Parašat Šoftim (Dt 16,18 – 21,9)

TóraDt 16,18

שופטים ושוטרים תתן לך….. אשר האלוקיך נתן לך.

Ustanovíš si soudce a správce ve všech svých branách, které ti Hospodin, tvůj Bůh, pro tvoje kmeny dává.

Ustanovíš si nad sebou takové soudce, kteří ti dají „Hospodina, tvého Boha“, t. j. kteří do tvého středu budou vnášet povědomí o Bohu. (z díla בוציוא דנהורא)

Jedno ze zajímavých vysvětlení verše je, že Tóra se obrací k představitelům a představeným obcí, kteří zpravidla ustanovují rabíny, aby se tito nevydělovali z pospolitosti a nemysleli si, že se nemusí k svému rabínovi chovat s úctou a nejsou povinni řídit se jeho ustanoveními, neboť oni jej přece jmenovali do funkce.

Pokračovat ve čtení “Parašat Šoftim (Dt 16,18 – 21,9)” »

Parašat Devarim (Dt 1,1 – 3,22) – Šabat chazon

TóraTento šabat, kdy začínáme číst v synagógách poslední, pátou Mojžíšovu knihu, nazýváme „שבת חזון – šabat vidění“. Šabat dostal toto jméno díky počátečním slovům Izajášovy knihy, která se tento šabat stala haftarou: „Vidění Izajáše, syna Amócova, které viděl o Judsku…“ Slyšte, nebesa, naslouchej, země, tak mluví Hospodin: „Syny jsem vychoval, pečoval o ně, ale vzepřeli se mi.“

Je sen – חלום, který se může, ale také nemusí vyplnit. Naopak vidění – חזון, se v blízké či vzdálenější budoucnosti naplní.

Pokračovat ve čtení “Parašat Devarim (Dt 1,1 – 3,22) – Šabat chazon” »

Parašat Masej (Nu 33,1 – 36,13)

TóraParaša začíná slovy: „ אלה מסעי בני ישראל אשר יצאו מארץ מצרים…. – Toto jsou cesty (stanoviště) synů Izraele, když vyšli z Egypta“.

Celkem je zde upomenuto 42 míst, kam přišli a odkud vytáhli do nového stanoviště, aby se tam utábořili. Tato anabáze trvala čtyřicet let.

Čtvrtou zastávkou na samém počátku jejich putování byla Mara. Místo se nazývalo tak proto, že tam byla hořká voda – מים מרים, která se nedala pít (viz Ex 15,23-25).

Pokračovat ve čtení “Parašat Masej (Nu 33,1 – 36,13)” »

Parašat Matot (Nu 30,2 – 32,42)

TóraNu 30,3

איש כי ידר נדר לה‘ – Když muž učiní slib Hospodinu…

Midraš nám říká, že člověk nikdy neví, kdy se naplní jeho čas, kdy zemře.

V talmudickém traktátu Nedarim 10a-b se učíme, že člověk, který učiní slib, toiž že přinese oběť Hospodinu, nemá při tom říkat: „Hospodinu oběť – לה‘ קרבן“, ale má říci „oběť Hospodinu – קרבן לה’“, protože se může stát, že nejdříve pronese jméno Boží a poté nezakončí slovem „oběť – קרבן“ a tak pronese Hospodinovo jméno nadarmo – מוציא שם שמים לבטלה (zákaz z Desatera, Ex 20,7).

Pokračovat ve čtení “Parašat Matot (Nu 30,2 – 32,42)” »

Půst 17. tamuzu (19. července)

Tradice spojuje tento den s pěti tragickými událostmi, které ovlivnily dějiny židovského národa. Uveďme tyto události v chronologickém pořadí:

  1. Mojžíš rozbil desky Zákona poté, když viděl, že se národ synů Izraele oddal modloslužbě u zlatého telete (Ex 32,15-19).

  1. Judský král Menaše (687-641 př.o.l.) postavil do Chrámu tesanou modlu Ašéry, čímž znesvětil Chrám (2 Královská 21,7).

  1. Byly přerušeny každodenní chrámové oběti. Událost je spojena s koncem bratrovražedné války Mezi Hyrkanem II. a Aristobulem II., kdy roku 63 př.o.l. obsadily Pompeiovy legie Jeruzalém. Velekněz Aristobulos se opevnil na Chrámové hoře a odtud výpady svého vojska znepokojoval Římany. Pompeius zahájil obležení Chrámové hory a čekal až Aristobulovi lidé vyhladoví a vzdají se, což se nakonec stalo. V určitý moment přestali kněží přinášet každodenní oběti, neboť nebyly již ovce určené k obětem. Toto bylo zlé znamení pro budoucnost. O 133 let později byl Římany zničen druhý Chrám a dosud nebyl postaven.

    Pokračovat ve čtení “Půst 17. tamuzu (19. července)” »

Parašat Pinchas (Nu 25,10 – 30,1)

TóraPinchasův příběh začíná již na konci předešlé paraši Balak (Nu 25,6-9). Jeden z předáků Šimonova kmene, Zimri ben Salu si do tábora přivedl Midjánku Kozbi bat Cur a oddával se s ní smilstvu. Můžeme se zeptat proč mu Mojžíš nic neřekl, proč ho za jeho čin nepokáral? Mojžíš to učinil, ale dostal od Zimriho velmi drzou a agresivní odpověď ve smyslu, že ten, který si sám přivedl Midjánku (Ciporu), mu nebude nic říkat. Po takové odpovědi zůstal Mojžíš zcela v šoku a nebyl schopen nic namítnout.

Pokračovat ve čtení “Parašat Pinchas (Nu 25,10 – 30,1)” »

Parašat Balak (Nu 22,2 – 25,9)

TóraDvě důležité paraši – Jitro a Balak jsou nazvány jmény dvou jinověrců. První, v níž je Desatero, podle Jitra, midjánského kněze a otce Cipory, Mojžíšovy ženy. Když Jitro uslyšel o věcech, které Hospodion udělal Izraeli, to tom, že ho vyvedl z Egypta, rozdělil před ním Rákosové moře a dal mu zvítězit nad Amalekem, přišel k Mojžíšovi na poušť a uvěřil v Hospodina, Boha Izraele a Tvůrce světa. Naši učitelé říkají, že konvertoval – התגייר.

Pokračovat ve čtení “Parašat Balak (Nu 22,2 – 25,9)” »

Parašat Chukat (Nu 19,1 – 22,1)

TóraNu 19,1

זאת חוקת התורה – Toto je nařízení zákona…

Celá Tóra je nařízením zákona a ne pouze nařízení zákona o červené krávě. Proto musíme plnit každou micvu-přikázání Tóry, neboť ji Hospodin nařídil a ne z jiných důvodů.

(Rabi Levi Jicchak z Berdičeva, 1740-1809)

Rituálně znečišťuje a rituálně očišťuje.

Nařízení o červené krávě se nazývá „nařízením zákona – חוקת התורה, protože je výjimečné: Popel červené krávy rituálně znečišťuje čisté – מטמא טהורים, ale rituálně očišťuje znečištěné – מטהר טמאים. Tak je to i s Tórou. Člověk, který si to zaslouží, pro něj je Tóra pramenem života. Avšak člověk, který jí není hoden, takového může přivést k smrti.

Pokračovat ve čtení “Parašat Chukat (Nu 19,1 – 22,1)” »

Korachova lekce demagogie

TóraCo znamená „demagog“? Nejvýstižnější je definice demagoga jako člověka toužícího po moci, který se snaží získat vliv a přesvědčit lid o své pravdě pomocí překroucených nebo lživých argumentů – „Demagog je člověk, který ví, že říká lži, lidem, o kterých ví, že jsou hlupáci.“ A co to má společného s judaismem, potažmo s Tórou? To, že demagogie je jedna z nejhorších věcí, jaké se člověk může dopustit.

Pokračovat ve čtení “Korachova lekce demagogie” »

Parašat Korach (Nu 16,1 – 18,32)

TóraJiž v předešlé paraše Šlach lechá byl spor mezi většinou zvědů, kteří pohaněli zaslíbenou zemi a mezi Kálebem a Jehošuou, kteří naopak se snažili dodávat lidu víru v její dobytí a obsazení.

V dnešní paraše máme opět spor – מחלוקת, v jehož středu stojí velmi inteligentní řečník, který dovede svými slovy strhnout pozornost nemalého počtu lidí. Otázkou však je, zda jeho slova jsou upřímná, tak jak se zdají jeho přívržencům nebo tu máme co do činění s člověkem lačnícím po moci a demagogem?

Pokračovat ve čtení “Parašat Korach (Nu 16,1 – 18,32)” »

Parašat Šlach lechá (Nu 13,1 – 15,41)

TóraNu 13,1

V paraše Lech lechá (Gn 12,1n) komentují naši učitelé, včetně Rašiho, Hospodinova slova k Abrahamovi „Odejdi ze své země…“ takto: A bude ti to k dobru a ku prospěchu.

Ve stejném smyslu bychom mohli komentovat první slova dnešní paraši šlach lechá. Všemohoucí říká Mojžíšovi שלח לך אנשים“: – Pošli muže….“ Pošli muže, aby prozkoumali zemi…. a bude ti to k dobru a ku prospěchu. Hospodin již dříve rozhodl, že Mojžíš zaslíbenou zemi spatří, ale nevejde do ní. Nyní tedy díky průzkumníkům, které Mojžíš poslal a kteří zemi zaslíbenou pomluvili, byl vstup izraelských kmenů do ní odložen o čtyřicet let. Tak se dostalo Mojžíšovi ještě dalších čtyřicet let života.

Pokračovat ve čtení “Parašat Šlach lechá (Nu 13,1 – 15,41)” »

Parašat hašavua BEHAALOTCHÁ (Nu 8,1 – 12,16)

TóraNu 8,4

Na počátku se naše paraša zabývá nejen povinností Árona rozsvěcovat světla menory, ale také nám říká, jak má být sedmiramenný chrámový svícen – menora vyroben:
וזה מעשה המנורה מקשה זהב עד ירכה עד פרחה מקשה היא כמראה אשר הראה ה‘ את משה כן עשה את המנורה
Svícen byl vyroben z tepaného zlata, od podstavce až ke květům byl vytepán ze (z jednoho kusu) zlata. Mojžíš zhotovil svícen podle vzoru, který mu ukázal Hospodin.

Pokračovat ve čtení “Parašat hašavua BEHAALOTCHÁ (Nu 8,1 – 12,16)” »