Půst 17. tamuzu (19. července)

Tradice spojuje tento den s pěti tragickými událostmi, které ovlivnily dějiny židovského národa. Uveďme tyto události v chronologickém pořadí:

  1. Mojžíš rozbil desky Zákona poté, když viděl, že se národ synů Izraele oddal modloslužbě u zlatého telete (Ex 32,15-19).

  1. Judský král Menaše (687-641 př.o.l.) postavil do Chrámu tesanou modlu Ašéry, čímž znesvětil Chrám (2 Královská 21,7).

  1. Byly přerušeny každodenní chrámové oběti. Událost je spojena s koncem bratrovražedné války Mezi Hyrkanem II. a Aristobulem II., kdy roku 63 př.o.l. obsadily Pompeiovy legie Jeruzalém. Velekněz Aristobulos se opevnil na Chrámové hoře a odtud výpady svého vojska znepokojoval Římany. Pompeius zahájil obležení Chrámové hory a čekal až Aristobulovi lidé vyhladoví a vzdají se, což se nakonec stalo. V určitý moment přestali kněží přinášet každodenní oběti, neboť nebyly již ovce určené k obětem. Toto bylo zlé znamení pro budoucnost. O 133 let později byl Římany zničen druhý Chrám a dosud nebyl postaven.

    Pokračovat ve čtení “Půst 17. tamuzu (19. července)” »

Parašat Pinchas (Nu 25,10 – 30,1)

TóraPinchasův příběh začíná již na konci předešlé paraši Balak (Nu 25,6-9). Jeden z předáků Šimonova kmene, Zimri ben Salu si do tábora přivedl Midjánku Kozbi bat Cur a oddával se s ní smilstvu. Můžeme se zeptat proč mu Mojžíš nic neřekl, proč ho za jeho čin nepokáral? Mojžíš to učinil, ale dostal od Zimriho velmi drzou a agresivní odpověď ve smyslu, že ten, který si sám přivedl Midjánku (Ciporu), mu nebude nic říkat. Po takové odpovědi zůstal Mojžíš zcela v šoku a nebyl schopen nic namítnout.

Pokračovat ve čtení “Parašat Pinchas (Nu 25,10 – 30,1)” »

Parašat Balak (Nu 22,2 – 25,9)

TóraDvě důležité paraši – Jitro a Balak jsou nazvány jmény dvou jinověrců. První, v níž je Desatero, podle Jitra, midjánského kněze a otce Cipory, Mojžíšovy ženy. Když Jitro uslyšel o věcech, které Hospodion udělal Izraeli, to tom, že ho vyvedl z Egypta, rozdělil před ním Rákosové moře a dal mu zvítězit nad Amalekem, přišel k Mojžíšovi na poušť a uvěřil v Hospodina, Boha Izraele a Tvůrce světa. Naši učitelé říkají, že konvertoval – התגייר.

Pokračovat ve čtení “Parašat Balak (Nu 22,2 – 25,9)” »

Parašat Chukat (Nu 19,1 – 22,1)

TóraNu 19,1

זאת חוקת התורה – Toto je nařízení zákona…

Celá Tóra je nařízením zákona a ne pouze nařízení zákona o červené krávě. Proto musíme plnit každou micvu-přikázání Tóry, neboť ji Hospodin nařídil a ne z jiných důvodů.

(Rabi Levi Jicchak z Berdičeva, 1740-1809)

Rituálně znečišťuje a rituálně očišťuje.

Nařízení o červené krávě se nazývá „nařízením zákona – חוקת התורה, protože je výjimečné: Popel červené krávy rituálně znečišťuje čisté – מטמא טהורים, ale rituálně očišťuje znečištěné – מטהר טמאים. Tak je to i s Tórou. Člověk, který si to zaslouží, pro něj je Tóra pramenem života. Avšak člověk, který jí není hoden, takového může přivést k smrti.

Pokračovat ve čtení “Parašat Chukat (Nu 19,1 – 22,1)” »

Korachova lekce demagogie

TóraCo znamená „demagog“? Nejvýstižnější je definice demagoga jako člověka toužícího po moci, který se snaží získat vliv a přesvědčit lid o své pravdě pomocí překroucených nebo lživých argumentů – „Demagog je člověk, který ví, že říká lži, lidem, o kterých ví, že jsou hlupáci.“ A co to má společného s judaismem, potažmo s Tórou? To, že demagogie je jedna z nejhorších věcí, jaké se člověk může dopustit.

Pokračovat ve čtení “Korachova lekce demagogie” »

Parašat Korach (Nu 16,1 – 18,32)

TóraJiž v předešlé paraše Šlach lechá byl spor mezi většinou zvědů, kteří pohaněli zaslíbenou zemi a mezi Kálebem a Jehošuou, kteří naopak se snažili dodávat lidu víru v její dobytí a obsazení.

V dnešní paraše máme opět spor – מחלוקת, v jehož středu stojí velmi inteligentní řečník, který dovede svými slovy strhnout pozornost nemalého počtu lidí. Otázkou však je, zda jeho slova jsou upřímná, tak jak se zdají jeho přívržencům nebo tu máme co do činění s člověkem lačnícím po moci a demagogem?

Pokračovat ve čtení “Parašat Korach (Nu 16,1 – 18,32)” »

Parašat Šlach lechá (Nu 13,1 – 15,41)

TóraNu 13,1

V paraše Lech lechá (Gn 12,1n) komentují naši učitelé, včetně Rašiho, Hospodinova slova k Abrahamovi „Odejdi ze své země…“ takto: A bude ti to k dobru a ku prospěchu.

Ve stejném smyslu bychom mohli komentovat první slova dnešní paraši šlach lechá. Všemohoucí říká Mojžíšovi שלח לך אנשים“: – Pošli muže….“ Pošli muže, aby prozkoumali zemi…. a bude ti to k dobru a ku prospěchu. Hospodin již dříve rozhodl, že Mojžíš zaslíbenou zemi spatří, ale nevejde do ní. Nyní tedy díky průzkumníkům, které Mojžíš poslal a kteří zemi zaslíbenou pomluvili, byl vstup izraelských kmenů do ní odložen o čtyřicet let. Tak se dostalo Mojžíšovi ještě dalších čtyřicet let života.

Pokračovat ve čtení “Parašat Šlach lechá (Nu 13,1 – 15,41)” »

Parašat hašavua BEHAALOTCHÁ (Nu 8,1 – 12,16)

TóraNu 8,4

Na počátku se naše paraša zabývá nejen povinností Árona rozsvěcovat světla menory, ale také nám říká, jak má být sedmiramenný chrámový svícen – menora vyroben:
וזה מעשה המנורה מקשה זהב עד ירכה עד פרחה מקשה היא כמראה אשר הראה ה‘ את משה כן עשה את המנורה
Svícen byl vyroben z tepaného zlata, od podstavce až ke květům byl vytepán ze (z jednoho kusu) zlata. Mojžíš zhotovil svícen podle vzoru, který mu ukázal Hospodin.

Pokračovat ve čtení “Parašat hašavua BEHAALOTCHÁ (Nu 8,1 – 12,16)” »

Šavuot – svátek týdnů

TóraZítra, v úterý večer 7. června,zahájíme náš svátek Šavuot, který v Izraeli slavíme tak, jak to předpisuje Tóra –  jeden den (6. sivanu), ale v zemích diaspory jej slavíme dva dny (6. a 7. sivanu).

Svátek se řadí mezi tzv. tři poutní svátky – שלש רגלים, kdy v době Chrámu, kdy třikrát v roce konali Izraelci pouť do Jeruzaléma.

Svátek má také mnoho názvů:

  1. חג השבועות – svátek týdnů (Ex 34,22 a Dt 16,10). Toto je na paměť naší povinnosti odpočítat si ode dne po dni odpočinku, což חז“ל objasňují-po prvním dni Pesachu, ode dne, kdy přinesli snopek k oběti podávání – עומר התנופה plných sedm týdnů (Lv 23,15-16). Padesátý den je pak svátkem týdnů
  2. Pokračovat ve čtení “Šavuot – svátek týdnů” »

Parašat Naso (Nu 4,21 – 7,89)

TóraNu 5,12

איש איש כי תשטה אשתו

Kdyby se žena některého muže dostala na scestí

Naši učitelé, blahé paměti (חזל ) říkali, že člověk nehřeší, dokud nezhloupne. Dříve pokud byl mezi Židy člověk, který by spáchal přestupek, bylo to proto, že zhloupl, a dnes člověk plní přikázání – micvu, jedině pokud zmoudří.

(Rabi Ješajahu Horowitz, asi 1575 – 1630)

Nu 6,24

יברכך הוישמרך

Ať Hospodin ti žehná a chrání tě

Pokračovat ve čtení “Parašat Naso (Nu 4,21 – 7,89)” »

Parašat Bemidbar (Nu 1,1 – 4,20)

TóraPrvní paraša stejnojmenné čtvrté knihy Mojžíšovy nás seznamuje se sčítáním bojeschopných mužů na Sinajské poušti. Zde také vidíme, že synové Izraele byli uspořádáni do čtyř útvarů seskupených kolem kmenů Juda, Ruben, Efrajim a Dan. Každý kmen je sečten, každý kmen má svého velitele a každý kmen stojí pod svou korouhví. Můžeme zcela nepochybně říci, že uspořádání kmenů bylo přesně podle vojenského řádu. Pokud není ve vojsku řád a kázeň, pokud není strategická koordinace všech vojenských složek, je boj předem prohraný. Bylo tomu tak před více než třemi tisíci lety, je tomu tak i dnes. Armáda je složena z mnoha částí a praporů (motorizovaná pěchota, ženijní vojsko, tankisté, dělostřelci, letectvo….), pokud tato vojska mají schopné velení a jsou vzájemně strategicky koordinovány s ohledem na celkovou údernou sílu, tak i po těžkých bojích nakonec armáda jako celek zvítězí.

Pokračovat ve čtení “Parašat Bemidbar (Nu 1,1 – 4,20)” »

Parašat Behar – Bechukotaj (Lv 25,1-27,34)

S ohledem na pracovní cestu rabiho Mayera Vám tento týden přinášíme jeho komentář k týdennímu oddílu Tóry z roku 2009, který však nic neztratil na aktuálnosti.

TóraLv 25,20-21 sedmý rok odpočinutí – šmita

Snad řeknete: Co budeme jíst sedmého roku, když nebudeme sít ani sklízet žádnou úrodu? Na můj rozkaz sestoupí na vás šestého roku mé požehnání, takže vydá úrodu na tři roky.

Pokračovat ve čtení “Parašat Behar – Bechukotaj (Lv 25,1-27,34)” »