ – A budeš milovat svého bližního jako sebe sama (neboť on je jako ty)“ (Lv 19,18). O tomto přikázání – micvě řekl rabi Akiba, že to je כלל גדול בתורה – velké pravidlo v Tóře. Pokud tedy chceme proniknout do hlubokých tajů Tóry, musíme nejdříve mít malý klíč, kterým si odemkneme její brány. Tudíž každý z nás musí být především ČLOVĚKEM, aby mohl vstoupit do všech 613 komnat paláce.
Pokračovat ve čtení “Paraša MIŠPATIM (Ex 21,1 – 24,18) – šabat šekalim” »

Paraša JITRO (Ex 18,1 – 20,26)

lo-10V této paraše čteme Desatero, které Hospodin pronesl na hoře Sinaj.

וַיִּשְׁמַ֞ע יִתְר֨וֹ כֹהֵ֤ן מִדְיָן֙ חֹתֵ֣ן מֹשֶׁ֔ה אֵת֩ כָּל־אֲשֶׁ֨ר עָשָׂ֤ה אֱלֹהִים֙ לְמֹשֶׁ֔ה וּלְיִשְׂרָאֵ֖ל עַמּ֑וֹ 18,1  „Jitro, midjánský kněz, Mojžíšův tchán, uslyšel o všem, co Bůh učinil Mojžíšovi a svému izraelskému lidu, že Hospodin vyvedl Izraele z Egypta.“ Stojí přece napsáno „vše, co Bůh učinil“, proč je opět napsáno, že je vyvedl z Egypta? Protože východ z Egypta umocnil takovým způsobem svatost, která „otevřela dveře“ pro cizí a vzdálené víře v Hospodina, a tito se mu pak mohli přiblížit. A tato veliká síla svatosti přitahovala veškerou dobrou vůli, která se nacházela na Zemi. Tím, že Hospodin vyvedl Izraele z Egypta, byla dána Jitrovi možnost přiblížit se této svatosti a konvertovat. (Dle díla שפת אמת rabína Jehudy Arieho Leiba Altera, 1847-1905).
Pokračovat ve čtení “Paraša JITRO (Ex 18,1 – 20,26)” »

Paraša Bešalach (Ex 13,17 – 17,16) šabat šira a Nový rok stromů

images79r8cbgf

וַיְהִי בְּשַׁלַּח פַּרְעֹה 13,17 – Když farao lid propustil   Tak se chovají ve všech dobách ti, kteří nás nenávidí. Zpočátku nás obviňují ze všeho možného a za každou cenu se nás chtějí zbavit. Potom, když chceme konečně odejít a tak splnit jejich přání, tu naráz začnou bít na poplach a všemi prostředky se nám snaží v našem odchodu ze země zabránit. ( z díla Pardes Josef, Josefa Pacanowského, jednoho z předválečných rabínů Lodže)  Tento jeho komentář byl v oněch letech velmi aktuální, uvědomíme-li si, jak se v tehdejším nacistickém Německu třicátých let chovali k Židům. Jak němečtí Židé do tzv. křišťálové noci v listopadu 1938 byli „nábádáni“ k odjezdu. Po listopadu 1938 se již jen některým podařilo uprchnout, ale ti kdo zůstali, neměli již šanci odejít z Německa a zachránit si holé životy.

Pokračovat ve čtení “Paraša Bešalach (Ex 13,17 – 17,16) šabat šira a Nový rok stromů” »

Paraša BO (Ex 10,1 -13,16)

images79r8cbgf

וַיֹּ֣אמֶר מֹשֶׁ֔ה בִּנְעָרֵ֥ינוּ וּבִזְקֵנֵ֖ינוּ נֵלֵ֑ךְ 10,9 – Mojžíš odvětil: „Půjdeme se svou mládeží i se starci….“ Faraón byl ochoten souhlasit s tím, že dospělí vyjdou z Egypta, jak se uvádí v 11. verši: „Vy muži si jděte a služte Hospodinu…“ Egyptský vládce si chtěl však děti a mládež synů Izraele ponechat v Egyptě. Dobře věděl, že totiž bez mladého pokolení židovský národ přestane existovat. Proto také náš učitel Mojžíš s tímto faraonovým návrhem nesouhlasí a říká: „Půjdeme se svou mládeží i se starci, půjdeme se svými syny i dcerami….“ Staré i mladé pokolení musí vyjít z Egypta a sloužit Hospodinu, jedině tak to bude plnohodnotná služba Bohu. (Podle knih kázání).

Pokračovat ve čtení “Paraša BO (Ex 10,1 -13,16)” »

Paraša VAERA (Ex 6,2 – 9,35)

images79r8cbgfTento šabat, 28. ledna je podle židovského kalendáře prvním dnem měsíce švatu, proto jej nazýváme šabat roš chodeš –- שבת ראש חודש sobota novoluní. O tomto šabatu jsou proto určité změny v synagogální liturgii. V pátek večer, kdy šabat začíná, v modlitbě amida doplňujeme „יעלה ויבוא“ pro novoluní. O šabatu v raní modlitbě šacharit v amidě doplňujeme יעלה ויבוא““. Po amidě recitujeme poloviční Halel – חצי הלל a po něm vyjmeme z aron ha-kodeš dva svitky Tóry. Z prvního předčítáme sedmi vyvolaným mužům parašu VAERA a z druhého svitku předčítáme osmému vyvolanému – maftírovi z paraši Pinchas (4. Mojžíšova 28,9-15). Maftír poté čte haftaru na novoluní z knihy proroka Izajáše 66,1-24. Po uložení svitků zpět do aron ha-kodeše se modlíme musaf na šabat roš chodeš. Ke konci dopolední modlitby také recitujeme 104 Žalm – ברכי נפשי.

Pokračovat ve čtení “Paraša VAERA (Ex 6,2 – 9,35)” »

Paraša ŠEMOT (Ex 1,1 – 6,1)

images79r8cbgf

וְאֵ֗לֶּה שְׁמוֹת֙ בְּנֵ֣י יִשְׂרָאֵ֔ל 1,1 – Toto jsou jména synů Izraele   Komentátor Raši uvádí, že se podobají hvězdám. Synové Izraele musí vědět, že je Hospodin miluje. Proto Všemohoucí stvořil hvězdy, aby osvětlovaly noční tmu. Proto také Hospodin stvořil syny Izraele, aby šířili Boží světlo a vnášeli ho do nejtemnějších míst. (שפת אמת – R. Jehuda Arie Leib Alter, 1847-1905, Górský Rebe)

Pokračovat ve čtení “Paraša ŠEMOT (Ex 1,1 – 6,1)” »

Paraša VAJECHI (Gn 47,28-50,26)

images79r8cbgfO tomto šabatu, 14. ledna zakončíme v synagógách čtení 1. Knihy Mojžíšovy – Berešit, která se završuje Josefovou smrtí v Egyptě. Celý Josefův příběh (kapitoly 37 a 39 až 50) můžeme zasadit do období hyksóské nadvlády v Egyptě – cca 1680-1560 př.n.l. Hyksósové je název pro semitské kmeny, které obsadily Egypt a jejichž vládcové sesadili dynastii egyptských faraónů a sami zaujali jejich pozici. Noví hyksósští vládcové (faraónové) se kulturně i nábožensky rychle asimilovali do egyptského prostředí, ale samotnými Egypťany byli jako cizorodý barbarský živel, který se osmělil sesadit egyptské faraóny, nenáviděni. Hyksósští vládci to věděli a proto se obklopovali nejvyššími úředníky jim etnicky blízkými. Tato skutečnost může vysvětlit strmou Josefovu kariéru na faraónově dvoře. Na dvoře egyptských faraónů bylo prakticky nemožné, aby semita zaujal post ministra nebo jako Josef, přímo faraónova zástupce. (Předpokládáme-li, že Abraham žil v době mezopotámského krále Chammurabiho (asi 1792-1750 př.n.l.), tak i zasazení doby Josefova působení v Egyptě do 17.- 16. století př.n.l. je chronologicky možné).

Pokračovat ve čtení “Paraša VAJECHI (Gn 47,28-50,26)” »

Paraša VAJIGAŠ (Gn 44,18 – 47,27) a půst desátého tevetu

וַיִּגַּשׁ אֵלָיו יְהוּדָה images79r8cbgf44,18 – Juda k němu přistoupil… Co vlastně teď chtěl Juda? Zdali on sám již neřekl ( ve verši 16): „Co můžeme svému pánu říci? Jak to omluvíme?… Teď jsme otroky svého pána, my i ten, u něhož se kalich našel.“ Nyní však, když Josef své původní rozhodnutí zmírnil a pravil (verš 17):„Mým otrokem se stane jen ten, u něhož se našel kalich, a vy odejděte v pokoji k svému otci.“ Právě teď bude Juda vystupovat proti?! Věc se má tak: Zpočátku si Juda myslel, že nadešel čas, kdy budou potrestáni za to, že prodali Josefa. Vždyť prodali Josefa do otroctví a nyní jsou všichni za to vzati také do otroctví. Proto Juda řekl (verš 16): „…Jak to omluvíme? Čím se ospravedlníme? Sám Bůh nalezl vinu tvých služebníků….“, t.j. vinu za prodej Josefa do otroctví. Když Juda viděl, že faraónův zástupce (Josef) ostatní propouští a nechává si pouze Benjamína jako otroka – rukojmí, který však neměl nic společného s jeho prodejem do otroctví, ostře vystoupil na obranu svého nejmladšího bratra, protože věděl, že je to nespravedlivé.(Podle rabína Moše Alšejcha, 1508-1600? v Cfatu, komentátora, kazatele a halachické autority).

Pokračovat ve čtení “Paraša VAJIGAŠ (Gn 44,18 – 47,27) a půst desátého tevetu” »

Paraša MIKEC (Gn 41,1-44,17) a konec svátku Chanuka

images79r8cbgf

וַיְהִ֕י מִקֵּ֖ץ שְׁנָתַ֣יִם יָמִ֑ים וּפַרְעֹ֣ה חֹלֵ֔ם 44,1 – Po dvou letech se stalo, že farao měl sen. Slovo קֵּ֖ץ znamená „konec“.  Když se schyluje ke konci lidského života a člověk se bude zanedlouho vyznávat ze svých činů na nebesích před nejvyšším Soudcem, tak mnoho let jeho života bude odpovídat pouze několika málo dnům. Podobně jako máme v textu Tóry: שְׁנָתַ֣יִם יָמִ֑ים což doslova je „dva roky dny“. Proč tomu tak je? Neboť se člověku započtou pouze ty dny, kdy se zabýval učením Tóry, modlitbami a plněním micvot. Ostatní dny jeho života, během nichž se člověk nezabýval plněním micvot se ztratí, jako by nebyly. Tak se léta promění v dny.
Pokračovat ve čtení “Paraša MIKEC (Gn 41,1-44,17) a konec svátku Chanuka” »

K nastupující Chanuce

imagesZítra večer, po skončení šabatu – 25. kislevu (כ“ה כסלו) v 17.10 hodin zapalujeme první chanukové světlo.

Svátek Chanuka je jediný ze svátků, o němž není zmínka ani v Tóře a ani v jiných biblických knihách. Uveďme však, že přece jenom se v Tóře vyskytuje náznak na Chanuku. Například v hebrejském originálu 25. slovo v Tóře je slovo אור“ – světlo“

בְּרֵאשִׁ֖ית בָּרָ֣א אֱלֹהִ֑ים אֵ֥ת הַשָּׁמַ֖יִם וְאֵ֥ת הָאָֽרֶץ׃ וְהָאָ֗רֶץ הָֽיְתָ֥ה תֹ֨הוּ֙ וָבֹ֔הוּ וְחֹ֖שֶׁךְ עַל־פְּנֵ֣י תְה֑וֹם וְר֣וּחַ אֱלֹהִ֔ים מְרַחֶ֖פֶת עַל־פְּנֵ֥י הַמָּֽיִם׃ וַיֹּ֥אמֶר אֱלֹהִ֖ים יְהִ֣י א֑וֹר.

Pokračovat ve čtení “K nastupující Chanuce” »